Leo Birinski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Leo Birinski (8. června 1884 Lisjanka, Ukrajina, Ruské impérium – 23. října 1951 Bronx, New York City, USA) byl dramatik, filmový scénárista a režisér židovského původu. Působil v Rakousku, Německu a v USA. Jako dramatik dosáhl největší popularity v Evropě v letech 1910 – 1917, pak byl postupně zapomenut. Od 20. do 40. let 20. století pracoval především jako scénárista pro film, nejprve německý, později americký. V USA se však vrátil i k psaní divadelních her. Psal německy, později v USA anglicky.

Znovuobjevení českých překladů Birinského nejstarších divadelních her v 70. letech 20. století v českých antikvariátech podnítilo vznik nových inscenací v tehdejším Československu, Jugoslávii a Maďarsku. Probudilo však i zájem o jeho životní osudy. Do současnosti se totiž o jeho životě zachovalo jen minimum běžně dostupných informací. Navíc kolem osoby Birinského vždy vznikaly nejrůznější legendy a fámy, jejichž šíření patrně sám podporoval. Například fáma o jeho sebevraždě v roce 1920 dokonce z novinových nekrologů vstoupila i do encyklopedií. Je poměrně těžké mezi postupně nalézanými informacemi rozlišit ty věrohodné od přežívajících fám. Tento článek je pokusem shrnout vše podstatné, co se podařilo o Birinského životě a díle objevit od roku 2002 dodnes.

Obsah 1 Používané varianty jména 2 Biografie 2.1 Dětství a mládí 2.2 Vídeňské období 2.3 Německé období 2.4 Americké období 3 Dílo 3.1 Divadelní hry 3.2 Film 3.3 Rozhlasová hra 4 Reference 5 Externí odkazy

[editovat] Používané varianty jména

Leo Birinski – příjmení po matce, zhruba od roku 1908 jeho občanské i umělecké jméno.

Různé pravopisné a jazykové varianty: Leo G. Birinski, Lev G. Birinski, Lev Birinskij, Lev Birinski, Birinszki Leó, Leo Birinsky, Lev Birinszkij atd.

Leo Gottesmann – příjmení po otci, nejméně do roku 1906 je používal jako občanské jméno.

[editovat] Biografie

[editovat] Dětství a mládí

Osudy Birinského v prvním období života jsou dost nejasné, protože matriky z jeho nejpravděpodobnějšího rodiště se nezachovaly. Leo Birinski se narodil nejspíše 8. června 1884 (není jasné, zda podle juliánského nebo gregoriánského kalendáře) v Lisjance na Ukrajině (cca 190 km jižně od Kyjeva) v židovské rodině, zřejmě jako prvorozené dítě. Otec Hermann Gottesmann pocházel z Borszczowa ve východní Haliči a byl obchodním zástupcem (v přihláškách k pobytu uváděl povolání Agent). Matka Čarna Gottesmannová, rozená Berinska či Birinska, byla dcera pachtýře z Lisjanky. Leo zpočátku používal příjmení po otci, někdy v období mezi roky 1906 a 1908 však začal používat jako občanské jméno příjmení po matce. A pod tímto jménem také publikoval, občas ještě v pravopisné variantě Birinsky.

Podle místa narození Leových mladších sourozenců můžeme soudit, že během 90. let 19. století rodina přesídlila z Ukrajiny do Haliče (mladší bratr Mordko se roku 1889 narodil ještě v Lisjance, sestra Malka se roku 1897 narodila již v městečku Jagielnica ve východní Haliči) a někdy před rokem 1900 do hlavního města Bukoviny, do Czernowitz (zde se narodila 1. ledna 1900 nejmladší sestra Anna). Některé prameny, včetně bukovinských, dokonce mylně uvádějí Czernowitz jako Birinského rodiště. Podle zachovaných matrik se tam však prostě nenarodil.

