Ruská kuchyně
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruská kuchyně je tak bohatá a rozmanitá, jako sama rozloha a multikulturalita Ruska. Její základy byly položeny především venkovským obyvatelstvem žijícím v často drsných přírodních podmínkách v kombinaci s dostatkem ryb, drůbeže, zvěřiny, hub, lesních plodů a medu. Úroda žita, pšenice, ječmene a prosa poskytovala potřebné přísady pro mnoho druhů pečiva, lívanců, kvasu, piva a samozřejmě vodky. Polévky a omáčky nejrůznějších chutí byly založeny především na sezónních nebo uskladněných potravinách, rybách a masu.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Středověk
Tato zcela přírodní jídla, doplněná o koření a speciální postupy pro grilování masa a výrobu zákysu přejaté od Mongolů a Tatarů ve 13. století, setrvala v ruské kuchyni dodnes. Rusko bylo navíc už v dobách raného středověku v úzkém kontaktu s Kavkazem, Persií, Otomanskou říší a na severu ji navíc protínala starověká hedvábná stezka; to vše dalo ruské kuchyni nepopsatelný nádech Orientu.
[editovat] Novověk
Velká územní expanze Ruska od 16. do 18. století přinesla do ruské národní kuchyně ještě více vybroušená jídla a kulinářské postupy. Během tohoto období sem bylo také z ciziny přivezeno máslo, kysaná smetana, dušená masa a ryby, sladké pečivo, saláty a zelená zelenina, čokoláda, zmrzlina a nejrůznější vína a likéry. Alespoň pro městskou šlechtu a feudály to otevřelo cestu k začlenění těchto nových surovin do tradiční ruské kuchyně. Výsledek je neskutečně rozmanitý jak v postupu, tak v koření a kombinacích pokrmů.
Od dob Kateřiny Veliké nechala do Ruska každá vlivná rodina dovážet suroviny i personál z cizích zemí – především z Německa, Rakouska a Francie – aby tak přinesla na svůj stůl ta nejvytříbenější a nejojedinělejší jídla. Mnoho jídel, která jsou dnes na Západě považována za tradiční ruskou kuchyni, tak pocházejí především z francouzsko-ruské kuchyně 18. a 19. století.
[editovat] Polévky
Polévky hrály vždy v ruské kuchyni velmi důležitou roli. Tradiční ruské polévky jako šči, boršč, rassolnik, soljanka či okroška byly od 18. do 20. století doplněny i o evropské a středoasijské druhy hnědých polévek, čirých polévek, omáček a mnohých jiných.
Ruské polévky můžeme rozdělit do sedmi skupin:
- studené polévky založené na kvasu (např. okroška)
- lehké polévky a omáčky založené na vodě a zelenině
- nudlové polévky s masem, houbami a mlékem
- polévky založené na zelí (např. šči)
- husté polévky založené na mase a sladkokyselém základu (např. rassolnik či soljanka)
- rybí polévky
- polévky založené na obilí a zelenině
[editovat] Nápoje
Téměř všechny ruské nápoje jsou původní a nevyskytují se v žádných jiných národních kuchyních. Jsou to například kvas, mědok, mors, ztužené mléko s rozinkami či vařená zelná šťáva. Mnoho z nich se však již dlouho nepijí.
Nejstarším nápojem je bezesporu mědok; toto slovo je vlastně ruskou zdrobnělinou pro slovo „med“. Neměl by však být zaměňován s něčím, čemu se říká „stavljennyj mjod“ (vařený med, medovina). Mědok se vyrábí z vody, do níž se přidává malé množství medu a chmele, zatímco „stavljennyj mjod“ je silný alkoholický nápoj složený ze ovocné šťávy, velkého množství medu a vodky.
Mors se vyrábí z ovocné šťávy smíchané v nejrůznějším poměru s vodou; je jemně kvašený.
Zelná šťáva (čerstvá, ale mnohem častěji kysaná, tedy z kysaného zelí) se vaří s malým množstvím cukru. Tento nápoj je velmi nestálý, a tak se vyrábí pouze v malém množství v domácích podmínkách.