Saxofon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saxofon je jednoplátkový dřevěný dechový nástroj vyráběný převážně z mosazi. Používá se především v jazzu (jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů či orchestrů) a v menší míře i v klasické hudbě. Původním záměrem však bylo vytvořit nástroj vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Do rodiny dřevěných dechových nástrojů patří kvůli své stavbě a způsobu hry. Již od počátku byly saxofony konstruovány výhradně z kovu.
Obsah |
[editovat] Historie
Saxofon vynalezl okolo roku 1840 belgický nástrojař, flétnista a klarinetista Adolphe Sax. Ačkoliv saxofony hned v několika velikostech zkonstruoval již na začátku 40.let 19.století, nástroj mu byl patentován až 28.června 1846, a to na 15 let. Nástroj byl poprvé představen veřejnosti na výstavě v Bruselu v roce 1841. Jednalo se o basový saxofon laděný v C. Sax také na počátku 40. let pořádal soukromé výstavy pro pařížské hudebníky. Jeho původním záměrem bylo vytvořit 14 typů saxofonů, realizovány byly ovšem jen některé.
Dodnes se pořádně neví, co inspirovalo Saxe k vytvoření tohoto nástroje, ale s největší pravděpodobností se pokusil nasadit klarinetovou hubičku na ofikleidu (Sax kromě jiných nástrojů konstruoval na konci třicátých let i ofikleidy). Když to vyzkoušíme, zjistíme, že opravdu dostaneme nástroj se saxofonovým zvukem.
Saxovým záměrem, jasně stanoveným v jeho spisech, bylo zkonstruovat zcela nový dechový nástroj, který by zněl dobře v nízkých polohách a který by kombinoval dobrou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů. Poprvé se veřejnost mohla se saxofonem seznámit na výstavě v Bruselu v roce 1841, kdy Sax představil basový saxofon. Celkově navrhl 14 typů saxofonů, ale některé nebyly dodnes zkonstruovány.
Nástroj byl původně navržen pro potřeby klasických symfonických orchestrů, skladatelé ho ale dlouhou dobu prakticky ignorovali; v menší míře se prosadil jen u vojenských kapel. Jeho masové rozšíření se datuje až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století, saxofon je svými zvukovými vlastnostmi pro tento žánr daleko vhodnější než pro potřeby vážné hudby.
Po dobu platnosti patentu (1846 - 1866) nesměl být nástroj vyráběn ani upravován nikde jinde než v Saxově továrně a i když byl tento i Saxovy četné další patenty neustále porušovány jeho soupeři. Po vypršení platnosti patentu v roce 1866 představilo mnoho různých výrobců své modely v mnoha různých úpravách.
[editovat] Stavba
Saxofon je jednoplátkový nástroj (stejně jako klarinet), trubici má ale kónickou, proto se jeho akustické vlastnosti blíží spíše hoboji (klarinet má trubici válcovitého tvaru). Většina saxofonů má zahnutou trubici spíše z praktických důvodů (sníží se tím délka nástroje), na zvukové vlastnosti má tento prvek jen malý vliv. Saxofon přefukuje do oktávy (stejně jako hoboj), zatímco klarinet přefukuje do doudecimy. Hmatový systém je Boehmův, stejně jako u klarinetu nebo příčné flétny.
Téměř všechny saxofony jsou vyráběny z mosazi. Následně se nástroj poková lakem (nebo stříbrem či zlatem), čímž se zabrání jeho korozi a zlepší se také jeho zvukové vlastnosti. V současnosti jsou oblíbené také laky, které novému saxofonu propůjčují starý a omšelý vzhled.
Stejně jako v případě klarinetu má saxofon plátek připevněný na hubičku, každý typ saxofonu používá jinou velikost plátku. Většina hráčů používá tradiční plátky z třtiny obecné (Arundo donax), existují i syntetické varianty, které se sice vyznačují vyšší trvanlivostí a odolností, ale mají nižší kvalitou tónu.
[editovat] Systém klapek
Přibližný rozsah saxofonu je asi dvě a půl oktávy. Všechny tóny nad tuto hranici jsou součástí přefukovaného rejstříku. Ke změně tónů dochází díky důmyslnému systému otvorů a klapek - saxofon má mezi 21 a 23 klapkami. Počet klapek záleží na tom, zda má nástroj klapku pro Fis³,G³ a malé a. Fis klapka začala být od roku 1970 běžnou součástí nástrojů pro pokročilé hráče a profesionály, zatímco G klapku můžeme nalézt pouze na několika moderních soprán saxofonech. Po zmáčknutí klapky dochází k otevření nebo uzavření jednoho či více otvorů.