[editovat] Vídeňské období

Poměrně spolehlivě (z úředních dokumentů) víme, že se rodina v červenci 1904 přestěhovala z Czernowitz do Vídně. Leo se zde přihlásil pod jménem Gottesmann a jako místo narození uvedl Borszczów v Haliči (otcovu rodnou a domovskou obec). Podle rovněž zachovaných matrik se však ani tam nenarodil, takže zřejmě klamal úřady – nejspíše kvůli jednoduššímu povolení trvalého pobytu ve Vídni. Pracoval jako knihkupecký příručí. Jeho stopa dočasně zmizela na konci roku 1906, kdy ještě pod jménem po otci odjel z Vídně „domů“ (můžeme se domnívat, že to znamenalo na Ukrajinu). Znovu se prokazatelně objevil v roce 1908, již jako Birinski. Ve Vídni rychle pronikl do uměleckých kruhů, spřátelil se s významnými herci Hugem Thimigem a Josefem Kainzem, kteří mu pomáhali v začátcích jeho umělecké dráhy. Začal překládat a později se věnoval i vlastní dramatické tvorbě. Pro Kainze v posledním období jeho života zřejmě pracoval jako osobní tajemník a pečoval o něj i během jeho fatální nemoci až do Kainzovy smrti v září 1910. Podle přihlášek k pobytu Birinski v té době občas pobýval v Berlíně a v Mnichově, kde patrně navazoval další umělecké kontakty.

Dne 12. prosince 1914 zásadně změnil svou identitu, když vídeňským úřadům předložil novou přihlášku k pobytu – aniž by se kamkoliv stěhoval. V ní posunul své datum narození z 18. července na 8. června 1884 a jako místo narození uvedl Lisjanku v Kyjevské gubernii. Tím se fakticky přihlásil k ruskému občanství, a také začal být evidován jako cizinec. Této identitě zřejmě zůstal věrný až do smrti a já se na základě dalších souvislostí domnívám, že tato identita byla pravá. Důvodem pro ukončení hry na borszczowského rodáka byla patrně snaha vyhnout se povolání do válčící armády – jakožto občanovi nepřátelského státu mu určitě nehrozilo, a trvalý pobyt ve Vídni mu jistě zůstal zachován. Světovou válku totiž prožil až na krátké výjimky ve Vídni.

V březnu 1920 proběhla vídeňským tiskem zpráva o Birinského sebevraždě a rozšířila se rychle i do zahraničí. Později se zjistilo, že šlo o fámu, která vznikla záměnou Birinského s jeho mladším jmenovcem (a snad také příbuzným z Haliče) Leonem Gottesmannem. Objevila se nějaká dementi, leč nebyla zřejmě dost důrazná, takže pro většinu encyklopedií Birinského život tehdy skončil. Birinski však v dubnu 1921 definitivně opustil Vídeň a přesídlil do Berlína. Mimochodem z Vídně odjížděl jako ukrajinský občan.

