Francisco Franco
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francisco Paulino Hermenegildo Teódulo Franco y Bahamonde Salgado Pardo de Andrade (4. prosince 1892 – 20. listopadu 1975), zkráceně Francisco Franco Bahamonde, označovaný také jako generál Franco, byl španělským diktátorem a nejvyšším představitelem Španělska od roku 1939 až do své smrti v roce 1975. Byl označován jako „Caudillo de España por la gracia de Dios“ (Vůdce Španělska z boží milosti).
Franco byl nadějným vojákem a již ve svých 32 letech byl povýšen do hodnosti generála. Byl monarchistou konzervativního zaměření, a tak pro něj byly velkým šokem události roku 1931, kdy se Španělsko stalo republikou a král opustil zemi. V republice začala dominovat levice. Napjatá situace vyústila v roce 1936 občanskou válku. V ní proti sobě stály na jedné straně levicová vláda komunistů, socialistů, anarchistů a části liberálů oficiálně podporovaná SSSR, Mexikem a na druhé straně pravicoví povstalci (monarchisté a nacionalisté) podporovaní Itálií a Německem. V čele povstalců byl prakticky od počátku právě Franco. Po těžkých bojích zvítězili v roce 1939 povstalci a Francisco Franco se stal hlavou státu.
Po vypuknutí druhé světové války Franco vyhlásil španělskou neutralitu. Adolf Hitler, představitel nacistického Německa, se pokusil Franca přesvědčit, aby španělští vojáci vypomohli zemím Osy v bojích proti Spojencům. Franco to odmítl s poukazem na velké ztráty v domácí občanské válce.
Ke sklonku své vlády nabídl vládu dědici španělského trůnu Juanu Carlosovi I., který se také po Francově smrti v roce 1975 stal španělským králem.
