Sója
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Sója |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Sója
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Glycine max (L.) Merr., 1917 |
Sója (Glycine max (L.) Merr., 1917) je luštěnina s vysokým obsahem proteinů. Má široké použití jako potravina, krmivo i jako surovina pro zpracovatelský průmysl. Její název pochází z japonského „shoyu“.
Obsah |
[editovat] Nomenklatura
| Basionym: | Phaseolus max L., 1753 |
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Soja max (L.) Piper, 1915 |
| Taxonomická synonyma: |
=Soja hispida Moench 1794 =Glycine hispida (Moench) Maxim. 1873 =Glycine javanica Thunb., 1794 =Soja japonica Savi 1824 =Soja viridis Savi, 1832 =Soja angustifolia Miq., 1857 |
[editovat] Původní druhy
[editovat] Nomenklatura druhu G. soja
Glycine soja Siebold & Zucc. 1843
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Dolichos soja L., 1753 (nom. inval.?) ≡Glycine max (L.) Merr. subsp. soja (Siebold & Zucc.) H. Ohashi 1982 |
| Taxonomická synonyma: |
=Glycine ussuriensis Regel & Maack 1861 =Glycine formosana Hosok. 1932 =Glycine max (L.) Merr. subsp. formosana (Hosok.) Tateishi & H.Ohashi 1992 |
[editovat] Nomenklatura druhu G. gracilis
Glycine gracilis Skvortzov, 1927
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Glycine soja Siebold & Zucc. var. gracilis (Skvortzov) L.Z.Wang 1983 |
[editovat] Biologie
Kulturní sója je diploidizovaný tetraploid (2n=40). Sója může za vhodných podmínek dorůst až 1,5 m, běžné porosty dorůstají do výšky cca 1 m. Sója má jednoduché primární listy, sekundární listy jsou většinou trojčetné. Hlíznatý kořenový systém sestává z hlavního kořenu z kterého vychází postraní kořeny. Většina kultivarů je pokryta jemnými trichomy (je ochmýřená). Lusky jsou buď rovné nebo lehce zakřivené a dosahují délky od 2 do 7 cm. Semena jsou většinou oválná, ale existují kultivary s plochými či protáhlými semeny. Sója je dvojděložná samosprašná rostlina pěstovaná komerčně ze semene. Jednotlivé kultivary lze v umělých podmínkách křížit pro šlechtitelské účely. Blizna je citlivá k opylení zhruba 24 hodin před vykvetením a dalších 48 hodin po vykvetení. Díky tomu dochází většinou k opylení ještě před otevřením květu.
Sója je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. První zmínky o sóji nacházíme v knihách známých jako „Pen-Cao-Kong-Mu“ datovaných 2838 př.kr. Do Spojených států byla sója dovezena v roce 1765. Sója (G. max) spolu s G. soja a G. gracilis patří do podrodu Glycine subgen. Soja (Moench) F.J. Herm. Divoký příbuzný sóji G. soja se často vyskytuje na mezích, podél cest a vodotečí v některých asijských zemích. V Americe, Evropě či Africe se divoké odrůdy sóji nevyskytují. Sója se může křížit pouze s uvedenými dvěma zástupci podrodu Soja. Potenciál pro křížení je tak omezen jednak samosprášením a jednak geograficky, protože tito příbuzní se vyskytují pouze v Číně, Koreji, Japonsku a v bývalém SSSR.
[editovat] Produkce
Sója se pěstuje v tropických, subtropických podmínkách a v teplých oblastech mírného pásu. Většinou je zavlažována pouze dešťovými srážkami, začíná se však rovněž používat umělé zavlažování. Sója je sice poměrně rezistentní k teplotním extrémům, ale její růst může být výrazně zpomalen při teplotách pod 18°C a nad 35°C. Některé kultivary nekvetou při teplotách pod 24°C. Pouze asi z 25 až 30 % květů vznikají lusky, pokud je rostlina stresována v době květení, počet lusků prudce klesá. Za vhodných podmínek může sója vytvořit až 400 lusků obsahujících 1 až 5 semen. Sója je krátkodenní rostlina, ale existují i kultivary adaptované na jinou délku dne. Většina moderních odrůd dává dobrý výnos pouze ve velmi úzkém klimatickém pásu. Růst se většinou zastavuje po 100 až 130 dnech od vzejití a to v době květení. Sója stejně jako jiné luštěniny dokáže za pomoci symbiotických bakterií fixovat vzdušný dusík, proto se používá rovněž jako rotační plodina po kukuřici, bavlně či čiroku. Není příliš náročná na půdu s výjimkou písčitých půd, které ji nevyhovují. Optimální pH půdy je 6 až 6,5. Výnosy jsou závislé zejména na dostatku vody, poté na hnojení a řádkování. S umělým zavlažováním dosahují moderní kultivary sóji výnosů 2,5 až 3,5 t/ha, výnosy bez zavlažování se pohybují mezi 1,5 až 2,5 t/ha. Při zavlažování má sója tendenci zvyšovat obsah proteinu na úkor oleje.
