Mišna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mišna (hebrejsky משנה, „opakování“) je hlavní zdroj náboženských textů rabínského judaismu. Je prvním záznamem Ústního zákona židovského lidu v podobě v jaké jej zastávali Farizejové a je považována za první z děl rabínského judaismu.
Mišnu zredigoval kolem roku 200 n. l. Jehuda ha Nasi (יהודה הנשׂיא / "Princ Juda"). Komentáře k Mišně za následující tři století byly zapsány většinou aramejsky a tvoří takzvanou Gemaru. Mišna a Gemara dohromady tvoří Talmud.
[editovat] Vztah mezi hebrejskou Biblí a Mišnou
Pozoruhodnou vlastností Mišny je, že nedokládá své zákony citacemi z Písma. Říká se totiž, že Ústní zákon byl zjeven současně s Psaným zákonem (Tórou) a tudíž z něj není přímo odvozen. Spojení zákona Mišny se zákonem Tóry bylo hlavním podnikem pozdějších Midrášů a Talmudu.
Rabínský judaismus tvrdí, že Pět knih Mojžíšových nazývaných (Psaná) Tóra bylo vždy předáváno společně s ústní tradicí. Mojšíšovi byly na hoře Sinaj dány dva průvodci k zákonu. První, známý jako Tóra še-bi-ktav, neboli „Tóra, která je v písmu“, totiž Psaný zákon, se skládá z Pěti knih Mojžíšových – od Genesis až po Deuteronomium. To je prvních pět knih hebrejské Bible.
Když se k Tóře přidají Proroci (hebrejsky [נביאים], Nevi'im) a Písma ([כתובים], Ktuvim), výsledný soubor se nazývá Tanach. Je to "kompletní" verze, kterou křesťanství zná pod názvem Starý zákon.
Druhý zákon daný Mojžíšovi na Sinaji, známý jako Tóra še-be'al-pe, neboli "Tóra, která je v ústech", totiž Ústní zákon, je výkladem Psaného zákona jak byl podáván učenci a náboženskými vůdci každé generace. Tradice Ústního zákona jsou považovány za základ pro interpretaci, a často i pro samotné čtení Psaného zákona.
Okolo roku 200 n. l., v době R. Jehudy ha Nasiho byla většina Ústního zákona sepsána do podoby Mišny; viz níže. Po následující čtyři století byla tato látka podrobována rozborům a debatám, které byly v obou světových židovských náboženských komunitách (v zemi izraelské a v Babyloně) známy pod názvem Gemara („dokončení“). Nakonec začaly být tyto texty editovány společně do kompilací nazývaných Talmud. Židovské zákony a zvyky tudíž nejsou založeny na doslovném čtení Tóry nebo jiných částí Tanachu, ale na kombinaci ústní a psané tradice.
Rabínští mudrci, jejichž názory jsou zaznamenány v Mišně jsou známi jako Tanaim (תנאים), což je plurál od Tana (תנא); Tana je aramejský ekvivalent hebrejského šáná, které je rovněž kořenem slova Mišna. Sloveso šáná (שנה) doslova znamená 'opakoval [to čemu byl učen]' a používá se ve významu 'učil se'.
Slovo mišna může také označovat jediný odstavec Mišny, tj. její nejmenší stavební jednotku. Množné číslo je potom mišnajót. Tak určitý počet mišnajót tvoří perek (kapitolu), několik prakim tvoří masechet (traktát) a několik masechtot tvoří seder (oddíl). Šest oddílů (hebrejsky Šiša sedarim, zkratkou Šas) tvoří celou Mišnu. (Pojem Šas byl rovněž používán k označení celého Talmudu).
