Syntax
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Syntax neboli skladba je lingvistická disciplína zabývající se vztahy mezi slovy ve větě, správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem.
V informatice syntaxe označuje pravidla pro zápis formálního jazyka (například programovacího). Syntax popisuje význam jednotlivých znaků a skupin znaků, například jak může vypadat název proměnné nebo funkce (pokud je jazyk má), určuje kde se může objevit jaký speciální znak či klíčové (rezervované) slovo - tedy slovo se zvláštním významem. Většinou počítačové jazyky používají slova z jazyka přirozeného (zejm. angličtiny) nebo jejich zkratky. Nejčastějším způsobem popisu syntaxe formálního jazyka je formální gramatika. Pravidla gramatiky umožňují sestavit podle lineárního zápisu jazyka stromovou strukturu zvanou syntaktický strom.
Klasická skladba obsahuje popis skladebních vztahů a větných členů, rozdělila věty na jednočlenné a dvojčlenné, rozlišila souvětí souřadné a podřadné.
Valenční skladba se zakládá na valenci, to jest schopnost slov, hlavně sloves, vázat na sebe významově těsně určité výrazy. Základové větné struktury jsou nejjednodušší taková spojení dávající smysl a s plnou mluvnickou funkčností, z nichž se dají vytvořit gramatické větné vzorce. Hlavní soustředění valenční skladby spadá na proces tvoření věty.
Textová skladba zkoumá syntaktické prostředky výstavby textu a tím se stýká se stylistikou.