Peking

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Peking (北京)
Chrám nebes, symbol Pekingu
Poloha v rámci ČLR

Základní údaje
Původ jména:	北 pej - sever 京 ťing - hlavní město "Severní hlavní město"
Zkratka:	ťing (京)
Rozloha:	16 808 km² (29. v ČLR)
Počet obyvatel správní obvod (2004) : město (2000) :	14 930 000 7,5 milionu
Hustota osídlení správní obvod (2004) :	888 ob/km² (2. v ČLR)
HDP (2004) celkové: na osobu:	(15. v ČLR) 428.3 miliard CNY 28,700 CNY
HDI (2005)	0.882 (2. v ČLR)
Národnostní složení (2000):	Číňané - 96% Mandžuové - 2% Chuejové - 2% Mongolové - 0.3%
Městský strom:	Zeravec východní (Platycladus orientalis) Jerlín japonský (Sophora japonica)
Městská květina:	chrysantéma (Chrysanthemum morifolium) čínská růže (Rosa chinensis)
Průměrná nádmořská výška:	43,5 m
Souřadnice:	39°54′20" s. š., 116°23′29" v. d.
PSČ:	100000 - 102600
Tel. předvolba:	+86/10
SPZ:	京A, C, E, F, H, J 京B (taxislužba) 京G (mimo vlastní město) 京O (police a úřady) 京V (armáda) & (ústřední vláda)
ISO 3166-2:	cn-11
Časové pásmo:	UTC+8
Oficiální webové stránky :	www.beijing.gov.cn www.ebeijing.gov.cn (anglicky)
Údaje o vládě
Statut:	samosprávné město
Tajemník městského výboru KS Číny:	Liou Čchi
Primátor:	Wang Čchi-šan
Počet okresů:	18
Počet městských částí:	273

Nádraží v Pekingu

Náměstí Nebeského klidu

Nové sídliště

Muzeum věnované válce s Japonskem

Peking ( výslovnost; čínsky: 北京; pinyin: Běijīng; český přepis: Pej-ťing), je hlavní město Čínské lidové republiky. Jakožto centrálně spravované město na úrovni provincie podléhá přímo ústřední vládě. V Pekingu, který je po staletí správním a kulturním centrem země, se nachází proslulé náměstí Nebeského klidu či Zakázané město, komplex paláců a chrámů odkud dříve vládli čínští císařové. V roce 2008 bude Peking hostit XXIX. letní olympijské hry.

[editovat] Název

V češtině obvyklé pojmenování města Peking pochází z výslovnosti v jihočínských dialektech. V oficiálním jazyku (založeném na výslovnosti v samotném Pekingu a jeho okolí) je název města vyslovován přibližně jako Pej-ťing, což znamená Severní hlavní město.

[editovat] Poloha

Peking leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím. Vlastní město se rozkládá v rovinaté krajině 150 km od pobřeží Pochajského zálivu, v průměrné nadmořské výšce 63 m. Jestliže střední a jihovýchodní část městské provincie je rovinatá, s nejnižším místem 44 m nad úrovní moře, na západním a severním pomezí se zvedají hory, dosahující v Si-šan – „Západních horách“ – vrcholem Ling-šan 2 303 m. Vysoké jsou i další hory, například Chaj-tchuo-šan na severozápadě má 2241 m a Wu-ling-šan na severovýchodě 2116 m. Na rozdíl od ostatních významných čínských měst Peking sám neleží na žádném velkém vodním toku. Z větších řek na území provincie stojí za zmínku Jung-ting a zejména Čchao-paj, na níž byla 90 km severovýchodně od města vybudována přehradní nádrž Mi-jün, zásobující Peking pitnou vodou.

[editovat] Přírodní podmínky

I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem. Roční průměr teploty je 11 °C (-4 °C v lednu, 26 °C v červenci), z průměrného úhrnu srážek 620 mm spadne většina během letních měsíců. Nejvhodnější dobou k návštěvě města je září a říjen. Vážným problémem je znečištění ovzduší. I když se s plošnou asanací starých přízemních domků, vytápěných uhlím, snižuje množství emisí způsobených topením, prudký rozvoj individuálního motorismu nedává v tomto směru mnoho nadějí na celkové výrazné zlepšení.

