Gioacchino Rossini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rossini

Gioacchino Antonio Rossini (29. února 1792 Pesaro – 13. listopadu 1868 Paříž) byl italský hudební skladatel. Proslul především jako autor oper, kterých vytvořil téměř 40 (nejznámnější je Lazebník sevilský), ale tvořil též sakrální, instrumentální a komorní díla.

[editovat] Život

Rossini se narodil v hudební rodině (otec hrál na lesní roh, matka zpívala v divadle) a již od šesti let hrál u otce na triangl. To už rodina pobývala v Bologni, kam matka syna přivedla v době, kdy byl otec vězněn za své sympatie k Napoleonovi. Mladý Rossini se učil hrát na cembalo a klavír. V deseti letech byl schopen zpívat sólo v kostele a v roce 1805 také zpíval v divadelním představení.

Od roku 1807 se učil hrát na violoncello a studoval na konzervatoři v Bologni. Jeho první opera byla ovšem uvedena v Benátkách, když mu bylo 18 let. V té době měl již za sebou úspěch s jednou kantátou. První Rossiniho úspěšnou operou byl v roce 1813 Tancredi s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.

O dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z Neapole, které neodolal a opustil své dlouhodobé působiště. V roce 1816 byla uvedena v Římě opera Lazebník sevilský, jejíž libreto vytvořil Pietro Sterbini podle hry, kterou napsal Beaumarchais. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více než čtvrtstoletí dříve uvedl Giovanni Paisiello. Polovinu všech svých oper napsal právě v tomto období mezi lety 1815 a 1823.

Ve 20. letech 19. století přijímal pozvání do různých míst v Evropě (Vídeň, Londýn a další). Osobně tak podporoval šíření jeho hudby, která si našla snadno cestu i na ulice mezi lid a za moře (Mexiko, Jižní Amerika). Inspiroval novou módní vlnu svojí hudbou, oblékáním i labužnictvím. Od roku 1824 působil jako divadelní hudební ředitel v Paříži. O rok později zazněla při korunovaci francouzského krále Karla X. první Rossiniho opera, která byla nejprve uvedena ve francouzštině. V roce 1829 byla stejně uvedena i jeho poslední opera Vilém Tell.