Secese
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Secese je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění.
Tento umělecký styl se objevil v Evropě a ve Spojených státech po polovině 19. století a plně se rozvinul kolem roku 1900. Vznikal v době, kdy průmyslový brak začal pronikat do všech oblastí života a jako reakce proti průmyslové civilizaci, reakce, která se dovolávala návratu k řemeslné výrobě, považované za lék proti ošklivosti.
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tématiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo).
Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli v Čechách jsou Otokar Březina a Jiří Karásek. Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze). Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek. Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Angličan Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další.
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. Secese se jednoduše stala neodmyslitelnou součástí nejen evropské kultury.
[editovat] Ukázky secesní tvorby
 Obraz Judith od Gustava Klimta |
 Ukázka díla Ch. R. Mackintoshe |
 Váza od Émile Gallé |
 Zábradlí vstupu do pařížského metra od Hectora Guimarda |
 Secesní fasáda hotelu Grand v Brně |
 Grand hotel Evropa v Praze |
 Mohyla míru u Brna |
[editovat] Podívejte se také
[editovat] Reference
- Gombrich, E. H.: Příběh umění. Praha: Odeon 1992. ISBN 80-207-0416-7. str. 437–507.
- Šabouk, Sáva: Encyklopedie světového malířství. Praha: Academia 1975. str. 315.
- Wittlich, Petr: Umění a život – doba secese. Praha: Artia 1987. str. 62–126.
- Pijoan, José: Dějiny umění – 9. Praha: Odeon 1991. ISBN 80-207-0098-6. str. 55–96.
- Koch, Wilfried: Evropská architektura. Praha, Ikar 1998. ISBN 80-7202-388-8. str. 274.
- Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí: Secese. Praha, Levné knihy KMa 2005. ISBN 80-7309-287-5.
