Hindština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

hindština v Dévanágarí

Hindština (हिन्दी, někdy हिंदी) je indoevropský jazyk, používaný především v severní a střední Indii. Je jedním z nejvíce užívaných jazyků v Indii a v současné době 3. nejužívanějším jazykem na světě. Je nejdůležitějsím z 23 oficiálních jazyků země a mateřským jazykem pro cca 337 000 000 lidí.

Obsah 1 Příbuzné jazyky 2 Klasifikace 3 Etymologie 4 Demografie 4.1 Oblast rozšíření 4.2 Počet mluvčích 5 Úřední a společenské postavení 5.1 Úřední postavení 5.2 Společenské postavení 6 Historie

[editovat] Příbuzné jazyky

Nejbližší sousední indické jazyky jsou paňdžábština, sindhština, urdština a gudžarátština na severu a západě; maráthština na jihu; urijština na jihovýchodě; bengálština na východě; a nepálština na severu. Pojem hindština též často označuje spisovnou vrstvu hindustánštiny (někdy zvanou též khariboli), jež je předchůdcem spisovné hindštiny.

[editovat] Klasifikace

Hindština se řadí k indoevropské jazykové rodině. Spadá do indo-árijské podskupiny indoíránské větve této jazykové rodiny.

[editovat] Etymologie

Slovo hindština (hindí) je perského původu; v perštině znamená prostě indický.

[editovat] Demografie

[editovat] Oblast rozšíření

Hindština je převládajícím jazykem v indických státech Džammú a Kašmír, Himáčalpradéš, Dillí, Harjana, Uttarpradéš, Madhjapradéš, Bihár, Uttaránčal, Džharkhand, Rádžasthán a Čatísgarh. Lingvisté této oblasti říkají hindský pás. Hindština je velmi rozšířena i mimo tento pás, a to ve městech Bombaj, Čándígarh, Ahmedábád, Kalkata a Haidarábád; všechna mají své vlastní jazyky, avšak žijí zde rozsáhlé komunity původem z jiných částí Indie.

Místní varianty hindštiny se považují za menšinové jazyky několika zemí, například států Fidži, Mauricius, Guyana, Surinam, Jihoafrická republika, Trinidad a Tobago, USA, Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Velká Británie.

Vzhledem k neobyčejné podobnosti s urdštinou jsou si tyto dva jazyky většinou vzájemně dobře srozumitelné (podobně jako například čeština s slovenština), pokud mluvčí nepoužívají příliš odborné termíny, jež se v obou jazycích liší (urdština používá mnohem větší počet slov přejatých z arabštiny a perštiny).

[editovat] Počet mluvčích

Vzhledem k obrovské populaci Indie je hindština jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě. Podle sčítání obyvatel z roku 1991 je hindština mateřskou řečí asi 337 milionů Indů, tj. cca. 40% tehdejší indické populace. Podle katalogu Ethnologue vydávaného společností SIL považuje spisovnou hindštinu (khariboli) za svou mateřskou řeč 180 milionů obyvatel Indie a dalších 300 milionů ji používá jako druhý jazyk. Za hranicemi Indie má hindština přibližně 8 milionů mluvčích v Nepálu; dále mimo jiné necelý milion v JAR, přes půl milionu na Mauriciu a přes tři sta tisíc v USA. Hindština se střídavě umisťuje na 2. a 3. místě v pořadí nejpoužívanějších jazyků světa.

[editovat] Úřední a společenské postavení

[editovat] Úřední postavení

Ústava státu Indie, přijatá roku 1950, prohlašuje hindštinu psanou písmem dévanágarí “úředním jazykem” unie (článek 343(1)). Hindština je též uvedena jako jeden z 23 jazyků v Osmém dodatku, což jí dává statut úředního jazyka (je zastoupena v Komisi pro úřední jazyky). Ústava původně předpokládala, že hindština se do roku 1965 stane jediným jednacím jazykem ústřední vlády, přičemž vlády jednotlivých států si mohly zvolit vlastní jednací jazyky. K tomu však nedošlo, protože k oficiálním účelům se vedle hindštiny používá též angličtiny. V některých státech se totiž proti uvalení hindštiny na rodilé mluvčí ostatních jazyků zvedl značný odpor, především ve státě Tamilnádu, což vedlo k přijetí Zákona o úředních jazycích v roce 1963. Tento zákon umožnil na dobu neurčitou používání angličtiny k oficiálním účelům unijní vlády.

