Liturgický rok
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Liturgický rok nebo též Církevní rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou.
Liturgické roky jednotlivých církví (či přesněji ritů) se zakládají na jiných kalendářích, většinou na juliánském nebo gregoriánském, ale vyskytují se i případy, kdy církev používá jako základ svého liturgického roku kalendář národní (např. stará arménská praxe).
Ve střední a západní Evropě se s výjimkou katolíků východního obřadu a různých diasporních komunit východních církví setkáme témeř výhradně s liturgickým rokem latinského ritu, který má následující strukturu:
| Liturgický rok | ||||||
| Advent | Vánoce | Liturgické mezidobí | Půst | Velikonoce | Letnice | Liturgické mezidobí |
| Český liturgický kalendář | ||||||
Data jednotlivých slavností se někdy liší v západní a východní církvi, ačkoli jejich pořadí a logika zůstávají stejné. Tyto variace jsou většinou způsobeny odlišným způsobem výpočtu data Velikonoc, od nějž se určuje pořadí velké většiny ostatních liturgických dní.
Tento roční cyklus je spojen s mnoha zvyklostmi, které jsou spojeny např. s výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, různými tématy ve čteních a kázáních.
Obsah |
[editovat] Římskokatolická církev
Církevní rok začíná 1. nedělí adventní, která připadá na přelom listopadu a prosince. Po adventu následují Vánoce, které vrcholí slavností Zjevení Páně a slavností Křtu Páně. Potom poprvé nastává „neutrální“ doba, nazvaná mezidobí. Popeleční středou začíná 40denní příprava na Velikonoce zvaná postní doba. Ta vrcholí Svatým týdnem a Velikonočním triduem – vrcholem celého křesťanského slavení, slavností Zmrtvýchvstání Páně. Následujících 50 dní trvá doba velikonoční, která kulminuje slavnostmí Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého neboli Letnicemi, po nichž nastává znovu dlouhé mezidobí. To ukončuje opět až začátek adventu coby začátek dalšího církevního roku.
Tento liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, jednoho pohyblivého, druhého stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci. Nejvýznanmějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok.
Církevní rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července – slavnost svatých Cyrila a Metoděje a 28. září – svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti.
[editovat] Anglikánské a protestantské církve
Anglikánská církev a protestantské církve, které zachovávají liturgický rok a používají lekcionář pro čtení při bohoslužbách, obvykle vycházejí z pořádku obvyklého v římskokatolické církvi před 2. vatikánským koncilem.
[editovat] Byzantský liturgický rok
Liturgický rok ve východních církvích byzantského obřadu (ať katolických nebo pravoslavných) charakterizuje střídající se řada postů a svátků, která v mnoha směrech připomíná pořádek obvyklý u nás, tj. praxi římskokatolické církve. Tradičně církevní rok začíná 1. září a nikoli 1. neděli adventní jako kalendář západní. Obsahuje 12 velkých svátků a Velikonoce, „svátek svátků“. Tyto svátky označují výrazné okamžiky z života Ježíše Krista a Panny Marie. Datování těchto velkých svátků odpovídá jejich dataci i na Západě.
[editovat] Dvanáct velkých svátků
- 8. září – Narození Panny Marie
- 14. září – Povýšení svatého Kříže
- 21. listopad – Zasvěcení Panny Marie v chrámu (jeruzalémském)
- 25. prosince – Narození Ježíše Krista
- 6. ledna – Theofanie (Zjevení Páně)
- 2. únor – Uvedení Páně do chrámu
- 25. března – Zvěstování Panně Marii
- neděle před Velikonocemi – Vstup do Jeruzaléma (odpovídá Květné neděli
- 40 dní po Velikonocích – Nanebevstoupení
- 50 dní po Velikonocích – Letnice: Sestoupení Ducha svatého
- 6. srpna – Proměnění Páně
- 15. srpna – Zesnutí Panny Marie
[editovat] Arménský liturgický rok
Arménský liturgický rok se skládá z 8 období:
1. Epifanie (až do postní doby) 2. Postní doba (3 + 6 + 1 týdnů); 3. Velikonoce (7 týdnů); 4. Duch svatý (7 týdnů); 5. Proměnění Páně (od konce Ducha svatého do Nanebevzetí Panny Marie); 6. Nanebevzetí Panny Marie (5/6 týdnů); 7. Svatý kříž (9/10 týdnů); 8. Padesátnice (7 týdnů před Epifanií).
Kromě odlišného rozdělení liturgických dob je arménský liturgický kalendář zvláštní tím, že má jen 6 pevných svátků (tj. závislých na datu v kalendáři): Narození Páně a Epifanie (6. ledna), Uvedení Páně do chrámu (14. února), Zvěstování (7. dubna), Narození Panny Marie (8. září), Zasvěcení Panny Marie v chrámu (21. listopadu) a Početí Panny Marie (9. prosince). Všechny ostatní svátky, včetně památek svatých, jsou pohyblivé, tzn. závislé na datu Velikonoc.