[editovat] Materiály
Téměř všechny saxofony jsou vyrobeny z mosazi. (Nejsou však řazeny mezi žesťové nástroje, ale mezi dřevěné dechové nástroje, protože zařazení není v tomto případě podmíněno materiálem, ale způsobem tvorby tónu.)
Výrobci zkoušeli i jiné materiály, s různým procentem úspěchu. V padesátých letech například společnost Grafton vyrobila saxofony z plastu. Několik společností, mezi nimi např. Yanagisawa, vyrobili několik saxofonů z mosazi, díky které má prý nástroj plnější tón. Někteří výrobci dělají esa saxofonů nebo celé nástroje z mincovního stříbra.
Bývá používáno také niklové stříbro, z kterého vyrábějí nástroje např. Selmer, Yanagisawa, P.Mauriat, Keilwerth, a BG. Někteří lidé tvrdí, že tyto nástroje mají jasnější a silnější zvuk.
Povrchová úprava
Když je nástroj hotový, aplikuje výrobce na holou mosaz slabý nátěr. Lak nebo pokovování slouží k ochraně mědi před korozí a navíc dotváří atraktivní vzezření nástroje. Během let bylo používáno mnoho různých druhů a barev povrchové úpravy.
[editovat] Hubička
Saxofonová hubička je podobná hubičce klarinetu. Hubičky se vyrábí z mnoha různých materiálů, nejčastěji však z pryže, plastu nebo kovu. Méně běžnými materiály jsou například sklo, dřevo, křišťál a dokonce i kost. Uvádí se, že kovové hubičky mají jasnější a ostřejší tón než bežné hubičky vyráběné z pryže. Někteří saxofonisté se domnívají, že plastové hubičky netvoří dobrý tón. Jiní tvrdí, že na materiálu hubičky nezáleží a na tón mají vliv spíše fyzické proporce jedince.
[editovat] Plátek
Ke hře na saxofon je potřeba plátek. Saxofonový plátek je stejný jako plátek, který se používá na klarinet, je ovšem širší než ten klarinetový. Každý typ saxofonu (alt, tenor...) má plátek jinak veliký. Plátky jsou běžně dostupné v různých stylech, tvrdostech a také od různých výrobců. Každý hráč zkouší plátky různě silné, aby zjistil, která tvrdost je pro jeho hubičku a styl hry nejvhodnější. Tvrdost plátků je v rozmezí od 1 (měkké) do 5 (tvrdé). Stupnice bohužel není standardizována; proto je například plátek značky Rico o tvrdosti 3 měkčí než stejně tvrdý plátek značky Vandoren.
[editovat] Typy saxofonů
Adolf Sax patentoval 2 rodiny saxofonů – orchestrální (ladění in C a in F) a „vojenskou“ (ladění in B a in Es). Každá rodina se skládá ze sedmi nástrojů – sopraninový, sopránový, altový, tenorový, barytonový, basový a kontrabasový saxofon. Sax také plánoval postavit subkontrabasový (bourdonový) saxofon, ale k jeho realizaci nikdy nedošlo. Jejich ladění se střídá, viz orchestrální rodina: sopraninový in F, sopránový in C, altový in F, tenorový in C apod. V současnosti se používají takřka výhradně „vojenské“ typy, zejména sopránový (in B), altový (in Es), tenorový (in B) a barytonový (in Es).
Jediný nástroj z orchestrální rodiny, který dosáhl větší popularity, byl tenorsaxofon in C (v angličtině C-melody saxophone), používal se zejména ve 20.a 30. letech 20. století. V nedávné době byl postaven sopranissinový saxofon (Sax ho nenavrhoval z důvodů velkých technických obtíží při stavbě). Dostal přezdívku Soprillo, je laděn in B a zní o kvintu výše než sopraninový saxofon.
Zápis pro všechny saxofony je v houslovém klíči. Standardní rozsah je od (malého) b po f³ nebo fis³, přičemž zkušený hráč dokáže zahrát i tóny o mnoho vyšší. Znějící rozsah je u každého saxofonu jiný.