Hindština je též úředním jazykem těchto států unie: Bihár, Džharkhand, Uttaránčal, Madhjapradéš, Rádžasthán, Uttarpradéš, Čatísgarh, Himáčalpradéš, Harjana a Dillí. Každý z těchto států si přitom může určit i druhý úřední jazyk; například v Uttarpradéši bývá takovým druhým jazykem urdština, podle rozložení politických sil. Obdobně několik dalších států používá jako svůj druhý oficiální jazyk hindštinu.

[editovat] Společenské postavení

Přestože unijní vláda vytrvale prosazuje rozšíření hindštiny, její úřední postavení se neodráží v jejím významu společenském. Tak jako v jiných jazykových skupinách jižní Asie jsou i vysoce postavení hindští mluvčí zdatní v používání angličtiny. Vzdělání v angličtině je základním předpokladem společenského postavení; proto v Indii nalezneme tolik soukromých škol, jež vyučují v angličtině. Angličtina zůstává výhradním jazykem vyšší inteligence v mnoha oblastech vědění, především v technice, medicíně a přírodních vědách, a to i navzdory četným diskuzím o nahrazování angličtiny hindštinou (jež ovšem v mnoha oblastech Indie představuje právě tak cizí jazyk).

Zřetelným odrazem skutečnosti, že vzdělaná indická elita hovoří plynně anglicky, je například malý objem hindštiny na internetu. Písmo, které hindština používá, dévanágarí, totiž dosud nemá žádné normované jednotné počítačové fonty. Stávající systém je kódován pouze díky úvahám v souvislosti se systémem Unicode. Ke standardizaci současného hindského písma pro počítačové užití dokonce došlo především díky snaze odborníků z Fidži a dalších zemí, nikoli samotné Indie.

Rozšíření hindštiny na neformální úrovni (např. mezi přáteli, kolegy v práci a v zábavě, filmu apod.) roste, dokonce i mezi nerodilými mluvčími. Hindštinu často používají k dorozumění mluvčí z rozdílných jazykových oblastí, zvláště tehdy, nepocházejí-li ze společenské vrstvy s dobrým přístupem ke kvalitnímu vzdělání v angličtině. Významnou roli v popularizaci hindštiny po celé Indii hraje hindský film a oblíbené hindské televizní seriály. Rozhlasová stanice BBC World Service začala vzhledem k tomuto růstu obliby již v roce 1940 vysílat zprávy v hindštině.

[editovat] Historie

Hindština se vyvinula ze sanskrtu prostřednictvím středověkých jazyků zvaných prákrty. Protože nepanuje jednoznačná shoda o přesnějším datu vzniku novodobé hindštiny a dalších indických jazyků, za všeobecný počátek těchto jazyků se pokládá rok 1000 našeho letopočtu. V průběhu téměř tisíc let trvajícího dominantního vlivu islámu, kdy muslimští panovníci ovládali většinu severní Indie v rámci Dillíského sultanátu a Mughalské říše hindština převzala mnoho perských a arabských slov. Veškerá arabská slovní zásoba do hindštiny přešla prostřednictvím perštiny a tudíž si neuchovala původní arabské hláskové znění.

Hindština se často staví do protikladu k urdštině, což je standardizovaná podoba hindustánštiny, používaná coby úřední jazyk Pákistánu a též některých částí Indie. Základním rozdílem mezi oběma jazyky je to, že hindština používá písmo dévanágarí a odvozuje slovní zásobu ze sanskrtských kořenů; zatímco urdština používá upravené persko-arabské písmo nastaliq a značná část její slovní zásoby pochází z perštiny a arabštiny. Pojmem urdština se též označují jiná nářečí hindustánštiny než spisovné indické jazyky. Kromě těchto odlišností lingvisté běžně považují hindštinu a urdštinu za tentýž jazyk.

Tento lingvistický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.