Odysseia
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Odysseia je epická báseň psaná v daktylském hexametru, která navazuje na události vylíčené v eposu Illias. Odysseia vznikla po Illiadě a je tradičně připisovaná Homérovi, podle moderních výzkumů (především počítačové analýzy) se zdá, že je sice Illiadou silně ovlivněna, ale že byla napsána o 50 – 100 let později.
Tento hrdinský epos obsahuje 24 zpěvů a je psán, stejně jako většina podobných řeckých děl daktylským hexametrem. Význam tohoto díla na evropskou kulturu a na řeckou mytologii je značný, ale výrayně nižší než je tomu u Illias.
Odysseus, ithacký král, si na cestě domů z Trojské války rozhněvá boha moří Poseidona a ten se rozhodne znemožnit mu návrat. Odysseus zažívá na své cestě různá dobrodružství a útrapy - bojuje se zuřivou saní Skyllou, jen o vlásek se dostane ze spárů vodního víru, který vytváří mořská obluda Charybdis, přelstí kouzelnici Kirké a dokonce i navštíví podsvětí. Nakonec díky pomoci jeho patronky bohyně Athény po 10 letech bloudění šťastně dorazí domů, ale svůj dům nachází v obležení nápadníků jeho ženy Penelopy, která mu i přes dlouhé odloučení zůstala věrná. Odysseus se jí dá poznat při zvláštní zkoušce, kterou si královna vymyslí aby odradila dotěrné muže. Pouze on jediný totiž dokáže napnout svůj starý luk. Spolu se svým synem Telemachem, jenž ho již dlouho hledal (na své cestě navštívil i krále Meneláa, manžela krásné Heleny) nápadníky pozabíjí a ujímá se vlády.
