Klarinet
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
||||||||||||||
 |
Klarinet je jednoplátkový dřevěný hudební nástroj. Název pochází z italského clarinetto - malá trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách připomíná zvuk trubky (clarina). Klarinet má široké využití v sólové i komorní hudbě, je standardní součástí komorních i symfonických orchestrů a hraje důležitou roli v mnoha hudebních žánrech: klasická hudba, jazz, dechovka, folk a další.
Obsah |
[editovat] Popis a stavba
Klarinety se nejčastěji vyrábějí z grenadillového, ebenového nebo zimostrázového dřeva, řidčeji i z umělých materiálů. Klapky jsou nejčastěji stříbrné barvy a vyrábí se z niklové mosazi, mosazi, stříbra nebo zlata. Celková délka klarinetu činí přibližně 66 cm (u A klarinetu 71 cm) a vnitřní průměr je asi 13 mm. Nástroj se z důvodů snadnější přepravy dá rozložit do pěti dílů:
- hubička - vyrábí se z tvrzeného kaučuku, moderní typy z umělých materiálů jako ebonit nebo akryl. Existují i dřevěné, skleněné nebo kovové varianty. Na hubičku je připevněn 12,5 cm dlouhý plátek, který se rozechvívá proudem vzduchu z úst a takto se rozezvučí i celý nástroj. Dodnes je jediným používaným materiálem pro plátky dřevo z kmenu třtiny obecné, umělé materiály vykazují o mnoho horší zvukové vlastnosti.
- soudek - jemným povytažením soudku lze dosáhnout snížení tónu klarinetu, což je vhodné pro ladění vůči jiným nástrojům
- horní díl
- spodní díl
- ozvučník - zlepšuje zvuk hlubokých tónů
[editovat] Fyzika
Klarinet se chová podobně jako varhanní píšťala: jeden konec je pevný (hubička) a druhý může volně vibrovat. Přestože je klarinet přibližně stejně dlouhý jako příčná flétna, zní přibližně o oktávu níže (příčná flétna má oba konce volné).
Díky válcovitému tvaru se sudé vyšší harmonické frekvence v hluboké poloze neozývají (při vyšších tónech už ano). Při přefuku do druhého rejstříku tedy klarinet „vynechává“ oktávu (druhou vyšší harmonickou frekvenci) a zní v duodecimě (oktáva+kvinta). To má za následek širší tónový rozsah v porovnání s nástroji, které přefukují do oktávy (např. již zmíněná příčná flétna). Jednotlivé rejstříky mají i své názvy:
- šalmajový rejstřík - od e do e¹, má temnou barvou tónu (název je odvozen od středověkého nástroje chalumeau, nikoli šalmaje)
- slabý šalmajový rejstřík - od f¹ do b¹, má matnou barvou tónu
- jasný rejstřík - od h¹ do c³, má sytou barvou tónu
- vysoký rejstřík - od cis³, tóny jsou stále ostřejší.
[editovat] Hmatové systémy
V průběhu historického vývoje klarinetu se prosadily dva hmatové systémy: Boehmův (neboli francouzský) a Öhlerův (německý) systém, který je rozšířen zvláště v Německu a Rakousku a je odvozený od hmatového systému barokních zobcových fléten. Systémy mají jinou soustavu klapek a dírek, Boehmův systém (v českých zemích nejpoužívanější) má také širší hubičku a plátek, což umožňuje relativně vyšší flexibilitu hry. Zní o něco ostřeji než např. německý systém, což se ale dá odstranit vhodným nátiskem rtů.
[editovat] Typy klarinetů
[editovat] Běžně užívané typy
- B klarinet je nejrozšířenější a používá se ve všech stylech, od klasické hudby po jazz. Zní vždy o tón níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako nota B (od toho je také odvozen název tohoto typu klarinetu).
- A klarinet má oproti B klarinetu o něco málo jemnější zvuk, rozdíl je však těžko postřehnutelný. Využívá se hlavně ve skladbách, kde je v předznamenání více křížků a hra na B klarinet by byla technicky obtížnější (například zápis stupnice A dur pro A klarinet nemá žádný křížek, pro B klarinet křížků pět). A klarinet zní o malou tercii níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako nota A.
- Es klarinet se používá ve větších orchestrech a dechovkách a může dosáhnout vyšších tónů než tradiční B klarinet. Zní o malou tercii výše než v notovém zápise.
- Basklarinet in B se používá v symfonických orchestrech, klarinetových souborech a také v jazzu. Zní o oktávu níže než B klarinet.
[editovat] Méně často užívané typy
- G klarinet se používal takřka výhradně ve Vídeňském šramlu.
