Benzodiazepin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Benzodiazepin, chemický název 1H-Benzo-1,4- Diazepin je chemická bicyklická sloučenina obsahující ve své struktuře benzenové jádro a sedmičlenný heterocyklus se dvěma atomy dusíku.
Benzodiazepin se používá jako lék k potlačení úzkosti, strachu, navození sedativních účinků nebo jako svalový relaxant. Jako léčivo jde o látku spadající mezi hypnotika.
Dále slouží jako výchozí struktura pro výrobu dalších derivátů používaných rovněž jako léčiva. Jedná se například o Diazepam, Nitrazepam a jiné. V české psychiatrické /a nejen tam/ praxi hojně užívaný Neurol, dále Xanax, Frontin, Helex, a další. Užití benzodiazepiunů pro úzkostné pacienty je z krátkodobého hlediska velmi efektivním krokem . Nástup účinku a úlova pacienta je velmi rychlá. Pacient je v první fázi užívání přípravků přímo ohromen. Jeho psychická i fyzická výkonnost, odolnost a schopnost čelit nepřízni života se výrazně zlepšuje. Velmi rychle ovšem přichází závislost se vším všudy.
