HC Chemopetrol
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jméno klubu | HC Chemopetrol a. s. |
Přezdívka | "Chemici" |
Založen | 1945 |
Barvy | žlutá, černá, bílá |
Stadion | Zimní stadión Ivana Hlinky Litvínov |
Kapacita | 7 000, 2 000 k sezení |
Trenér | Václav Sýkora |
Soutěž | O2 Extraliga |
HC Chemopetrol je litvínovský hokejový klub založený 8. listopadu 1945, který je pravidelným účastníkem nejvyšší československé a posléze české soutěže.
Obsah |
[editovat] Týmové úspěchy
- Umístění v nejvyšší domácí soutěži – 2. místo (1978, 1984, 1991 a 1996), 3. místo (1982, 1990 a 1992); vítěz základní části (1993)
- Hokejový pohár – vítěz 2002
- Evropská liga – čtvrtfinále (1997)
[editovat] Historie
[editovat] Začátky
Mužstvo hrálo nejprve na zamrzlém házenkářském hřišti. Od roku 1952 se postupně z I. A třídy přes krajský přebor a oblastní soutěž propracovalo do celostátní soutěže, která se posléze změnila ve druhou ligu. V té době klub hrál již celý rok na stadionu s umělou ledovou plochou vybudovném v roce 1955. V roce 1959 Litvínov vyhrál dvanáctičlenou druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže, kde se nachází dodnes.
Nováček soutěže ovšem velmi dlouho čekal na výraznější úspěch a pravidelně obsazoval místa ve druhé polovině tabulky. Často bojoval o holé udržení. V roce 1962 měl dokonce podle tabulky sestoupit, ale Tatra Kolín svého práva na postup z druhé ligy nevyužila. Po této sezóně zde sbíral tři roky první trenérské zkušenosti mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na mistrovství světa a zimní olympijské hry útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět. Navíc se v roce 1965 dočkala zastřešení ledová plocha. V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa.
[editovat] Vzestupy a pády v československé soutěži
Čekání na týmový posun trvalo ale dále. Až v roce 1975 mužstvo zakončilo sezónu v první polovině tabulky na 4. místě a navíc také poprvé s aktivním poměrem branek. Hlinka se podílel na plné polovině golů svého týmu, když nasbíral 78 kanadských bodů za 36 gólů a 42 přihrávek, v čemž neměl v lize konkurenci. Ve stejném roce se podařilo vyhrát republikový přebor i starším žákům. Po velkém výkyvu směrem dolů skončil Litvínov v roce 1978 nečekaně na 2. místě a Ivan Hlinka, nejlepší nahrávač ligy ročníku s 39 asisestencemi, vyhrál anketu Zlatá hokejka. Od prvních mistrovství světa do 20 let ve druhé polovině 70. let mládežnická líheň Litvínova zásobovala i náš juniorský reprezentační výběr. Obránce Arnold Kadlec posléze získal i seniorskou zlatou medaili ze šampionátu v Praze 1985.
Počátek 80. let sice znamenal rozloučení s Hlinkou a Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL, ale na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 roku věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistroství světa do 20 let a první dva se s obránci Kadlecem a Eduardem Uvírou, který do Litvínova přišel z Opavy, stali v roce 1985 v Praze mistry světa. Klímu o šampionát připravilo zranění, ale díky emigraci se stal v dresu Edmontonu v roce 1990 druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley cupu. O čtyři roky ho předstihnul ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.
Litvínov zatím na domácí scéně upevňoval svou pozici, když pravidelně končil v horní polovině tabulky, ale na úplný vrchol až příliš útočně laděné mužstvo nedosáhlo. V roce 1984 tým zopakoval 2. místo, čemuž velmi pomohlo domácí prostředí, kde zaznamenal ztráty jenom při 2 remízách z 22 utkání. Růžička se tehdy poprvé stal nejlepším střelcem ligy s 31 góly a zároveň i nejproduktivnějším hráčem ligy s 54 body. Tyto své úspěchy v dalších sezónách dokázal zopakovat a v roce 1986 v dresu Litvínova ziskal svou první Zlatou hokejku. Rozvoj hokeje v Litvínově podpořilo i dokončení druhé kryté haly v roce 1982. Následovala neuvěřitelná série šesti republikových dorosteneckých titulů v období 1985 – 1990, která se projevila i v juniorech, kde Litvínov triumfoval na republikové úrovni v roce 1989.