- C klarinet byl hojně využívaný v 19. století díky tomu, že se pro něj nemusely transponovat notové zápisy.
- Basetový roh in F si oblíbil zejména W. A. Mozart (použil ho v několika svých operách, komorních skladbách a requiem) a také Richard Strauss. Zní o kvintu níže než v notovém zápise.
[editovat] Neobvyklé typy
- As klarinet hrál dříve nejvyšší hlas v italské dechové hudbě, dnes je nahrazován Es klarinetem.
- D klarinet se vzácně používal v barokní hudbě (klarinetový koncert Johanna Melchiora Moltera) a Vídeňské taneční hudbě (Johann Strauss).
- Basetový klarinet in A je podobný basetovému rohu a od tradičního A klarinetu se liší přidanými nejnižšími tóny Dis, D, Cis a C. Mozart zkomponoval svůj klarinetový koncert KV 622 právě pro tento nástroj, dnes se však nejnižší pasáže transponují o oktávu výše, aby se koncert dal zahrát na obvyklý A klarinet. V současnosti se tento nástroj ještě vyrábí a tak je možné zjistit, jak toto dílo Mozart skutečně zamýšlel, viz Wikimedia Commons:
1. věta - 2. věta - 3. věta
V některých dechových souborech se občas používá i altový klarinet in Es a kontraaltový klarinet in Es. Existují i další typy basových klarinetů, ale bylo zkonstruováno jen velmi málo exemplářů: kontrabasový klarinet in B, subkontraaltový in Es a subkontrabasový klarinet in B.
S rozvojem hudby využívající mikrointervaly vyvstal požadavek na zkonstruování typu klarinetu, který by je dokázal zahrát. Nástrojař Fritz Schüller (1883-1977) zkonstruoval čtvrttónový klarinet, který je složený ze dvou trubic, přičemž jedna je laděná o čtvrttón níže než druhá. Mají společnou hubičku a zařízení na přepínání mezi oběma trubicemi.
V turecké dechové hudbě se používají klarinety vyráběné z kovu, podobají se sopránovému saxofonu, ale používající Boehmovu mechaniku.
[editovat] Historie
[editovat] Chalumeau
Jednoplátkové nástroje se používaly již v antice, samotný klarinet se však vyvinul z barokního nástroje chalumeau. Tento nástroj však v mnohém připomínal zobcovou flétnu – měl pouze jednu nebo dvě klapky a neměl ještě klapku na přefuky.
[editovat] Pozdější vývoj
Kolem roku 1700 k chalumeau přidal německý nástrojař Johann Christoph Denner dodatečnou klapku na přefuky, čímž se z jeho nástroje stal přímý předchůdce klarinetu (stále měl ale pouze dvě klapky) - viz obrázek vpravo. Pro hraní nižších tónů se ale moc nehodil, a proto ještě zcela chalumeau nevytlačil. V Mozartově době měly klarinety již pět klapek a osm dírek.
Problémem pro všechny klarinety byly podlepky u klapek, které těsnily nedokonale, což mělo za následek zhoršení tónových vlastností. Tento nedostatek nástrojaři často řešili omezováním počtu klapek, což mělo za následek menší pohodlí při hraní. Ruský klarinetista Ivan Müller vynalezl v roce 1812 nové kožené podlepky, které byly jako první plně vzduchotěsné a s jejich pomocí sestavil klarinet se šesti dírkami a třinácti klapkami.
Na základě propočtů Theobalda Böhma sestavil francouzský nástrojař Hyancithe Klosé v roce 1839 první klarinet s tzv. Boehmovou mechanikou (sám Böhm ještě před ním takto zkonstruoval příčnou flétnu); tyto klarinety se staly celosvětovým standardem a používají se dodnes.
[editovat] Použití v hudbě
[editovat] Sólová hra
Existuje řada skladatelů, kteří zkomponovali klarinetový koncert: W. A. Mozart, Carl Maria von Weber, Ludwig Spohr, Felix Mendelssohn Bartholdy, Karel Stamic, Claude Debussy, Igor Stravinskij nebo Aaron Copland. Nejznámější sonáty pro sólový klarinet a klavír složil Johannes Brahms.
[editovat] Komorní hudba
Klarinety jsou využívané ve většině dechových komorních souborech: nejrozšířenějším je dechový kvartet - příčná flétna, hoboj, klarinet, fagot; dále klarinetový kvartet – tři B klarinety a jeden basklarinet, dechový kvintet – dechový kvartet s lesním rohem a mnoho dalších.
[editovat] Orchestr
V barokních orchestrech se chalumeau neprosadil a klarinety se staly trvalou součástí orchestrů až od dob klasicismu. Důležitou úlohu hrají klarinety i v dnešních dechových orchestrech, využívaných například v armádě.
