Arménie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Arménská republika Հայաստանի Հանրապետություն Hajastani Hanrapetut'jun
vlajka znak

Rozloha	29 743 km² (138. na světě) z toho 4,7 % vody
Počet obyvatel	2 991 360 (133. na světě, 2004)
Hustota zalidnění	100,5 / km² (88. na světě)
Jazyk	arménština (úřední), ruština, kurdština
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	Arménská apoštolská církev 93%, Arménská katolická církev 1 %, islám 4 %, pravoslaví 1 %, ostatní 1 %
Nejvyšší bod	Aragac (4090 m n. m.)
Hlavní město	Jerevan (1,2 mil. obyv.)
Státní zřízení	republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Robert Kočarjan (od r. 1998)
Předseda vlády	Andranik Markarjan (od r. 2000)
Hymna	Mer Hayrenik
Vznik	21. září 1991 (rozpad SSSR)
Měna	Arménský dram (AMD)
ISO 3166-1	051 ARM AM
MPZ	ARM
Doména	.am
Telefon	+374
Časové pásmo	UTC +4

Arménie (Arménská republika, Hajastani Hanrapetut'jun, Հայաստանի Հանրապետություն) leží na Kavkaze bez přístupu k moři. Na severu hraničí s Gruzií (164 km), na východě s Ázerbájdžánem (566 km), na jihu s Íránem (35 km) a na západě s ázerbájdžánskou enklávou Naxçivan (221 km) a Tureckem (268 km).

Administrativní dělení: 10 oblastí a hlavní město
Velká města: Jerevan (1 247 200), Gjumri (210 900), Vandazar (171 600)
Nejníže položené místo: hladina řeky Akstafy 300 m. n. m.

[editovat] Historie

Soubor:StraboArmenia.jpg

Arménie v 11. a 12. století

Arméni přišli v 7. století př. n. l. z jižní Evropy a usadili na východě Malé Asie. V roce 301 byla Arménie první zemí na světa, která přijala jako státní náboženství křesťanství. V roce 1454 si Arménii mezi sebe rozdělily Osmanská říše a Persie.

Fotografie arménské genocidy v Turecku

Povstání Arménů proti Turkům v 18. a 19. století, pokusy Ruska o dobytí tohoto území v letech 1828 a 1878, masakry, kterých se opakovaně dopouštěli Turci a Kurdové na Arménech (1895-1897), a genocida (1915 - 1917), vedly ke zdecimování Arménů. V roce 1920 byla část Arménie připojena k Sovětskému svazu a zbytek zůstal součástí Turecka.

V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS.

[editovat] Náhorní Karabach

V roce 1920 souhlasil sovětský Ázerbájdžán s připojením Náhorního Karabachu, který byl z velké většiny osídlen Armény, k sovětské Arménii. Náhorní Karabach a Naxçivan tak byly roku 1923 připojeny k Ázerbájdžánu. Během sovětské éry usilovala Arménie bezúspěšně o připojení Náhorního Karabachu. Roku 1987 se zformovalo arménské hnutí o připojení k Arménii. V říjnu pak Ázerbájdžán zakázal výuku arménských dějin v karabašských školách. Snahy Moskvy o urovnání konfliktu byly rovněž neúspěšné, a tak byl Náhorní Karabach v lednu 1988 podřízen přímo ústřední vládě SSSR. S tímto postupem nesouhlasila ani jedna strana. 28. listopadu 1989 byl vrácen pod správu Ázerbájdžánu, ale Arménie ho 1. prosince anektovala. To vedlo k vyslání vojenských jednotek, která skončila po vyhlášení nezávislosti v roce 1991. V květnu 1994 došlo k příměří. S Arménií je nyní Náhorní Karabach spojen obsazenými územími.

[editovat] Politika

Arménie je parlamentní republika. Jednokomorový parlament (Národní shromáždění) má 190 křesel a je volen na 3 roky. Součásný prezident Robert Kočarjan je nestraník a vládne s podporou parlamentní koalice.

[editovat] Administrativní rozdělení

Arménie se dělí na 10 provincií (marz, pl. marzer) a hlavní město:

Aragacotn (Արագածոտնի մարզ)
Ararat (Արարատի մարզ)
Armavir (Արմավիրի մարզ)
Geghark'unik' (Գեղարքունիքի մարզ)
Kotajk' (Կոտայքի մարզ)
Lorri (Լոռու մարզ)
Širak (Շիրակի մարզ)
Sjunik' (Սյունիքի մարզ)
Tavuš (Տավուշի մարզ)
Vayoc' Dzor (Վայոց Ձորի մարզ)
Jerevan (Երևան)

[editovat] Přírodní podmínky

Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m. n. m.).

Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je vytváření zemědělských oblastí obtížné.

V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení.

[editovat] Obyvatelstvo

Přes 90 % obyvatelstva se řadí k arménské apoštolské církvi. Kurdové žijící na západě praktikují zoroastrismus a šamanismus. Většina Ázerbájdžánců, vyznávajících islám, utekla během konfliktu do Ázerbájdžánu.