Arménský ritus je jediný, který si zachoval původní datum slavení Vánoc, tj. narození Ježíše Krista, 6. ledna.
Původně se arménský liturgický rok zakládal na národním arménském kalendáři s 12 měsíci o 30 dnech, doplňovaném na konci roku 5 dny. Jelikož však chybělo doplnění 1 dne každého čtvrtého roku, docházelo ke stejnému posunu jako v juliánském kalendáři. Vyrovnávací reformu podobnou reformě gregoriánské přijali Arméni ve 12. století.
[editovat] Koptský a etiopský liturgický rok
Koptská a etiopská církev používají podobný kalendář. Rok člení do tří základních období v závislosti na zemědělství v oblasti, tj. na odbobí zápav (19. června – 19. srpna), období setby (20. srpna – 18. ledna) a období žní (19. ledna – 18. června). Kalendář obou církví je stejný, obsahuje 12 měsíců o 30 dnech a 13. měsíc, který má 5 nebo 6 dní.
Liturgický rok je členěn do mnoha období, která jsou vymezena různými svátky a postními obdobími.
Hlavní svátky koptské církve jsou: Zvěstování, Vánoce, Epifanie, Květná neděle, Velikonoce, Nanebevstoupení, Letnice, menší svátky pak obřezání Páně, Zázrak v Káni, Ježíšův vstup do chrámu, Zelený čtvrtek, Něděle Tomáše, Útěk do Egypta, Proměnění; hlavní svátky Bohorodičky jsou: Narození, Zasvěcení v chrámu, Zesnutí a Nanebevzetí.
Postní období v průběhu koptského lit. roku jsou: půst vánoční (43 dní před Epifanií), Jonášův půst (3 dny), Herakliův půst (5 dní), Velký půst před Velikonocemi (7 týdnů), Půst apoštolů (15 – 49 dní po Letnicích), Půst před Nanebevzetím Bohorodičky (15 dní). Spadají sem též všechny středy a čtvrtky kromě velionočního období.
Hlavní svátky etiopské církve jsou: Vtělení, Svatý týden, Velikonoce, Nanebevstoupení, Letnice, Proměnění, Vánoce, Křest Páně; vedlejší svátky jsou: Povýšení svatého Kříže, Obřezání Páně, Rozmnožení chlebů, Uvedení do chrámu, Nalezení svatého Kříže, Útěk do Egypta; svátky Bohorodičky: Početí, Narození, Představení v chrámu, Zesnutí. V etiopském kalendáři jsou různé památky, které se slaví každý měsíc: čtyři památky Páně: Nejsvětější Trojice, Kříž, Ježíš Spasitel, Narození Páně; 6 památek Bohorodičky: Narození, Zasvěcení, Zázrak v Dabra Quesguam, Smlouva milosrdenství, Naše Paní Marie, Zjevení Panny Marie sv. Ildefonsovi v Toledu; kromě toho sem patří i 7 velkých památek svatých.
[editovat] Syrský liturgický rok
V syrské tradici existuje více ritů (východosyrský, západosyrský či syrsko-malabarský), ale jejich liturgické kalendáře jsou velmi podobné. Liturgický rok syrsko-malabarského ritu je navíc shodný s liturgickým rokem ritu východosyrského.
Západosyrský liturgický rok se dělí na devět období: 1. Neděle posvěcení chrámu (2 neděle); 2. Zvěstování (6 neděl); 3. Doba vánoční (Narození Páně a 2 následující neděle až do Epifanie); 4. Zjevení čili Epifanie (až do postní doby) 5. Před-postní období (3 neděle); První tři dny tohoto období je tzv. „půst Ninivanů“; 6. Postní doba (6 neděl); 7. Velikonoce (až do Letnic); 8. Letní doba (6/10 neděl); 9. Doba od povýšení svatého Kříže (až do neděle Posvěcení chrámu).
Obdobnou strukturu mají i maronité.
Východosyrský ritus má obdobné pojetí liturgického roku skládajícího se z devíti období, jen s malými obměnami: 1. Zvěstování (4. neděle před Vánocemi až do Epifanie). 2. Zjevení (4/9 týdnů); Tři týdny před začátkem postní doby se slaví čtyři postní dny nazývané „Prosby Ninivanů“; 3. Postní doba (7 týdnů); Na konci Svatý týden; 4. Vzkříšení (7 neděl až do Letnic); Následují 3 postní období: 5. Apoštolové (7 neděl od Letnic); 6. Léto (7 týdnů); 7. Eliáš (6/7 týdnů); 8. Mojžíš (1, 4 nebo 7 týdnů); 9. Posvěcení chrámu (4 týdny počínaje osmou před Vánocemi).