Největší producenti sóji podle ročenky FAO
| Produkce a export sóji v roce 2003 (produkce v mil t/(vývoz mt)| | |||||
| USA | 66 / (27) | Brazilie | 51/ (15,9) | Argentina | 35/ (6,2) |
| Čína | 16.5 (0,3) | Indie | 6.8 /(0,002) | Paraguay | 4,4 /(2) |
[editovat] Dopady na životní prostředí
Kvůli rozšiřování osevních ploch sóji dochází v Jižní Americe ke kácení tropických deštných pralesů. Podle odhadů Světového fondu na ochranu přírody (WWF) padne za oběť jejímu pěstování do roku 2020 okolo 22 milionů hektarů pralesů a savan. Od roku proto 2004 WWF podporuje její ekologicky a sociálně ohleduplné pěstování, mj. také bez otrocké a dětské práce.
[editovat] Sója a biotechnologie
Většina světové produkce sóji je tvořena tzv. geneticky modifikovanou neboli transgenní sójou. Odhady podílu transgenní sóji na světové produkci se pohybují od 50 do 80 %. Je však obtížné stanovit přesná čísla. V některých zemích se totiž transgenní sója pro svoji velkou oblibu u farmářů pěstuje neoficiálně (Argentina, Rumunsko) nebo přímo ilegálně (Brazílie). Nejběžnější GM odrůdou je sója s odolností proti totálnímu herbicidu Roundup. Účinná látka Roundupu glyfosát je specifickým inhibitorem (blokátorem) enzymu EPSP syntázy, která je důležitým článkem syntézy aromatických aminokyselin. Po aplikaci glyfosátu tak rostlina umírá na nedostatek těchto aminokyselin. Zvířata tento enzym nemají, glyfosát pro ně tudíž není toxický. Do transgenní odrůdy sóji byla vložena jiná varianta genu pro EPSP syntázu pocházející z půdní bakterie Agrobacterium tumefaciens. Tento enzym není glyfosátem blokován, rostlina tak k němu získá rezistenci. Pro selekci této odrůdy sóji byl použit přímo glyfosát, v GM sóji tak není žádný další markerový gen pro selekci k antibiotikům. Roundup-Ready sója má nezamýšlený ekologický efekt na půdní erozi. Při klasickém pěstovaní se ke kontrole plevelů používá kombinace orby a aplikace herbicidů v době před vzejitím vlastní sóji. GM-sója vystačí pouze s aplikací Roundupu, orba není nutná. GM-sója tak usnadňuje bezorebný pěstitelský cyklus a snižuje erozi půdy.
Sója s rezistencí pro glyfosát byla jedinou GM plodinou, která byla legálně obsažena v potravinách prodávaných v České republice ještě před vstupem do EU. Výrobky, k jejichž přípravě byla tato sója použita však musí být označeny a to i v případě, kdy již přítomnost GM sóji nelze žádným známým způsobem zjistit (olej, čokoláda).
[editovat] Zpracování
Ve vyspělých zemích je většina sóji použita jako krmivo pro dobytek nebo je zpracována na olej a sójový protein, který se používá jako aditivum v mnoha potravinářských výrobcích. Sója je velmi bohatá na proteiny, navíc mají tyto proteiny vhodné aminokyselinové složení s vysokým podílem esenciálních aminokyselin, je chudá pouze na sirné aminokyseliny. Proto jsou sójové výrobky oblíbenou složkou vegetariánské stravy. Bohužel sója rovněž obsahuje některé anti-nutrienty, alergeny a vysokou hladinu fyto-estrogenů, které mohou být nevhodné zejména pro děti. Zdravý vývoj dítěte může rovněž ovlivnit vysoká hladina fytátů, které váží vápník a další stopové živiny a zabraňují tak jejich příjmu z potravy. Z těchto důvodů nejsou běžné sójové výrobky vhodné pro děti, vyrábějí se však specielně formulované výrobky s přídavkem vápníku a vitamínů, které je možné dětem podávat. Alergie na sójové proteiny je v Evropě a severní Americe poměrně častá. Tradiční asijská kuchyně využívá především fermentovaný sójový protein (sójová omáčka a podobně) ve kterém je hladina alergenů a antinutričních látek výrazně snížena. Kromě potravinářského použití se sója používá v průmyslu pro výrobu bionafty, kosmetických přípravků, oleje, mýdel, plastů a podobně.
[editovat] Potraviny vyráběné ze sóji
- Tofu
- Sojové mléko
- Tempeh