[editovat] Dechové orchestry
Nejdéle jsou saxofony využívané v dechových souborech, již krátce po svém uvedení je začala používat francouzská armáda. Saxofon kombinuje výhody dřevěných nástrojů (lehkou ovladatelnost jak při hře, tak za chůze) a průrazný tón žesťových nástrojů; pro účely zejména vojenských kapel je tedy velice vhodný.
[editovat] Klasická hudba
Kvůli jeho zvukovým vlastnostem se v klasické hudbě nikdy ve větším měřítku neprosadil. Pro tyto účely je jeho tón příliš robustní a ostrý. Přesto existuje několik koncertů pro sólový saxofon a orchestr.
[editovat] Jazz
Jazz je bez saxofonu takřka nemyslitelný – naprostá většina jazzových souborů obsahuje tento nástroj, buď sólově nebo jako doprovod.
Velice časté je seskupení saxofonů do malých souborů, jejich zvuk velice dobře splývá. Oblíbený je saxofonový kvartet - soprán, alt, tenor a barytonsaxofon, místo sopránového se někdy používá altsaxofon. Větším komorním hudebním tělesem je saxofonový soubor, nejčastěji složen z 12 nástrojů (přičemž obsazení se může měnit): sopraninový, dva sopránové, tři altové, tři tenorové, dva barytonové a jeden basový saxofon.
Typická saxofonová sekce v big bandu se skládá z 4-6 altsaxofonů, 1-3 tenorsaxofonů a jednoho barytonsaxofonu. Sopránsaxofon se používá většinou jen k sólové hře, popř. v komorních saxofonových souborech.
[editovat] Značky
Mezi nejznámější výrobce saxofonů patří Buffet Crampon, Cannonball, Julius Keilwerth, Leblanc, P. Mauriat, Roland, Selmer, Yamaha a Yanagisava. V České republice je předním výrobcem Amati.
Za tradiční výrobce jsou považovány firmy Keilwerth, Selmer, Yamaha a Yanagisava, kteří někdy bývají označováni termínem "Velká čtyřka".
[editovat] Technika hry
Mnoho lidí se domnívá, že stát se schopným saxofonistou je poměrně jednoduché, a to hlavně v případě přecházíme - li z jiného dřevěného dechového nástroje, ale většinou je potřeba značné množství práce, aby byl člověk shopen vytvořit příjemný tón a dokonalou techniku.
Technika hry na saxofon je závislá na stylu, kterému se chce hráč věnovat (klasika, jazz, rock, funky, atd.)a také na tónu, který chce daný hráč být schopen vytvořit.
[editovat] Nátisk
Nátisk se většinou tvoří tak, že hráč má hubičku vloženou v ústech ne více jak do půlky. Spodní ret je podepřen spodními zuby a dotýká se plátku. Vrchní zuby lehce tlačí zvrchu na hubičku a tím stabilizují herní pozici. Horní ret slouží k utěsnění a zabraňuje úniku vzduchu.
[editovat] Vibrato
Saxofonové vibrato je podobné smyččcovému nebo vokálnímu vibratu. Rozdíl je poze v tom, že vibrace jsou tvořeny za pomoci čelisti namísto prstů nebo bránice. Pohyb čelisti si můžeme simulovat vyslovením slabik "wah-wah-wah" nebo "taj-yai-yai". Opět záleží na hráči, která metoda je pro něho nejlepší pro vytoření správného vibrata.Zatímco většina lidí tvrdí, že vibrato není pro saxofon důležité (důležitější je podle nich kvalitní tón), jiní tvrdí, že je to nedílná součást typické saxofonové barvy.
[editovat] Známí saxofonisté
Většina saxofonistů nehraje pouze na jediný typ nástroje, ale s oblibou používá více typů, které mnohdy střídají i s ostatními nástroji, především s klarinetem nebo příčnou flétnou. Nejznámějšími saxofonisty jsou:
- Charlie Parker
- John Coltrane
- Sonny Rollins
- Stan Getz
- Coleman Hawkins
z českých zejména Felix Slováček a Jiří Stivín.
[editovat] Zajímavosti
- Bývalý americký prezident Bill Clinton s oblibou hraje na tenorsaxofon.
- Líza Simpsonová, postava z kresleného seriálu Simpsonovi, je takřka geniální hráčkou na barytonsaxofon.