Z vídeňského období pocházejí tři Birinského hry. Tragédie Der Moloch byla uvedena v lednu 1910 ve Vídni a ještě v témže roce vydána tiskem, nejprve na pokračování v berlínském měsíčníku Ost und West, posléze pak ve Vídni a v Berlíně dvakrát knižně. Prokazatelně byla uvedena i v chorvatském a slovinském překladu. Do češtiny byla sice přeložena hned v roce 1910 Vincencem Červinkou, ale z uvedení pražským Národním divadlem nakonec z trochu záhadných důvodů sešlo. O tragédii Raskolnikoff podle Dostojevského Zločinu a trestu se sice rovněž psalo již v roce 1910, ale vydána byla asi až v roce 1912 v Mnichově, a to ve formě rozmnoženého strojopisu. Inscenována byla v dubnu 1913 v Geře. Některé prameny ji přesto označují jako prvotinu. V zahraničí byla patrně uvedena pouze v Německu a ve Slovinsku. Nejúspěšnější hrou tohoto období se stala komedie – podle samotného autora tragikomedie – Narrentanz (do češtiny přeložena jako Mumraj). Uvedena byla 28. září 1912 současně v deseti městech, přičemž jedenáctá (ostravská) premiéra byla o den opožděna jenom z technických důvodů. Autor se osobně zúčastnil představení v Berlíně, proto právě je považuji za světovou premiéru. Téměř současně byla hra v Mnichově vydána knižně. Následovalo množství dalších inscenací v celé německojazyčné oblasti, v listopadu byla hra uvedena dokonce v německém divadle v New Yorku. Řadu překladů zahájilo české uvedení 1. října 1912 v pražském Národním divadle v překladu Vincence Červinky a rovněž za účasti autora. Zdejší divadelní cedule s formulací „Rusky napsal Lev Birinskij“ způsobila další fámu, která vstoupila do dějin divadla a která se jen velice obtížně vyvracela. Kromě češtiny lze prokázat existenci dobových překladů do slovinštiny, maďarštiny, nizozemštiny, dánštiny a francouzštiny. Dobový tisk se zmiňuje ještě o překladu do angličtiny, a dokonce do japonštiny – tyto inscenace se však zatím prokázat nepodařilo. Avízované newyorské uvedení adaptace Mumraje na hudební komedii s názvem The Merry Martyr se nakonec neuskutečnilo. Nicméně Julek Neumann nedávno objevil v British Library zpěvníček s písněmi k tomuto dílku. Kromě těchto tří her je Birinski podepsán ještě pod úpravou Nestroyovy frašky Nur Ruhe!, která byla uvedena v lednu 1914 ve Vídni a obratem tamtéž vydána knižně (jediný dostupný výtisk vlastní Library of Congress ve Washingtonu). Oprávněnost uvádění Birinského jako spoluautora však zejména vídeňský kritik a satirik Karl Kraus nemilosrdně odmítl.

[editovat] Německé období

V Německu se Birinski věnoval již pouze práci pro film, napsal celou řadu scénářů, a dokonce společně s Paulem Lenim režíroval film Das Wachsfigurenkabinett (1923 – 1924). Během německého období se prokazatelně podílel na 13 filmových scénářích, některé z nich daly vzniknout významným filmům: Tragödie der Liebe (režie John May, 1922), Varieté (E. A. Dupont, 1925), dále filmy Gennara Righelliho. Pro Righelliho psal scénář i k nerealizovanému projektu Winnetou, kde měl titulní roli hrát Wilhelm Dieterle.

[editovat] Americké období

Někdy v roce 1928 odešel Birinski do Spojených států, kde žil pravděpodobně po celý zbytek života v New Yorku a kde pokračoval v práci autora filmových námětů a scénáristy. Jeho první tamní prací byla jedna z verzí scénáře (psal ho ještě německy) pro nikdy nenatočený film Glorie Swansonové Queen Kelly. V USA se prokazatelně podílel rovněž na 13 scénářích a na šesti nerealizovaných projektech. Některé z filmů patřily podle hollywoodské terminologie mezi tzv. „velké“: na příklad Mata Hari s Gretou Garbo nebo Mamoulianovy filmy The Song of Songs (s Marlene Dietrich) a The Gay Desperado. V roce 1936 byl jeden film podle Birinského scénáře natočen i ve Francii. Také v USA si vyzkoušel filmovou režii – Flirtation v roce 1934. Posledním známým filmem podle Birinského námětu byla špionážní komedie The Lady Has Plans z roku 1942. Podle filmu vznikla i stejnojmenná rozhlasová hra, která byla vysílána v dubnu 1943 v síti CBS (Columbia). Dodnes se zachovala její nahrávka s Ritou Hayworthovou a Williamem Powellem v hlavních rolích.

