Zajícové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zajícové byl významný český šlechtický rod, který zejména v 14. a 15. století zastával významné funkce. Byli větví rodu Buziců, jejichž praotcem měl být Bivoj, nicméně první zmínka o nich pochází z Dalimilovy kroniky, ve které se píše o jistém Jetříšku Buzici († 1110). Od Buziců přejali kančí hlavu v erbu. Jejich hlavním sídlem se ve 15. století stal hrad Hazmburk. Od té doby si říkali Zajícové z Hazmburka. Rod vymřel po meči roku 1663.
Obsah |
[editovat] Historie rodu
Genealogie rodu se udává od Oldřicha Zaječka († po 1232). Jeho potomci se už nazývali Zajícové. Od časů jeho syna Oldřicha Zajíce se Zajícové píší z Valdeka. Asi prvním významným Zajícem byl Vilém Zajíc z Valdeka († 1319), který byl v letech 1315 až 1317 královským podkomořím a od roku 1318 až do své smrti nejvyšším maršálkem.
[editovat] Hazmburk
Významnou změnou rod prošel díky Zbyňku Zajíci z Valdeka a na Žebráce, který roku 1335 od krále Jana Lucemburského koupil gotický hrad Hazmburk a vybudoval z něj nové sídlo rodu. Zbyněk začal používat jméno „z Hazmburka“ v roce 1337 (podle jiných pramenů 1341). Zbyněk měl syny Viléma a Jana. Janův syn Mikuláš odešel do Budyně, kde založil budyňskou větev rodu.
Zbyňkův syn Vilém měl deset dětí, z toho šest synů (Mikuláš, Jan, Jaroslav, Vilém, Oldřich a Zbyněk).
První z Vilémových synů, Mikuláš († 8. října 1459) se stal v letech 1436 až 1451 za podporu krále Zikmunda proti husitům nejvyšším sudím. Společně s bratrem Janem († asi 1400) přesídlili do severovýchodních Čech, kde Zajíci drželi do roku 1497 významné hrady Kost, Návarov a později i Hrubou Skálu a Trosky. Proto se tento Mikuláš Zajíc nazývá Mikuláš Zajíc z Hazmburka a na Kosti.
Další syn Vilém (mladší, † 1441) byl velitelem házmburské posádky na Pražském hradě. Vilémova a Mikulášova (jeho bratranec z Budyně) vojska byla oporou katolíků během husitských válek a krále Zikmunda. Vilém mladší měl syna Zbyňka († 1. července 1463), který byl nejvyšším sudím v letech 1458 až 1463. Ten Bbyl umírněným katolíkem a vedl diplomatická jednání po boku krále Jiřího z Poděbrad Zbyněk vlastnil hrady Hazmburk, Budyni, Osek a Andělskou Horu.
Oldřich V. († 4. září 1415) byl blízký králi Václavu IV., kterého doprovázel na cestách.
Vilémův poslední syn Zbyněk († 28. září 1411) byl mezi lety 1403 až 1411 pražským arcibiskupem. Ostře vystupoval proti Janu Husovi. V době husitských válek stáli Zajícové na katolické straně.
[editovat] Budyně
Mikulášův syn Jan (asi 1420 – 15. května 1495) přesídlil z hradu Hazmburk na nový renesanční zámek v Budyni. Jan ostře vystupoval proti králi Jiřímu z Poděbrad. Byl dvorským sudím a roku 1469 byl po zvolení Matyáše Korvína českým králem za věrnost jmenován kancléřem Království českého. Jeho bratr Oldřich se stal nejvyšším sudím. Tehdy hrady Hazmburk a Budyně obklíčili syn krále Jiřího z Poděbrad Jindřich a Mikuláš Střela, aby Jana Zajíce zatkli. Jan uprchl do Lužice, ale byl královským vojskem pronásledován. Nicméně Jan ještě stihl odcestovat do Polska, aby získal pro krále Matyáše podporu krále Kazimíra IV.
Později Zajícové uznali českým králem Vladislava Jagellonského, ale i tak byli jeho odpůrci.
Jan Zajíc měl syna Mikuláše († 9. července 1496) a ten zase syna Jana IV. Tento Jan IV. se oženil s pravnučkou Jiřího z Poděbrad kněžnou Markétou Minstrberskou. Proslul vzdělaností a cestováním. Zemřel roku 1553.
Posledním vlastníkem hradu Hazmburk byl syn Jana IV., Kryštof (22. července 1530 – 22. února 1572), který jej roku 1558 prodal Lobkowiczům.
Kryštofův synovec Jan Zbyněk (asi 1570 – 1616) se stal velmi známým díky podpoře alchymie, do které vložil veškeré své jmění. Rod tím velmi zchudl. Jan Zbyněk měl dvě dcery a pět synů, mezi nimi i posledního Hazmburka Jaroslava Maximiliana.
Protože žádný ze synů Jaroslava Maximiliana (Mikuláše) Zajíce z Hazmburka svého otce nepřežil, rod Zajíců vymřel roku 1663 po meči.
