Madeleine Albrightová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Madeleine Korbelová Albrightová původním jménem Marie Jana Korbelová (* 15. května 1937 Praha) je bývalá ministryně zahraničních věcí USA. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku.

[editovat] Život

Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Česko-Slovenska v březnu 1939 se jejímu otci, diplomatovi Josefu Korbelovi, podařilo i s celou rodinou utéct do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si, vzpomíná Albrightová. Později se rodina přestěhovala do městečka Walton-on-Thames.

V době, kdy se její otec jako pracovník československé exilové vlády aktivně účastnil boje proti Hitlerovi, nastoupila šestiletá Madeleine do školy. Na vysvědčení z roku 1943 ji charakterizují jako bystrou a živou žačku, která se snadno učí a učivo si dobře pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu téměř propadala.

Byla pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče a několik příbuzných se stali obětmi holokaustu.

Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, které však vzápětí po komunistickém převratu v roce 1948 opustili a usadili se ve Spojených státech v Coloradu. Po studiích ve Švýcarsku a absolvování uznávaného Wellesley College se Madeleine provdala za chicagského novináře Josepha Medilla Pattersona Albrighta a zapsala na postgraduální studium na Kolumbijské univerzitě. V průběhu přípravy na doktorát, který získala v roce 1976, byl jejím konzultantem polský rodák Zbigniew Brzezinski, který patřil k zarytým zástáncům studené války v Demokratické straně. Následující dva roky pracovala pro demokratického senátora za stát Maine, Edmunda Muskieho. Když do administrativy Bílého domu po vítězství Jimmyho Cartera nastoupil Brzezinski, vzal ji s sebou. Měla na starosti vztahy s Kongresem a dělala zprostředkovatelku mezi Radou pro národní bezpečnost (NSC) a ministerstvem zahraničních věcí, které řídil Muskie.

V osobním životě se její nedařilo. Manžel ji po třiadvacetiletém manželství opustil kvůli jiné ženě. V roce 1992 ji Antony Lake, poradce Billa Clintona pro otázky zahraniční politiky, pozval do volební kampaně. Na Clintona udělala dobrý dojem a ten ji po volbách jmenoval velvyslankyní USA u OSN. Hned poté ji jmenoval i vedoucí štábu pro spolupráci s Radou pro národní bezpečnost (NSC). V těchto funkcích se jí podařilo vybojovat rovnocenné místo ve vládě s právem zúčastňovat se všech zasedání NSC. Získala velký vliv na rozhodování o zahraniční politice s ambicí ucházet se v následujícím volebním období o post ministryně zahraničních věcí. Nakonec ji Bill Clinton na to místo navrhl a Madeleine Albrightová ho ihned přijala. Senát ji schválil jednohlasně.

[editovat] Události

• Byla velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN v letech 1993–1997, v době, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž probíhala genocida. Sama tuto skutečnost vysvětluje nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což znemožnilo přijmout účinnou akci.
• V roce 1996 na půdě OSN ostře reagovala na sestřelení dvou civilních letadel nad Kubou. Označila tento čin jako chladnokrevnou vraždu a neváhala použít neslušné výrazy.
• Přesvědčila Rusko, aby podpořilo vyslání amerických vojáků na Haiti, takže se operace uskutečnila pod záštitou OSN.
• Zasadila se o nasazení armády v bývalé Jugoslávii.
• Tím, že přesvědčila spojence, že setrvání Butruse-Butruse Ghálího ve funkci generálního tajemníka OSN je proti dlouhodobým zájmům OSN, překazila jeho opětovné zvolení do funkce. Spojené státy mu vyčítaly, že odmítal zredukovat přebujelý administrativní systém OSN.
• Sehrála významnou úlohu při prvním rozšíření NATO o bývalých členy východního bloku, Polsko, Česko a Maďarsko.

Po odchodu z funkce ministryně zahraničí se o ní spekulovalo jako o možné nástupkyni Václava Havla ve funkci presidenta ČR. V letech 2003–2005 byla ve vedení Newyorské bursy. V současnosti je předsedkyní Národního demokratického institutu pro mezinárodní záležitosti.