Cyrilice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. V češtině se označení cyrilice obvykle užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které z cyrilice vznikly, se označují za azbuku.

Přestože název písma napovídá, že by duchovním otcem cyrilice mohl být svatý Cyril, není tomu tak. Svatý Cyril vytvořil složitější a starší (60. léta 9. století) hlaholici.

Cyrilice vznikla koncem 9. století v Bulharsku jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dál.

Azbuka se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština ad.) a jeho satelitních států (mongolština).

[editovat] Znaky

[editovat] Cyrilice

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az - buki - vedi - glagol' - dobro - jest' - živjote - dzelo - zemlja - iže - i - kako - ljudi - myslete - naš - on - pokoj - rcy - slovo - tvjordo - uk - fert - cher - omega - červ' - cy - ša - šta - jer - jery - jer' - jat' - ju - ja - jotované jest' - malý jus - jotovaný malý jus - velký jus - jotovaný velký jus - ksi - psi - fita - ižica.

[editovat] Azbuka

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje.

písmeno	název	přepis	výslovnost	výslovnost v ruské církevní slovanštině
А	azъ	A	[a]	[a]
Б	buky	B	[b]	[b]
В	vědě	V	[v]	[v]
Г	glagoľь	G	[g]	[γ]
Д	dobro	D	[d]	[d]
Е	estь	E	[ɛ]	[jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж	živěte	Ž	[ʒ]	[ʒ]
Ѕ	dzělo	DZ	[ʣ]	[z]
З	zemlja	Z	[z]	[z]
И	iže	I	[i]	[i] (s variantou Й [j])
І	ї	Ï	[i]	[i]
К	kako	K	[k]	[k]
Л	ljudje	L	[l]	[l]
М	myslite	M	[m]	[m]
Н	našь	N	[n]	[n]
О	onъ	O	[o]	[o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П	pokojь	P	[p]	[p]
Р	rьcy	R	[r]	[r]
С	slovo	S	[s]	[s]
Т	tvrьdo	T	[t]	[t]
Ѹ	ukъ	U	[u]	[u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф	frьtъ	F	[f]	[f]
Х	chěrъ	CH	[x]	[x]
Ѡ	otъ	Ō	[o:]	[o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц	cy	C	[ʦ]	[ʦ]
Ч	červь	Č	[ʧ]	[ʧ]
Ш	ša	Š	[ʃ]	[ʃ]
Щ	šta	ŠČ	[ʃt]	[ʃʧ]
Ъ	jerъ	Ъ	[ʌ]	nevyslovuje se
Ы	jery	Y	[y]	[y]
Ь	jerь	Ь	[ɪ]	měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ	jatь	Ě	[ja]	[je], na začátku slova [ja]
Ю	ju	JU	[ju]	[ju]
Я	ja	JA	[ja]	[ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ)
Ѥ	je	JE	[je]	nepoužívalo se
Ѧ	ęsъ (malý jus)	Ę	[ɛ̃]	[ja]
Ѩ	jęsъ (jotovaný malý jus)	JĘ	[iɛ̃]	nepoužíval se
Ѫ	ǫsъ (velký jus)	Ǫ	[ɔ̃]	nepoužíval se
Ѭ	jǫsъ (jotovaný velký jus)	JǪ	[iɔ̃]	nepoužíval se
Ѯ	ksi	KS, Ξ	[ks]	[ks]
Ѱ	psi	PS, Ψ	[ps]	[ps]
Ѳ	fita	TH, Θ	[t,θ,f]	[f]
Ѵ	ižica	Ÿ	[ɪ,y]	[i]

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejdůležitější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й
К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф
Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я

Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H.
Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ), Џ (DŽ) - písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v chorvatské latince.
Makedonština má mnoho společného se srbštinou, akorát navíc používá písmeno Ѕ (DZ), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ.
Bulharština čte Щ jako ŠT, ne ŠČ; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.

Následující tabulka ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

Pokud Váš prohlížeč nezobrazuje vybarvené kurzívní znaky odlišně od znaků kolmých, podívejte se na alternativní grafickou verzi.
а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я
а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я

Reference: Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../c/y/r/Cyrilice.html“

Kategorie: Wikipedie:Dobré články | Písma

Cyrilice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah

[editovat] Znaky

[editovat] Cyrilice

[editovat] Azbuka

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

Views

Navigace

Hledání

V jiných jazycích

А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й
К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф
Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я

а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я
а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я

А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й
К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф
Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я

а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я
а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я

А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й
К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф
Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я

а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я
а	б	в	г	д	е	ё	ж	з	и	й	к	л	м	н	о	п	р	с	т	у	ф	х	ц	ч	ш	щ	ъ	ы	ь	э	ю	я