Také ve Spojených státech se Birinski věnoval i psaní divadelních her. Patrně už z Německa si přivezl rozepsanou (zřejmě v němčině) hru, jejíž pozdější anglická verze pod názvem The Holy Devil (Rasputin) se našla v pozůstalosti po novináři a spisovateli Hermanu Bernsteinovi (zemřel v srpnu 1935), který v textu provedl několik především jazykových úprav. Tato hra téměř jistě nebyla nikdy ani inscenována, ani vydána tiskem. Po celou první polovinu 30. let se v newyorském tisku objevovaly zmínky o dalších a dalších chystaných inscenacích Birinského her – pod rozmanitými názvy se však zřejmě skrýval pouze různě přepracovaný a do kulis španělské občanské války přesazený Mumraj. K realizaci skoro jistě ani v jednom případě nedošlo.

V lednu 1935 byla v broadwayském divadle Imperial Theatre uvedena Birinského hra Nowhere Bound o lidech deportovaných z USA. Na repertoáru se udržela měsíc, bylo odehráno celkem 15 představení. Birinski působil zároveň jako spoluproducent inscenace. V září 1944 pak následovala hra The Day Will Come, uvedená v jiném broadwayském divadle National Theatre (dnes Nederlander Theater). Její děj se odehrával v Rusku během druhé světové války, klíčovou situací bylo setkání Adolfa Hitlera s Bludným Židem v opuštěné ruské vesnici. Odehráno bylo cca 20 představení.

Kromě toho existují ještě zmínky o hrách Clouds over the Continent z roku 1937 nebo Melodrama in D Minor z roku 1943, jejich jevištní realizaci nebo vydání tiskem se však nepodařilo prokázat.

Poslední stopa po Birinském a jeho díle tedy pochází z roku 1944. Následujících sedm let jeho života je opět zahaleno mlhou. Leo Birinski zemřel dne 23. října 1951 v Bronxu, New York City.

[editovat] Dílo

[editovat] Divadelní hry

• Der Moloch, tragédie ve třech dějstvích (1910) – děj se odehrává v prostředí ruských anarchistů, kteří připravují atentát na gubernátora.
• Raskolnikoff, tragédie ve třech dějstvích podle Dostojevského (první zmínka 1910, tiskem 1912, uvedeno 1913) – hra napsaná podle románu Zločin a trest.
• Narrentanz, tragikomedie ve čtyřech dějstvích (1912) – ve skutečnosti spíše komedie nebo až fraška. Satirický pohled na ruské anarchisty i gubernské úředníky. Patrně nejúspěšnější Birinského hra již v době svého vzniku. Zatím jako jediná se občas hraje i v současnosti.
• Nur Ruhe!, fraška ve třech dějstvích od Johanna Nestroye, pro moderní scénu upravil Leo Birinski (tiskem 1913, uvedeno 1914).
• The Holy Devil (Rasputin), hra ve třech dějstvích (před rokem 1935) – strojopis textu byl ve dvou verzích objeven v pozůstalosti po novináři a spisovateli Hermanu Bernsteinovi, který zemřel v roce 1935. Jedna verze (pozdější) obsahuje Bernsteinovy rukopisné opravy a doplňky. Hra téměř jistě nebyla nikdy vydána tiskem ani inscenována.
• Nowhere Bound, hra ve třech dějstvích (1935) – děj se odehrává ve zvláštním vlaku, kterým jsou z Chicaga odváženi nežádoucí lidé k deportaci do newyorského přístavu Ellis Island. Text hry se zatím nepodařilo objevit.
• The Day Will Come, hra ve třech dějstvích (1944) – děj se odehrává v Rusku během druhé světové války, klíčovou situací je setkání Adolfa Hitlera s Bludným Židem, který zůstal jako jediný ve vesnici, z níž ustoupila sovětská armáda. Text hry se zatím nepodařilo objevit.

