Upír (nemrtvý)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.
Obsah |
[editovat] Upír v tradiční slovanské kultuře
Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů. V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy:
- u Bulharů:
vapir, vipir, vъpir, vrapir, vrapirin, voper, drakus, žin, ustrel, lepir, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, plъtnik, upir, samodiv
- u Srbů:
vampir, vukodlak, vaper, lampir, lapir, lempijer, vuk, vjegodonja, jegodonja, tenac
- u východních Slovanů:
upyrь, upir, oboroteň-krovosos, bělorus. vupor, ukr. upir
[editovat] Kdo se mohl stát upírem
U všech Slovanů se jednalo o duši nějakým způsobem nečistého zemřelého (sebevraha, nepokřtěného dítěte, kriminálníka) či vůbec osoby nějak vylučující se ze společnosti či lidí skonavších nepřirozenou smrtí. Dále se upírem mohla stát osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích) nebo osoba pohřbená bez obřadů nebo pokud byly obřady provedeny špatně. V Srbsku se upírem mohl stát i živý člověk.
[editovat] Vzhled upírů
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásnou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému „charismatu“ a atraktivitě velmi vyhledávanou. Posvěstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. (viz Inkubus a Sukuba)
[editovat] Vlastnosti
Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou strany ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Životnost upíra je různá, někdy jen 40 dní, někdy mohl působit déle než dosahoval běžný lidský život.
V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor.
[editovat] Archeologické doklady víry v upíry
Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a etnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:
- mrtvý byl proboden kůlem
- tělo mrtvého se vyhrabalo a spálilo
- mrtvola se zabalila do rybářské sítě
- mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze
- mrtvý byl zavalen kameny
- mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou
- tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)
- useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu
- do hrobu se střílelo šípy
- na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně
Některá z těchto protivampirických opatřní byla doložena např. na raně středověkém pohřebišti v Lahovicích u Prahy, zkoumaném v letech 1955-1960 archeoložkou Zdeňkou Krumphanzlovou.
[editovat] Literatura
- Krumphanzlová, Z. 1961: K otázce vampyrismu na slovanských pohřebištích. Památky archeologické, 544-549.
- Navrátilová, A. 1996: „Nečistí zemřelí“ v posmrtných a pohřebních rituálech českého lidu. Český lid 83, 21-31.
- Wollmann, F. 1920-1921: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. Národopisný věstník českoslovanský 14, 1-16.
[editovat] Upír v současné kultuře
Mezi upíry v různých dílech existují značné rozdíly.
Nejčastěji se jedná o nemrtvé, tedy nějakým způsobem oživená lidská těla. Může se ale jednat i o druh démonů (například u Sapkowského). V některých novějších dílech jsou upíři vlastně jen jiným živočišným druhem, případně je jejich upírství virového původu. Příkladem může být třeba ruská sága Noční hlídka.
Jejich typickým znakem je pití nebo spíš sání krve pomocí prodloužených špičáků, nejčastěji se tím živí, a to buď ve fyzickém smyslu (tedy využívají chemické látky v krvi, takoví upíři se mohou živit i krevními konzervami), nebo ve smyslu metafyzickém (jde vlastně o vysávání životní síly). Někdy je nutné aby se jednalo o krev lidskou nebo je lidská krev z nějakého důvodu lepší, jindy je to jedno.
Mezi jejich další vlastnosti patří zvýšená síla, zlepšený zrak a dlouhověkost. Upíra není možné zabít normálním způsobem, ať už díky regeneraci nebo jakési přízračnosti. Mezi obvyklé prostředky ,jak je zabít, patří sluneční světlo (někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční) a dřevěný kůl do srdce (jak poznamenal jeden upír v komedii: umakart nefunguje), někdy pomáhá i stříbro (zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy). Jindy je možné upíra zabít useknutím hlavy. Zranit a zahnat je bývá možné náboženskými symboly (křížem), svěcenými materiály (svěcená voda, ale i svěcené zbraně) nebo česnekem. Žádný z uvedených prostředků ovšem není „spolehlivý“, tedy nefunguje v každém literárním díle.
