Evropská měnová unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eurozóna a ostatní země

Členy Evropské hospodářské a měnové unie, často zkráceně Evropské měnové unie, jsou všechny země EU, což například znamená, že jejich centrální banky spolupracují v Evropském systému centrálních bank nebo že je mezi nimi zabezpečen volný pohyb kapitálu.

Členy Eurozóny jsou ale pouze ty země, které vstoupily do třetího stadia Evropské měnové unie a přijaly Euro jako svou měnu.

[editovat] Vývoj EMU

Předstupněm Evropské měnové unie byl Evropský měnový systém, který zavedl navázání evropských měn na ECU. Samotná Evropská měnová unie byla vytvořena na základě Delorsovy zprávy, která předpokládala vytvoření EMU ve třech stadiích:

[editovat] 1. stadium

1. 7. 1990 - 31. 12. 1993

1. července 1990 byly v EU plně liberalizovány kapitálové transakce
Maastrichtská smlouva zavedla tzv. Maastrichtská kritéria pro vstup do EMU, viz stránky o Evropské unii

[editovat] 2. stadium

1.1. 1994 - 31.12. 1998

1. ledna 1994 byl vytvořen Evropský měnový institut (EMI) s cílem posilování měnové spolupráce mezi státy EU
16. prosince 1995 byly dokončeny detaily ohledně budoucí společné měny, například její název „Euro“
16.-17. července 1997 rozhodla Evropská rada na zasedání v Amsterdamu o vytvoření Paktu stability, který měl zabezpečit rozpočtovou disciplínu zemí po přijetí Eura. Na témže summitu byl vytvořen EMS II, který zavedl navázání měn na Euro místo na ECU
3. května 1998 bylo vybráno 11 zemí, které směly vstoupit do třetího stadia vytváření EMU
1. července 1998 byla vytvořena Evropská centrální banka
31. prosince 1998 se zavedly fixní poměry mezi jedenácti měnami zemí, které vstoupily dále do třetího stadia EMU

[editovat] 3. stadium

1.1.1999 - 30.6. 2002

1. ledna 1999: Evropská centrální banka začala provádět společnou měnovou politiku
1. ledna 2001: Řecko vstoupilo do třetí fáze EMU
1. ledna 2002: euromince a eurobankovky byly dány do oběhu

[editovat] Členové EMU

Členy Evropské měnové unie jsou všechny členské státy Evropské unie. Členy Eurozóny (země Evropské unie, které zavedly Euro jako měnu) je 13 zemí: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Španělsko. Čtrnáct států Evropské unie nezavedlo Euro jako svou měnu: Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Velká Británie. Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta a Slovensko jsou zároveň členy EMS II (jednou z podmínek přijetí Eura je dvouleté setrvání v EMS II). Měnové kurzy v EMS II se smí pohybovat +/- 15 % od kurzu Eura, Dánsko se dobrovolně zavázalo, že bude dodržovat fluktuační pásmo +/- 2,25 %. Malta a Kypr už podaly oficiální přihlášku do Eurozóny, kam chtějí vstoupit 1.1. 2008.

[editovat] Další státy používající Euro

Monako, San Marino a Vatikán: tyto státy na základě dohod používají Euro jako vlastní měnu, mají právo razit vlastní euromince
Andorra také používá Euro jako vlastní měnu, vlastní euromince však nerazí
Kosovo a Černá Hora se jednostranně rozhodly používat Euro jako vlastní měnu

[editovat] Státy s měnami navázanými na Euro

Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta a Slovensko jsou členy EMS II a mají tedy své měny navázány na Euro
Bulharsko má svoji měnu na euro navázanou od roku 1999, do EMS II hodlá vstoupit během roku 2007 nebo na začátku 2008.
Bosna a Hercegovina má režim pevného kursu s navázáním na Euro
14 zemí střední a západní Afriky používá CFA frank, který byl dříve navázán v pevném poměru na francouzský frank, nyní na Euro: Čad, Benin, Burkina Faso, Gabun, Guinea-Bissau, Kamerun, Kongo, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika, Togo
Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna jsou sice součástí Francie, ale nepatří do Evropské unie. Používají CFP frank, který byl stejně jako CFA frank navázán na francouzský frank, nyní na Euro.
Komory a Kapverdy mají své měny navázány v pevném poměru k Euro