Na seniorské úrovní ve druhé polovině 80. let přišly opět výkyvy, které někdy ani nedovolily mužstvu proniknout do nově zavedeného systému play off. Když bylo nejhůře, sestoupil v lednu 1987 trenér Ivan Hlinka z lavičky a oblékl opět hráčský dres. Do týmu však již pronikali noví mladí hráči jako útočnící Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, obránce Jiří Šlégr, brankář Zdeněk Orct z Liberce, kteří se v budoucnu stali olympijskými vítězi a světovými mistry. V roce 1990 Litvínov v play off získal 3. místo a opět měl ve svém středu nejlepšího střelce a muže kanadského bodování celé ligy, kterým se stal Reichel se 48 góly a 82 body, a k tomu ještě nejlepšího nahrávače Rosola se 38 asistencemi.
I bez Reichela zaznamenal Litvínov v další sezóně, kterou poznamenal po změně společenských poměrů již oficiální hromadný odchod hráčů do zámoří, třetí výrazný úspěch v historii klubu. Po 3. místě v základní části se probojoval do finále play off, v němž nestačil na Jihlavu. Úspěch se odrazil i ve vyhlašování různých ocenění, když se Hlinka stal nejlepším trenérem a Šlégr nejlepším obráncem ligy. Na podzim 1991 klub přišel o Beránka a Ručínského, kteří nedbali platných smluv a nevrátili se s reprezentací z Kanadského poháru, aby mohli hrát NHL. Do kádru se tedy začleňovali další mladíci, mezi nimiž vyniknul zejména budoucí olympijský vitěz útočník Jan Čaloun. V posledních dvou federálních sezónách sice mužstvo vždy po konci play off o jednu příčku kleslo, ale v roce 1993 Litvínov poprvé vyhrál alespoň základní část soutěže. V posledním ročníku československé ligy si korunu krále střelců odnesl Čaloun za 44 branek a celý ročník v Litvínově odehrál kanadský útočník Lloyd Pelletier.
[editovat] Působení v české soutěži
Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínoští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručínský, Šlégr a Svoboda. Finále play off se ale do města vrátilo až v sezóně následující. Ani v roce 1996 však Litvínov na celkový primát v lize nedosáhnul, protože nezastavil v té době kralující Vsetín. Na post brankářské jedničky se po čtyřech sezónách propracoval Petr Franěk a v obraně se na dva roky zabydleli obránci Normund Sejejs z Lotyšska a Sergej Butko z Ruska. Josef Beránek st. byl vyhlášen nejlepším ligovým trenérem a Vladimír Jeřábek, který byl u všech litvínovských druhých míst v historii klubu, veteránem ligy. Další tři sezóny byly ve znamení ústupu z pozic, když se tým dvakrát nedokázal probojovat do play off. Probíhala obměna kádru, ale doplňování schopnými mladíky začínalo váznout, ačkoli starší žáci získali v letech 1995 a 2000 celorepublikové tituly.