[editovat] Historie

Hlavní město Číny prošlo bouřlivou historií, jejíž počátky lze spatřovat již v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 13. století bylo vydrancováno vojsky Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovalo z porážky, aby se v 15. století stalo nejdůležitějším městem celé Číny. K významným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisté významně přetvořili město k obrazu svému, ztrhli mnoho oslavných oblouků, zbourali vnější hradby, vystavěli široké bulváry a moderní sídliště. Stará tradiční zástavba byla již z velké části zlikvidována a v tomto trendu se navíc stále ještě pokračuje. Přelomové v historii města budou již zmíněné olympijské hry; díky nim se rozhodl Peking přebudovat svoji velkou část, vzniknou nové čtvrti, nové trasy metra a samozřejmě i sportoviště.

[editovat] Pamětihodnosti

[editovat] Zakázané město

Zakázané město je sídlo císařů; hlavní pamětihodnosti jsou z 15. století. Je vlastně něco jako symbol nadřazenosti. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán. Po dobu pětseti let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií – Ming a Čching. Na stavbu bylo povoláno roku 1406 milión dělníků císařem Jung Le. Náklady byly nesmírné. Stavba města byla dokončena roku 1420. Město má čtvercový půdorys a za jeho 12,5 m vysokými zdmi jsou skryty honosné paláce s devíti tisíci místnostmi, chrámy, modlitebny a svatyně. Město však bylo pohlceno požárem, avšak obnova proběhla v 18. století. Císařové, kteří byli označováni jako Synové nebes si žili v neuvěřitelném přepychu. Podle tradice mohl mít každý syn nebes až tři hlavní manželky, šest tzv. favoritek a 72 vedlejších žen nižšího řádu. Někteří císařové však údajně měli až 2000 konkubín. Do města je přístup letecky nebo transsibiřskou magistrálou z Moskvy - 6 dní. náměstí Nebeského míru je u stanice metra Čchien men.

[editovat] Náměstí Nebeského klidu

Hlavní článek: Náměstí Nebeského klidu

Jižně od Zakázaného města leží Náměstí Nebeského klidu, na němž v roce 1949 budoucí čínský vládce a diktátor Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku. V čele náměstí je jeho velký obraz, na mohutné vstupní zdi a tvoří tak výzdobu náměstí.

[editovat] Chrám nebes

Nedaleko odtud je impozantní Chrám nebes, leží v obrovském zeleném parku. Mnohokrát již opravovaný chrám byl postaven roku 1420. Je to kruhová stavba ,korunovaná zlatou kopulí, se sálem vysokým 38 metrů; skvost tradiční staré čínské architektury. Je také místem konání nejvýznamějších náboženských slavností. Sloužil, což vyplývá už ze jména, k uctívání nebes.

[editovat] Čínský letní palác

Palác je vzdálený 20 kilometrů od metropole. Téměř 3/4 plochy letního paláce tvoří ručně vyhloubené jezero Kumming, podél jeho břehu je krásná kolonáda.

[editovat] Podívejte se také na

pekingská opera
pekingská kachna
pekingské zelí
pekingský člověk
pekingský palácový psík

Čínská lidová republika – 中华人民共和国 (Čung-chua žen-min kung-che-kuo) – (PRC)
Provincie	An‑chuej • Če‑ťiang • Čching‑chaj • Fu‑ťien • Chaj‑nan • Chej‑lung-ťiang • Che‑nan • Che‑pej • Chu‑nan • Chu‑pej • Jün‑nan • Kan‑su • Kuang‑tung • Kuej‑čou • Liao‑ning • S'‑čchuan • Šan‑si • Šan‑tung • Šen‑si • (Tchaj-wan)^* • Ťiang‑si • Ťiang‑su • Ťi‑lin
Autonomní oblasti	Kuang‑si • Ning‑sia • Sin‑ťiang • Tibet • Vnitřní Mongolsko
Centrálně spravovaná města	Čchung‑čching • Peking • Šanghaj • Tchien‑ťin (na úrovni provincie)
Zvláštní správní oblasti	Hongkong • Macao
	* ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23. provincii, přestože jej fakticky neovládá