Po smrti se upír rozpadne na prach. Podle některých pramenů není ani pak zcela zničen – stačí, aby se tento prach dostal do styku s krví a upír se okamžitě regeneruje. V komedii Káčula je pro regeneraci zapotřebí speciální rituál, ale kromě krve zafungoval i kečup… Pro úplné zničení může pomoci prach rozprášit, nejlépe do tekoucí vody.
Pitím krve se také upíři (především ti nemrtví) rozmnožují. Podle různých pramenů se člověk změní v upíra, když je upírem zcela vysán, když naopak není nebo když sám pije krev upíra. V některých dílech se ale upíři rozmnožují i běžným pohlavním rozmnožováním, a to mezi sebou nebo s lidmi (Blade je syn upíra a lidské ženy) - obě varianty se nevylučují.
Další častou vlastností upírů je, že se neodráží v zrcadle. To může mít souvislost s tím, že většina zrcadel má odraznou vrstvu na bázi stříbra. Kromě běžných zrcadel nebyl upír vidět třeba v objektivu kamery ve filmu Dracula 2000 – možná že její objektiv nějaké zrcadlo obsahoval. Také se nedají vyfotit (na celuloidovém filmu je roztok halogenidů stříbra, ale skoro žádný autor to nezmiňuje). V knihách Darrena Shana je to vysvětleno prostě tak, že se atomy jejich těl pohybují jinak než těla lidského. Někdy upíři létají, a to buď levitací, nebo v podobě netopýra. Drákula chodil či lezl po zdech hlavou dolů nebo přímo po stropě. Kromě zmíněného netopýra se podle některých autorů mohou měnit v mlhu, vlka, hromadu krys nebo červů. Upíři mají často hypnotické, telepatické, telekinetické nebo prostě magické schopnosti.
Nejstarším upírem bývá v některých dílech Dracula, jindy existují upíři mnohem déle – za nejstaršího potom bývá označena Adamova první žena Lilith (ano, před Evou) nebo Kain. Samozřejmě ne vždy je vůbec nejstarší upír znám nebo jmenován.
Zatímco některé zdroje míchají upíry a lykantropie dohromady (jako Stokerův Dracula) nebo považují lykantropy za upírům podřízené, podle jiných (např. Underworld) spolu vedou válku.
[editovat] Dracula
Nejznámější upír - Dracula - prvně se objevující ve stejnojmenné knize Brama Stokera, je do určité míry založen na skutečné historické osobě – moldavském knížeti Vladu Ţepeşovi, řečeném Dráček (Dracula či Drăculea) a Naražeč na kůl resp. Napichovač (Ţepeş). Žil v letech 1431–1476 a proslul svojí krutostí v bojích s Turky (jeho přezdívka Napichovač je založena na oblíbeném způsobu popravy, který užíval k vyvolání strachu a hrůzy ve svých nepřátelích; Dracula je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce - Drak (Dracul) - jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda).
Podle moderních výzkumů ovšem Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a „legendu“ sestavil z jiných legend nemající s Vladem nic společného. V Rumunsku spojení knížete s upírskými legendami nechápou: když už, považovali by ho naopak za bojovníka proti upírům.
Samotný Stoker neupřesňuje, jak se Dracula stal upírem, v pozdějších zpracováních je důvod často náboženský: Jednou když byl Dracula na bitevním poli, jeho žena, oklamána zprávou o jeho smrti, spáchala sebevraždu. Dracula poté proklel Boha, kterému do té doby věrně sloužil a stal se upírem. V jiných zpracováních byl Dracula proklet knězem po vypálení kláštera a toto prokletí ho změnilo v upíra.
[editovat] Výskyty (příklady)
- Roger Zelazny: Amber - knihy - Merlin považuje Rhandu, přítelkyni z dětství, za upíra, i když ta to později v povídce Kryptové a Maskan popírá - upíři jsou tedy považováni za běžně se vyskytující, ačkoliv v knize vlastně žádný není
- Blade (díl 1, 2, 3) - film - titulní hrdina je imunní vůči světlu
- Buffy, přemožitelka upírů (Buffy the Vampire Slayer) - seriál
- Bram Stoker: Dracula - kniha, film, muzikál
- Dracula 2000 - film
- Dračí Doupě - RPG
- Darren Shan - kniha - příběh chlapce, který se stane poloupírem, později válka mezi upíry a vampýry
- J. K. Rowlingová: Harry Potter a princ dvojí krve - kniha - na Křiklanově večírku se jednou objevuje upír Sanguini, jiní upíři ale v příběhu přímo nevystupují (narozdíl od vlkodlaků)
- Hellsing - japonský komiks a animovaný seriál - hlavní postava se jmenuje Alucard
- Liga výjimečných (The League of Extraordinary Gentlemen) - film
- Brian Lumley: Nekroskop - knihy
- Sergej Vasiljevič Lukjaněnko: Noční hlídka: - kniha
- Andrzej Sapkowski: Sága o zaklínači - knihy
- Síla života (Lifeforce) - film - upíři zde pochází z vesmíru
- Stargate Atlantis: Wraithové, tvorové podobní upírům, kteří vysávají životní sílu, zde tvoří hlavní zápornou rasu.