V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Reichel, Jan Alinč a Rosol. O rok později šel tým po základní části do play off dokonce ze 4. pozice a jeho dres oblékal nejproduktivnější obránce ligy Karel Pilař. Stejně jako v předchozím roce přemohla Litvínov v play off Sparta, ale tentokrát se to stalo již ve čtvrtfinále. Do následující sezóny vstupoval tým i přes návrat Klímy značně oslabený a až v posledním kole na ledě Kladna začátkem března 2002 Litvínov výhrou odmítl nutnost hrát baráž o setrvání v extralize. V mezisezónní přestávce ovšem potom Litvínov vyhrál hokejový pohár (Tipsport cup). Na play off se zde nicméně čekalo až do sezóny začínající na podzim 2004, v níž probíhala tentokrát celoroční výluka NHL, která do domovského dresu poslala útočníky Ručinského s Reichelem a obránce Šlégra se Škoulou. Dokonalou senzací však byl v půlce sezóny návrat Čalouna, který ve 24 utkáních vstřelil 28 branek. Kvůli zraněním různých hráčů ale Litvínov postoupil do play off jenom díky lepším vzájemným zápasům s Plzní a posléze vypadl ve čtvrfinále s obhájcem titulu ze Zlína. Jiří Šlégr se po mistrovství světa ve Vídni 2005 zařadil jako jeden z prvních Čechů mezi velmi pomalu se rozrůstající celosvětový klub hráčů, kteří získali zlato na MS, ZOH a jsou i držiteli Stanley cupu (viz Zlatá trojkoruna).
[editovat] Vývoj názvu týmu
- 1945 – Sportovní klub Stalinovy závody Horní Litvínov
- 1954 – Jiskra SZ Litvínov
- 1962 – CHZ (Chemické závody) LITVÍNOV
- 1990 – HC (Hockey club) CHZ Litvínov
- 1991 – HC Chemopetrol Litvínov
- 1994 – HC Litvínov, s. r. o.
- 1996 – HC Chemopetrol, a. s.
[editovat] Hráči
[editovat] Současný kádr
ze dne 20. května
Brankáři
- Radek Fiala
- Jaroslav Hübl
Obránci
- Vladimír Gýna
- Jan Hranáč
- Marian Morava
- Angel Nikolov
- Lukáš Poživil
- Petr Punčochář
- Radim Skuhrovec
- Jiří Šlégr
Útočníci
- Lukáš Bednařík
- Jan Benda
- Daniel Branda
- Jakub Černý
- Martin Jenáček
- Peter Jánský
- Milan Kopecký
- Vojtěch Kubinčák
- František Lukeš
- Ivo Prorok
- Robert Reichel
- Lukáš Rindoš
- Zbyněk Sklenička
- Michal Trávníček
[editovat] Mistři světa, olympijští vítězové, držitelé Stanley cupu
- Jiří Bubla (MS 1972, 1976, 1977)
- Jan Čaloun (ZOH 1998, MS 1999)
- Petr Franěk (MS 1996)
- Ivan Hlinka (MS 1972, 1976, 1977, ZOH 1998 (trenér))
- Arnold Kadlec (MS 1985)
- Petr Klíma (SC 1990)
- Robert Kysela (MS 1996)
- Robert Lang (ZOH 1998, MS 1996)
- Karel Pilař (MS 2001)
- Robert Reichel (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001)
- Petr Rosol (MS 1985)
- Martin Ručinský (ZOH 1998, MS 1999, 2001, 2005)
- Vladimír Růžička (ZOH 1998, MS 1985, 2005 (trenér))
- Petr Svoboda (ZOH [[1998, SC 1986)
- Martin Škoula (SC 2001)
- Jiří Šlégr (ZOH 1998, MS 2005, SC 2002)
- Eduard Uvíra (MS 1985)
[editovat] Další významí hráči klubu
- Jan Alinč
- Josef Beránek ml.
