Mravencovití
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Mravenci |
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Solenopsis invicta
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
Mravencovití (Formicidae) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu v živočišné říši a jsou proto v mimořádném zájmu vědců – myrmekologů, ekologů, biosociologů. Tato úspěšnost je přikládána jejich sociálnímu způsobu života a specializaci. Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích ve zbudovaných hnízdech, kterým se v češtině obvykle říká mraveniště. Kolonie mravenců může zpočátku čítat jen pár jedinců, ale může dosahovat také několik miliónů jedinců. Jsou známy případy, kdy příbuzné kolonie vytvářejí superkolonie dosahující délky několika tisíc kilometrů (Linepithema humile). Někdy jsou kolonie mravenců, pro svůj vysoký stupeň organizace nad úrovní jedince, označovány jako superorganismus.
Obsah |
[editovat] Popis
Drobný blanokřídlý hmyz s velikostí od několika milimetrů po několik centimetrů. Jejich tělo tvoří jasně oddělené hlava, hruď a zadeček. Hlava má typicky jeden pár článkovaných lomených paličkovitých tykadel, složené facetované oči (někdy jen jednoduchá temenní očka), různě uzpůsobená a vyvinutá kusadla – kousací ústrojí. Tělo může být kryto chloupky. Samotná hruď může mít také ostny, obvykle se dělí na pronotum, mezonotum, epinotum, ze kterých vychází tři páry nohou. Zadeček je od těla oddělen tělní stopkou, která je jednočlenná – u nás Formicinae, Ponerinae, Dolichoderinae – nebo dvoučlenná – u nás Myrmicinae. Zadeček je dělen na několik článků, které jsou spojeny blankou, jež jim umožňuje měnit velikost zadečku – Myrmecocystus minimus. Zadní křídla dorůstají menší délky než přední, po rojení si je královny ulomí nebo jim odpadnou. Nohy sestávají z kyčle, příkyčlí, stehna, holeně a chodidla.
Mravenci mohou vytvářet několik kast, základními kastami jsou královna (gyne), samec (aner) a dělnice (ergate). Velké dělnice s neobvykle vyvinutými kusadly jsou nazývány vojáky (dinergate). Každá kolonie by měla mít alespoň jednu královnu a několik dělnic.
Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. K roku 2006 bylo známo 11 844 mravenčích druhů, většina z nich obývá oblasti s teplým podnebím. Mravenci potřebují vysokou vlhkost vzduchu, ale nežijí ve vysloveně zamokřených místech. Mravenci si budují hnízda pod zemí, ve stromech a v rostlinách, někteří dokonce mezi listy stromů (Oecophylla sp.) či zcela volně.
Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7-10 let a mravenčí královna dokonce 10-20 let.
[editovat] Mravenci a lidé
Mravenci obývají různá stanoviště a nevyhýbají se ani lidským obydlím. Nejčastějším a nejobtížnějším mravencem je v České republice mravenec faraón (Monomorium pharaonis L.). Jeho obtížnost spočívá především v přenášení chorob a v jeho všudypřítomnosti.
Také zahrádkáři nevidí mravence příliš rádi, neboť mravenci jsou ochránci mšic, které schraňují jak pod zemí tak na ovocných stromech. Není neobvyklé spatřit některé rostliny obestavěny hliněnými stavbičkami, ve kterých mravenci ukrývají své mšice.
Přestože jsou mravenci člověku někdy nepříjemným společníkem, existují lidé, kteří mravence chovají ve zvláštních nádobách – formikáriích – podobně jako někteří myrmekologové.
Studiem mravenců se zabývá myrmekologie, odborníci na tento blanokřídlý hmyz jsou myrmekologové.
O popularizaci života hmyzu a obzvlášť mravenců se zasloužil spisovatel Ondřej Sekora sérií dětských knížek, jejichž hlavní postavou je Ferda Mravenec.
[editovat] Chování mravenců
1) první mravenec najde zdroj potravy (F), který našel libovolnou cestou (a), potom se vrátí do mraveniště (N) a během cesty vytváří feromonovou stopu.
2) mravenci následují prvního a použijí 4 možné trasy, ale zesílená nejkratší stopa vytváří nejkratší cestu nejvíce atraktivní.
3) mravenci putují po nejkratší trase a feromony z delší trasy se vypařují.
[editovat] Podívejte se též na
- myrmekologie
- Ferda Mravenec
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Zdroj
- Höldober, B., Wilson, E. O.: Cesta k mravencům. Academia, Praha, 1997. 1. vyd. 198 s. ISBN 80-200-0612-5
- Zahradník, J. Blanokřídlí. Artia, Praha, 1987. 182 s.
- Janda, J. a kolektiv: Veký ilustrovaný přírodopis všech tří říší. Zologie III. Hmyz a nižší bezpáteřní. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva Českoslovenckého v Praze, Praha 1933. 768 s.
