Quintus Horatius Flaccus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. Kr. – 27. listopadu 8 př. Kr.) byl římský básník.

Horatius byl synem propuštěnce z Venussie, kde získal první vzdělání. Později se přestěhoval do Říma, protože mu otec chtěl umožnit vzdělání lepší. Roku 45 př. Kr. odešel studovat filosofii do Athén.

V roce 44 př. Kr. vstoupil do Brutovy armády, kde se stal tribunem, roku 42 př. Kr. se účastnil bitvy u Filip, kde byl Brutus poražen (Horatius se zachránil útěkem). Po amnestii se vrátil do Itálie, kde se byl nucen živit jako písař. V této době vznikly jeho první básně, především satiry. Roku 38 př. Kr. se seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a který Horatiovi věnoval statek, aby se básník mohl věnovat pouze psaní. Později se jeho prostřednictvím seznámil s Octavianem a přestože byl bývalý bojovník proti němu, stal se z něj jeho stoupenec. V některých básních hlásal jeho slávu (dělal to dobrovolně). Nepřijal úřad jeho tajemníka, protože chtěl mít čas a svobodu na psaní. Horatius byl pohřben vedle Maecenata na Esquilinu.

[editovat] Dílo

Horatius, přestože se stal jedním z nejznámějších římských básníků, neměl velké básnické nadání (což sám přiznával v několika básních). Více se mu dařily satiry a jim podobné (spíše kratší) básně než ódy. Z počátu byl řecký vliv velmi patrný (jednalo se spíše o překlady), později se této závislosti téměř zbavil.

• Saturae (Satiry, I. kniha 34 př. Kr., II. 33 př. Kr.) jsou ironickou kritikou lidských chyb. Nejsou útočné, spíše vybízejí k zamyšlení nad pošetilostí běhu světa. Po této knize začal psát lyriku, vzorem mu byli klasičtí řečtí básníci Sapfó, Alkaios či Archilochos, jejichž metra napodoboval.
• Epodae (Epódy nebo též Jamby, 30 př. Kr.) jsou první Horatiovou sbírkou. Jedná se vlastně o sbírku 17 satirických básní věnovanoých Maecenatovi,
• Carmina (Ódy, tři knihy) jsou věnovány opět Maecenatovi. Byly vydány v r. 23 př. Kr. a jedná se o tematicky různorodé básně opěvující víno, lásku, přírodu, zpěv, vlast, přátelství, atp. Horatius zde již dosahuje formální virtuozity. Nevzbudily však kýžený ohlas a Horatius se částečně vrací k dřívějšímu ironickému tónu.
• Epistulae (Listy) (20 př. Kr.) – poetické dopisy, které Horatius adresuje svým přátelům.
• Carmen saeculare (17 př. Kr.) složil Horatius na Augustovo přání ke slavnosti bohů, opěvuje především Apollóna a Dianu.
• Čtvrtá kniha lyrických básní opěvuje Augustovy syny Drussa a Tiberia. Ve druhé knize opěvuje též Augusta - list první. Posledním listem (třetím) této knihy je De arte poetica (Epistula ad Pisones, Poslání Pisonům), které pojednává o estetických a literárních otázkách. Snad proto, že zřejmě zůstalo nedokončeno, soudilo se dlouho, že je Horatiovým dílem posledním, ve skutečnosti však nevíme o době vzniku téměř nic.