Karl Raimund Popper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sir Karl Raimund Popper (28. června 1902 Vídeň – 17. září 1994 Londýn) byl filosof rakouského původu, který od roku 1945 žil v Londýně. Byl významným představitelem moderní teorie vědy a filosofie. Jeho vědecká činnost je zastoupena i na poli logiky, fyziky, biologie, sociologie a politologie. Je považován za zakladatele kritického racionalismu.

[editovat] Stručný životopis

Karl Raimund Popper se narodil ve Vídni jako syn židovského právníka a advokáta. Jeho otec Simon Siegmund Carl Popper pocházel z Prahy, předkové jeho matky Jenny, rozené Schiff, pocházeli ze Slezska a Maďarska. Vystudoval universitu ve Vídni, kde roku 1928 získal doktorát z filosofie. Poté vyučoval na střední škole. V roce 1937 vzrůstající vliv nacismu donutil Poppera k emigraci na Nový Zéland, kde začal přednášet filosofii na Canterbury University College New Zealand. V roce 1946 se přestěhoval do Velké Británie, kde působil jako docent logiky a vědeckých metod na London School of Economics. O tři roky později byl na téže universitě jmenován profesorem. Královna Alžběta II. jej roku 1965 pasovala na rytíře. Roku 1969 opustil akademickou půdu, zůstal však aktivní až do své smrti v roce 1994. Těsně před svou smrtí převzal i vědeckou hodnost doctor honoris causa lékařských věd na Karlově universitě.

[editovat] Vědecká činnost

Své filosofické, sociologické a politologické názory pojmenoval jako kritický racionalismus. V sociologii vystupuje Popper jako odpůrce totalitních ideologií, včetně marxismu kde odmítá jeho předpoklad objektivní historické nutnosti a možnosti vědeckého společenského předvídání, které je na ní založeno.

Měl blízko k novopositivistům Vídeňského kruhu, i když nepřijal jejich teorii verifikace. Podle logického positivismu se vědecké hypotézy získávají indukcí, neboli zobecňováním. Oproti tomu Popper ukázal, že každý pokus o empirické neboli zkušenostní zdůvodnění indukce končí nekonečným regresem, tedy postihem. Pravdivost vědecké teorie podle něj nelze dokazovat, ale jen empiricky testovat. Základem vědeckého poznání tedy není verifikace (potvrzení), ale falsifikace. Pouze ta teorie, kterou je možné podrobit falsifikaci, tedy vysadit ji možnosti vyvrácení, je vědecká, tím větší hodnotu má pro vědu. Netřeba trvat na tom, co teorii potvrzuje; spíše hlídat to, co by ji mohlo vyvrátit. Konečná pravda neexistuje, existuje pouze přibližování se k pravdě neustálým vylučováním falsifikovaných teorií, hovoříme o evoluci vědy. K evoluci, vývoji vědy dochází právě díky falzifikaci: tím, že něco popřeme, získáváme nový prostor pro otevření dalších, nových otázek.

Důsledkem jeho pojetí vědeckého poznání je obrana otevřeného myšlení a otevřené společnosti. Síla vědy netkví tolik v tom, že se její tvrzení dají dokázat, nýbrž v tom, že musí být formulována tak, aby se dala vyvrátit. Právě tak síla demokracie nespočívá v tom, že by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrž že každou vládu lze běžnými prostředky (volbami) odvolat.

Byl, mimo jiné, aktivním členem liberálního "think tank" Mont Pelerin Society Královské společnosti (Royal Society) v Londýně a mezinárodní akademie věd (International Academy of Science).

[editovat] Role ve společnosti a politice

Snad důležitější než Popperova vědecká činost je jeho fundovaný rozbor totality. Zveřejnění Otevřené společnosti a jejích nepřátel právě v roce 1945 bylo významným impulsem ve zpracování následků jednoho, právě poraženého, z totalitních systémů tehdejší doby a v právě probíhajícím boji svobodného myšlení s dalším z nich. Popperovy znalosti a analýza uzavřených struktur tehdejší politiky ukazují na jejich účel – totalitní moc za každou cenu. Moc snažící se skrýt za tu či kterou ideologii – právě končící fašismus, a dále expandující komunismus. A Popper protí nim staví model otevřené a pluralitní společnosti, z které teprve může vzejít skutečný pokrok. Zastával i nezbytnost sociální zodpovědnosti společnosti.

Karl Popper inspiroval jednoho ze svých žáků, a dalšího z kritiků tržního fundamentalismu, finančníka Georga Sorose. George Soros – po spektakulárních úspěších svých finančních spekulací koncem 20. století – založil Open Society Institute (OSI) a nadaci Soros Foundation (SF) / Open Society Fund (OSF), zasazující se o vznik otevřených společností jak v post-sovětských zemích východní Evropy, tak i jinde na světě.

[editovat] Hlavní díla

Logika vědeckého objevu (také překládáno: bádání, zkoumání) – Logik der Forschung (1934, německy), The Logic of Scientific Discovery (1959, anglicky)
Otevřená společnost a její nepřátelé – Die offene Gesellschaft und ihre Feinde (1945, německy), The Open Society and its Enemies (1946, anglicky)
Bída historismu – Das Elend des Historizismus (1957, německy), The Poverty of Historicism (1961, anglicky)
Objektivní poznání – Objective Knowledge: An Evolutionary Approach (1972, anglicky), Objektive Erkenntnis (1973, německy)
diskuse a další informace v češtině, přístupné na internetu, k Otevřené společnosti a jejích nepřátelích: google.com