- Vladimír Jeřábek
- Kamil Kašťák
- Vlastimil Kroupa
- Zdeněk Orct
- František Procházka
- Jaroslav Walter
[editovat] Klubové rekordy
- Nejdelší série výher – 9 (1977-78)
- Nejdelší série proher – 8 (1971-72, 2004-05)
- Nejdelší série bez výhry – 14 (1961-12)
- Nejdelší série bez prohry – 12 (1982-83)
- Nejvyšší průměrná návštěva – 7 070 diváků na utkání (1977-78)
- Nejvyšší návštěva na jedno domácí utkání – 10 000 diváků na několika zápasech v první polovině 60. let na otevřeném stadiónu
[editovat] Rekordy jednotlivců v klubu
- Nejvíce bodů v jedné sezóně – 82 R. Reichel (1989-90)
- Nejvíce gólů v jedné sezóně – 48 R. Reichel (1989-90)
- Nejvíce nahrávek v jedné sezóně – 43 I. Hlinka (1974-75) a V. Jeřábek (1995-96)
- Nejvícekrát nejlepší střelec klubu – 9x I. Hlinka (1971 – 78, 1981)
- Nejvíce gólů z pozice obránce v jedné sezóně – 21 J. Bubla
[editovat] Ocenění jednotlivců
- Vítěz kanadského bodování ligy – Ivan Hlinka (1974-75), Vladimír Růžička (1983-84 a 1985-86), Robert Reichel (1989-90)
- Nejlepší střelec ligy – V. Růžička (1983-84, 1984-85, 1985/86, R. Reichel (1989-90), J. Čaloun (1992-93)
- Nejproduktivnější obránce nejvyšší soutěže – K. Pilař (2000-01)
- Zlatá hokejka – I. Hlinka (1978), V. Růžička (1986)
- Členové Klubu hokejových střelců deníku Sport – I. Hlinka, V. Růžička, P. Rosol, R. Kysela
[editovat] Umístění v jednotlivých ročnících nejvyšší soutěže
Ročník | M | Z | V | VP | R | PP | P | Skóre | B | Play off |
1959-60 | 8. | 22 | 10 | - | - | - | 12 | 78:115 | 20 | - |
1960-61 | 9. | 32 | 13 | - | 4 | - | 15 | 124:147 | 30 | - |
1961-62 | 11. | 32 | 7 | - | 6 | - | 19 | 123:163 | 20 | - |
1962-63 | 7. | 32 | 14 | - | 3 | - | 15 | 115:137 | 31 | - |
1963-64 | 8. | 32 | 11 | - | 6 | - | 15 | 110:128 | 28 | - |
1964-65 | 8. | 32 | 10 | - | 7 | - | 15 | 112:130 | 27 | - |
1965-66 | 9. | 36 | 9 | - | 2 | - | 25 | 104:198 | 20 | - |
1966-67 | 9. | 36 | 10 | - | 2 | - | 24 | 103:198 | 22 | - |
1967-68 | 7. | 36 | 10 | - | 6 | - | 20 | 121:197 | 26 | - |
1968/69 | 8. | 36 | 10 | - | 5 | - | 21 | 111:164 | 25 | - |
1969-70 | 9. | 36 | 11 | - | 4 | - | 21 | 115:171 | 26 | - |
1970-71 | 8. | 36 | 13 | - | 6 | - | 17 | 109:156 | 32 | nepostoupil |
1971-72 | 9. | 36 | 12 | - | 3 | - | 21 | 121:141 | 27 | - |
1972-73 | 7. | 36 | 13 | - | 7 | - | 16 | 97:135 | 33 | nepostoupil |
1973-74 | 8. | 44 | 18 | - | 4 | - | 22 | 140:157 | 40 | - |
1974-75 | 4. | 44 | 22 | - | 5 | - | 17 | 159:157 | 49 | - |
1975-76 | 11. | 32 | 12 | - | 2 | - | 18 | 95:122 | 26 | - |
1976-77 | 9. | 44 | 16 | - | 8 | - | 20 | 144:190 | 40 | - |
1977-78 | 2. | 44 | 28 | - | 3 | - | 13 | 185:125 | 59 | - |
1978-79 | 5. | 44 | 20 | - | 7 | - | 17 | 172:150 | 47 | - |
1979-80 | 11. | 44 | 12 | - | 8 | - | 24 | 137:178 | 32 | - |
1980-81 | 5. | 44 | 25 | - | - | - | 19 | 170:173 | 50 | - |
