Klínové písmo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pojem klínové písmo neoznačuje konkrétní sadu znaků, jako např. latinka nebo alfabeta, nýbrž jedná se o způsob zápisu. Znaky byly vyrývány rydlem do hlíny, která mohla být následně vypálena. K vypálení došlo často nechtěně, když byla města dobyta a vypálena nepřátelskými vojsky, což pro nás znamenalo uchování mnoha klínopisných textů. Klínopisné znaky mohou být i tesané do kamene či psány na jiný materiál.
Klínové písmo vychází z původních piktogramů, které byly otočeny o 90 ° a zjednodušeny, aby se daly znázornit ustálenými tahy rydla.
První, kdo použil tento způsob písma, byli Sumerové. Od nich je převzali Akkaďané a jejich nástupci (Babyloňané a Asyřané), kteří toto písmo částečně upravili pro svou semitskou řeč (viz Akkadština). Písmo však zůstalo z principu slabičné, i když to neodpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo přebraly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné - znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. „strom“ či „bůh“), aniž by se četly. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné.
Toto písmo však nepřevzaly jen mezopotamské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská chetitština. Díky slabičné formě znaků mohl pak Bedřich Hrozný chetitské texty přečíst a dešifrovat řeč.
Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou perštinu, která počet znaků notně omezila.
Kromě těchto slabikových a poloslabičných složitých písem existuje i klínové písmo ryze hláskové. Zde každý znak odpovídá jedné (sou)hlásce. Příkladem tohoto použití klínopisu jsou texty psané v ugaritštině.
Později se však prosadilo v semitských jazycích písmo vycházející z féničtiny, písmo hláskové, které bylo daleko jednodušší. S jeho rozmachem a také s prosazením nových psacích materiálů končí éra klínového písma. Viz též: seznam písem
