Beroun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o městě v Čechách. Další významy jsou uvedeny v článku Beroun (rozcestník).

Beroun

znak vlajka
základní data
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0212 531057
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ021)
okres (NUTS 4):	Beroun (CZ0212)
obec s rozšířenou působností:	Beroun
pověřená obec:	Beroun
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	31,31 km²
obyvatel:	18 206 (2. 10. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 57′ 51″ s.š.
zeměpisná délka:	14° 4′ 26″ v.d.
nadmořská výška:	235 m
PSČ:	266 01
základní sídelní jednotky:	27
místní části:	7
katastrální území:	4
adresa městského úřadu:	Městský úřad Beroun Husovo nám. 68 266 43 Beroun
starosta:	Jiří Besser
Oficiální web Oficiální web městského úřadu E-mailová adresa

Beroun je okresní město ve Středočeském kraji. Město leží na soutoku Berounky a Litavky, asi 30 km jihozápadně od Prahy.

[editovat] Přehled

Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i satelitním městem české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.

Radnice v Berouně.

Beroun je umístěn v překrásné kopcovité krajině na hranici Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami to z něj činí i významné východisko turistických cest.

Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festival Tallichův Beroun.

[editovat] Historie

První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív.

Pražská brána

Název Beroun je odvozen z latinského pojmenování Verona podle severoitalského města tohoto jména.

Město, založené pravděpodobně v době vrcholně středověké vlny zakládání měst v Česku, bylo však brzy bezmála opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II.. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce.

Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána v Berouně.

V šedesátých letech 19. století se zde začal těžit vápenec a rozvinuly se postupně i další druhy průmyslu (textilní, železárenský). Město tím opět nabylo na významu.

Za komunismu došlo k masivní výstavbě sídlišť a průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr). Toto období se do tváře města negativně zapsalo bouráním některých historických památek a výstavbou právě těch megalomanských panelových sídlišť a dálnice skoro až v historickém jádru města.

Po roce 1989 došlo k osamostatnění obce Králův Dvůr. Význam průmyslu byl potlačen. Průmyslová výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš utlumena nebyla. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a celé město působí relativně úpravným dojmem.

[editovat] Památky

Významné jsou zbytky berounského hradebního opevnění: Dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb.

Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově ulici v Berouně.

Domimantou půvabného náměstí je gotický farní kostel sv. Jakuba st.

Plzeňská brána

Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální - původně hřbitovní - kostel Zvěstování Páně.

Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.

[editovat] Příroda

Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).

Pohled na Beroun, Berounku a hlavní trať z tetínské skály.

Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová tři medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.)

Městem protékají dva vodní toky, řeka Berounka a říčka Litavka. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce nad městem je poměrně kvalitní, takže méně citlivým osobám umožňuje koupání. Řeku taktéž využívají vodáci (pozor na nebezpečný berounský jez, kde již došlo k tragickým nehodám plavců a vodáků).

[editovat] Doprava

Jak již bylo řečeno výše, Beroun vždy ležel na významném dopravním tahu z Prahy přes Plzeň do Bavorska. Nejdůležitějším silničním tahem je bezesporu dálnice D5 Praha-Plzeň-Rozvadov, která sice v roce 1985 odvedla z centra města tranzitní dopravu, ale také zároveň velmi necitlivě zpřetrhala vazby skoro v centru města a vytvořila jenom svou existencí plno odpudivých zákoutí. Silnice II.třídy jsou ve městě zastoupeny silnicemi č.116 Lány - Beroun - Řevnice - Mníšek pod Brdy - Nový Knín a č. 118 Doksany - Slaný - Kladno - Beroun - Zdice - Příbram - Petrovice (okres Příbram).

Nádraží v Berouně (z roku 1972)

V Berouně se nachází rychlíková železniční stanice na hlavní železniční trati č. 170 - Praha - Beroun - Plzeň - Cheb. Na ní navazují 2 lokálky: č. 173 (Praha - Rudná - Beroun) a č.174 (Beroun - Rakovník). Berounské nádraží je oproti tratím poměrně nové. Dnešní „moderní“ nádražní budova byla dokončena v roce 1972.

[editovat] Jiné informace a zajímavosti

[editovat] Symboly města

Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď s cimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s taseným mečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě doleva kráčející.