[editovat] Film

• Tragödie der Liebe (1923, scénář) – Německo, režie: Joe May, hráli: Emil Jannings, Marlene Dietrich, produkce: May-Film, jiné názvy: Love Tragedy (USA), The Tragedy of Love (USA), Tragedia d'amore (I), Tragedia miłości (PL).
• Das Wachsfigurenkabinett (1924, režie, podíl na scénáři) – Německo, spolurežisér: Paul Leni, hráli: Emil Jannings, Wilhelm Dieterle, produkce: Neptun Film AG, jiné názvy: Waxworks, Three Wax Men, The Three Wax Works (USA), Tre amori fantastici (I), Figure di cera, Le Cabinet des Figures de Cire (F), El Hombre de las Figuras de Cera (Sp).
• Varieté (1925, scénář) – Německo, režie: Ewald André Dupont, hráli: Emil Jannings, produkce: Universum-Film AG (UFA).
• Finale der Liebe (1925, scénář) – Německo, režie: Felix Basch, hráli: Lucy Dorain, produkce: Lucy Doraine-Film GmbH.
• Der Mann aus dem Jenseits (1925, scénář) – Německo, režie: Manfred Noa, hráli: Hans Albers, Olga Tschechowa, produkce: Gloria-Film GmbH., jiný název: Feldgrau.
• Der Prinz und die Kokotte (1926, scénář) – Německo, režie: Richard Eichberg, hráli: Hans Albers, produkce: Richard Eichberg Film, jiný název: Der Prinz und die Tänzerin.
• Der Bastard (1926, scénář) – Německo, režie: Gennaro Righelli, produkce: Phoebus Film.
• Die Flucht in den Zirkus (1926, scénář) – Německo, režie: Guido Parish (jako Schamberg) a Mario Bonnard, hráli: Wilhelm Dieterle, produkce: Greenbaum-Film GmbH., jiný název: The Circus of Life (USA).
• Der Soldat der Marie (1926, scénář) – Německo, režie: Erich Schönfelder, produkce: Eichberg-Film GmbH., jiný název: Marie's Soldier (USA).
• Winnetou (1926, scénář) – Německo, předpokládaná režie: Gennaro Righelli, předpokládaní herci: Wilhelm Dieterle, předpokládaná produkce: UFA, nerealizováno.
• Verbotene Liebe (1927, scénář) – Německo, režie: Friedrich Feher, produkce: Deitz & Comp. GmbH., National-Film AG, jiný název: Die Studentengräfin, Die letzte Liebe (A).
• Laster der Menschheit (1927, scénář) – Německo, režie: Rudolf Meinert, produkce: International Film-AG (IFA), jiný název: Laster.
• Die Geliebte (1927, scénář) – Německo, režie: Robert Wiene, produkce: Pan Europa-Film GmbH., jiný název: Passione Principesca (I).
• Mata Hari, die rote Tänzerin (1927, scénář) – Německo, režie: Friedrich Feher, produkce: National-Film AG, název po zásahu cenzury: Die rote Tänzerin, jiný název: L'ultima danza (I), Mata Hari: the Red Dancer (USA).
• Der Meister der Welt (1927, scénář) – Německo, režie: Gennaro Righelli, hráli: Olga Tschechowa, produkce: Greenbaum-Film GmbH.
• Queen Kelly (1929, scénář) – USA, předpokládaná režie: Paul Stein, předpokládaní herci: Gloria Swanson, předpokládaná produkce: Gloria Swanson a John Kennedy, nerealizováno. Film byl později zrekonstruován z natočené metráže, ale ne podle Birinského scénáře.
• Betrayal (1929, scénář) – USA, režie: Lewis Milestone, hráli: Emil Jannings, Gary Cooper, produkce: Paramount Pictures Inc., jiný název: Mensonges.
• Love and the Devil (1929, námět) – USA, režie: Alexander Korda, produkce: First National Pictures.
• The Bargain in the Kremlin (1929, scénář) – USA, předpokládaná režie: Paul Leni, předpokládaní herci: Joseph Schildkraut, nerealizováno.
• Olympia (1930, scénář) – USA, režie: Jacques Feyder, produkce: Metro-Goldwyn-Mayer. Německá verze amerického filmu.