1981-82 | 3. | 44 | 25 | - | - | - | 19 | 205:167 | 50 | - |
1982-83 | 6. | 44 | 17 | - | 9 | - | 18 | 188:174 | 43 | - |
1983-84 | 2. | 44 | 29 | - | 7 | - | 8 | 200:151 | 61 | - |
1984-85 | 7. | 44 | 17 | - | 6 | - | 21 | 193:195 | 40 | - |
1985-86 | 2. | 34 | 20 | - | 4 | - | 9 | 162:128 | 44 | čtvrtfinále Plzeň 3:0, semifinále Jihlava 2:3, o 3. místo Pardubice 1:2 |
1986-87 | 9. | 34 | 12 | - | 5 | - | 17 | 129:135 | 29 | nepostoupil / 1. místo ve skupině o udržení |
1987-88 | 5. | 34 | 18 | - | 3 | - | 13 | 137:149 | 39 | čtvrtfinále Jihlava 0:3, o 7. místo Trenčín 0:3 |
1988-89 | 8. | 34 | 13 | - | 6 | - | 15 | 151:148 | 32 | čtvrtfinále Pardubice 0:3, o 7. místo Plzeň 1:3 |
1989-90 | 8. | 44 | 18 | - | 3 | - | 23 | 192:205 | 39 | čtvrtfinále Jihlava 2:1, semifinále Trenčín 0:3, o 3. místo Kladno 2:0 |
1990-91 | 3. | 52 | 30 | - | 5 | - | 17 | 222:177 | 65 | semifinále Trenčín 3:1, finále Jihlava 1:3 |
1991-92 | 2. | 38 | 19 | - | 7 | - | 12 | 166:138 | 45 | čtvrtfinále Košice 3:0, semifinále Trenčín 1:3, o 3. místo Vítkovice 2:0 |
1992-93 | 1. | 40 | 25 | - | 3 | - | 12 | 168:126 | 53 | čtrvtfinále Pardubice 3:0, semifinále Vítkovice 2:3, o 3. místo Trenčín 1:2 |
1993-94 | 8. | 44 | 18 | - | 8 | - | 18 | 161:154 | 44 | čtvrtfinále Kladno 1:3 |
1994-95 | 8. | 44 | 18 | - | 6 | - | 20 | 149:143 | 42 | čtvrtfinále Vsetín 1:3 |
1995-96 | 4. | 40 | 21 | - | 7 | - | 12 | 156:119 | 49 | čtvrtfinále Zlín 4:1, semifinále Sparta 4:2, finále Vsetín 1:4 |
1996-97 | 9. | 52 | 20 | - | 12 | - | 20 | 171:185 | 52 | nepostoupil |
1997-98 | 7. | 52 | 22 | - | 12 | - | 18 | 167:128 | 56 | čtvrtfinále Vítkovice 1:3 |
1998-99 | 9. | 52 | 19 | - | 10 | - | 23 | 130:144 | 48 | nepostoupil |
1999-2000 | 7. | 52 | 22 | - | 11 | - | 19 | 151:140 | 55 | čtvrtfinále Zlín 3:1, semifinále Sparta 0:3 |
2000-01 | 4. | 52 | 22 | 3 | 7 | 2 | 18 | 141:130 | 81 | čtrvrfinále Sparta 2:4 |
2001-02 | 13. | 52 | 16 | 0 | 3 | 4 | 29 | 120:164 | 55 | nepostoupil |
2002-03 | 11. | 52 | 19 | 1 | 6 | 6 | 20 | 126:135 | 71 | nepostoupil |
2003-04 | 10. | 52 | 16 | 2 | 10 | 2 | 22 | 129:154 | 64 | nepostoupil |
2004-05 | 8. | 52 | 22 | 1 | 4 | 2 | 23 | 146:140 | 74 | čtvrtfinále Zlín 2:4 |
- M – umístění klubu v tabulce po základní části, Z – počet zápasů v základní části, V – počet výher v normální hrací době, VP – počet výher po prodloužení, R – počet remíz, PP – počet proher po prodloužení, P – počet proher v normální hrací době, B – počet získaných bodů, play off – výsledky v play off
O2 Extraliga 2006–2007 | |
Bílí tygři Liberec • HC Energie Karlovy Vary • HC Hamé Zlín • HC Chemopetrol • HC Lasselsberger Plzeň • HC Moeller Pardubice • HC Mountfield • HC Oceláři Třinec • HC Rabat Kladno • HC Slavia Praha • HC Sparta Praha • HC Vítkovice Steel • HC Znojemští Orli • Vsetínská hokejová |