- Underworld (díl 1, 2 (Evolution)) - film - upíři zde bojují mezi sebou i s příbuznými lykantropy
- Upír v Brooklynu (Vampire in Brooklyn) - film - komedie - poslední upír si hledá družku - poloupírku
- Van Helsing (Van Helsing) - film
- Anne Rice: The Vampire Chronicles
- Interview s upírem (Interview with the Vampire) - kniha a film
- (The Vampire Lestat) - kniha
- Královna prokletých (Queen of the Damned) - kniha a film
- Vampire: The Masquerade (White Wolf) - RPG
- Jiří Kulhánek: Vládci Strachu - kniha
- Robert Lynn Asprin: Mýtus - Zrádný mýtus aneb Jak se to málem nevyplatilo - kniha
- Terry Pratchett: Úžasná Zeměplocha
- Pravda - kniha
- Carpe Jugulum - kniha
[editovat] Upíři v historii
Nejznámější upír Dracula souvisí se skutečnou historickou osobností jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o méně známé Maďarské hraběnce Alžbětě Báthoriové alias Čachtické paní (srpen 1560 – srpen 1614), dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stockerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.
[editovat] Přírodní úkazy podporující mýty o upírech
[editovat] Porfyrie (nemoc)
Termín porfyrie označuje vzácnou metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození.
Za klidného stavu je pokožka těchto lidí mrtvolně bílá a hebká. Pobyt na slunečním světle u nich později způsobí abnormální pigmentaci, mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo hnědočervené zbarvení zubů. Dále u porfyrie dochází ke znetvoření nosu, uší, obočí a prstů. Rty s dásněmi tuhnou a zuby působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy.
K dalším příznakům patří i to, že husté chlupy vyrůstají i na obličeji a na rukou. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Tím i v některých případech k psychickým poruchám a epilepsii. Bylo také zjištěno, že česnek je pro člověka nemocného profyfií smrtelným nebezpečím. Obsahuje totiž látku, která zvýrazňuje a podporuje příznaky porfyrie. Česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho vytvoření.
Tato odlišnost nutí postižené toulat se po nocích a žít ve svitu měsíce. Pobyt na denním světle je pro ně skutečným utrpením. Žijí proto pouze v noci, toulají se po lesích a vyhýbají se lidem.
Porfyrie se léčí transfúzí krve a vstřikováním hemu, jedné ze složek krevního barviva. To vedlo k nápadu, že legendy o upírech mohou souviset s touto nemocí a nemocní se snažili léčit prokousnutím krční tepny a nasycením se krví své oběti. Uvažovalo se, že když postižení pozřeli značné množství krve, vstupovalo strávené krevní barvivo do krevního oběhu a vracelo jim onu životodárnou sílu. Jejich neustálá touha po čerstvé krvi byla alespoň na nějaký čas ukojená. Po doplnění chybějících látek do organismu nastala opět jeho prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Staly se z nich opět trochu zvláštní lidi s bledou kůží a krutýma očima.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii. [1]
[editovat] Upíří netopýři
V Jížní Americe žijí netopýři živící se krví teplokrevných zvířat, kteří by mohli mít souvislost s legendami o upírech. Jejich české pojmenování je upíři. Nejsou ovšem žádné důvody předpokládat, že se vyskytovali v Evropě nebo že se s nimi mohli Evropané setkat dříve než v 16. století, kdy si španělští dobyvatelé všimli podobnosti těchto zvířat s legendami o upírech a pojmenovali je podle toho.