• Mata Hari (1931, scénář) – USA, režie: George Fitzmaurice, hráli: Greta Garbo, produkce: Loew´s Inc., George Fitzmaurice Production Distribution Co., Metro-Goldwyn-Mayer Distributing Corp.
• Murders in the Rue Morgue (1931, scénář) – USA, režie: Robert Florey, realizováno podle jiného scénáře.
• Cheaters at Play (1932, podíl na scénáři) – USA, režie: Hamilton MacFadden, produkce: Fox Film Corp.
• The Song of Songs (1933, scénář) – USA, režie: Rouben Mamoulian, hráli: Marlene Dietrich, produkce: Paramount Pictures Inc., Rouben Mamoulian Production Distribution Co., jiné názvy: Le cantique des cantiques (F), Il cantico dei cantici (I), Das hohe Lied, Lied der Lieder (D), El Cantar de los cantares (Sp), Pieśń nad pieśniami (PL).
• Stamboul Quest (1934, námět, účast na scénáři) – USA, režie: Sam Wood, produkce: Loew´s Inc., A Sam Wood Production Distribution Co., jiný název: Gli amori di una spia (I).
• Flirtation (1934, režie) – USA, produkce: Salient Pictures Corp., jiný název: Mating Time.
• Nana (1934, patrně podíl na námětu podle románu Émila Zoly) – USA, režie: Dorothy Arzner, hrála: Anna Sten, produkce: Samuel Goldwyn Company, United Artists, jiný název: Lady of the Boulevards (UK).
• The Gay Desperado (1936, námět) – USA, režie: Rouben Mamoulian, produkce: Pickford-Lasky Productions Inc., Rouben Mamoulian Production Distribution Co., United Artists Corp., jiný název: L' allegro cantante (I).
• Mademoiselle Docteur (1936, scénář) – Francie, režie: Georg Wilhelm Pabst, hráli: Jean-Louis Barrault, produkce: Film Trocadéro, jiný název: Salonique, nid d´espions.
• I Gave My Wife to the King (1936, námět) – USA, produkce: Hay´s, nerealizováno. Mělo jít o příběh bývalého britského krále Edwarda VIII. a paní Wallis Simpsonové.
• The Prisoner of Zenda (1937, míra Birinského podílu není jasná) – USA, režie: John Cromwell, produkce: Selznick International Pictures, United Artists.
• Full Confession (1939, námět) – USA, režie: John Farrow, produkce: RKO Radio Pictures Inc., jiný název: Il terzo delitto (I).
• Whitechapel (1939, scénář) – USA, produkce: Metro-Goldwyn-Mayer, zřejmě nerealizováno.
• Palace of Thousand Lies (1942, námět) – USA, produkce: Paramount Pictures Inc., předpokládaná herečka: Claudette Colbert. Film s tímto názvem nebyl realizován, mohlo by však jít o námět pro některý z filmů Paramountu z roku 1942, např. i o původní název následujícího filmu.
• The Lady Has Plans (1942, námět) – USA, režie: Sidney Lanfield, produkce: Paramount Pictures Inc., jiný název: La signora acconsente (I)

[editovat] Rozhlasová hra

• The Lady Has Plans (1943, námět) – podle stejnojmenného filmu, v hlavních rolích hráli Rita Hayworthová a William Powell. Hra se vysílala 26. dubna 1943 v síti CBS (Columbia) v rámci cyklu The Lux Radio Theatre a její nahrávka se dodnes zachovala v soukromé sbírce.

[editovat] Reference

• K dispozici v knihovně Divadelního ústavu v Praze:
  • Hübl, Dušan; Lev Birinskij – životopisný mumraj; Praha 2004.
  • Birinski, Leo; The Holy Devil (Rasputin); reprint Praha 2005.

[editovat] Externí odkazy

• Amatérské divadlo Esence - Průběh pátrání po Birinském.
• Broadway - Leo Birinski v Databázi broadwayských divadel.
• Leo Birinski na Internet Movie Database (anglicky)
• Švýcarská filmová databáze - Pro německé období.