Šavuot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šavuot (hebrejsky: שבועות, Aškenázky [ʃə·'vu·əs]) „[sedm] týdnů“) je druhý ze třech poutních svátků, který připadá na padesátý den po Pesachu (7 týdnů) na 6. a 7. den měsíce Sivan. Připomíná darování Tóry na Sinaji. V hebrejštině znamená slovo „Šavuot“ „týdny“ a označuje sedm týdnů, během kterých se Židé připravovali na darování Tóry. Během tohoto období se židovský národ zbavil jizev otroctví a stal se vyvoleným národem. Darování Tóry není pouze milníkem v židovské historii, učenci je přirovnáváno ke svatbě mezi Židy a Bohem a tento svazek trvá dodnes. Na Šavuot si znovu a znovu Židé připomínají povinnosti, které z takového vztahu vyplývají.

Tóra má dvě části - psanou a ústně tradovanou. Psaný zákon obsahuje Pentateuch - Pět knih Mojžíšových, Proroky (Neviim) a Spisy (Ktuvim). Spolu s psanou Tórou byl Mojžíšovi na Sinaji darován i ústní zákon, který doplňuje a vysvětluje psaný zákon. Byl předáván z generace na generaci až byl nakonec zapsán v Talmudu. Po celé generace byl zákon vykládán našimi učenci, aplikován na nové situace, které nám život přináší, a tak se ústní tradice udržuje živá a spojuje nás prostřednictvím našich rabínů se zjevením na Sinaji.

Židovští učenci tvrdí, že: „Bůh se dívá do Tóry a tvoří svět.“ Je také psáno, že: „Pro Tóru byl stvořen svět.“ Učíme-li se Tóru a plníme její příkazy, dáváme světu smysl, protože plníme záměr Stvoření.

Když se Bůh zjevil na Sinaji, slyšel židovský národ Desatero přímo z Božích úst:

• Já jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl ze země Egyptské, z domu otroctví
• Nebudeš mít jiného Boha přede mnou, neuděláš si tesanou modlu, ani jakékoliv zobrazení - nebudeš se ničemu takovému klanět ani sloužit
• Nezneužiješ Božího jména
• Pamatuj den Šabatu, abys je světil, šest dnů pracuj
• Cti otce svého a matku svou.
• Nezavraždíš.
• Nezesmilníš.
• Nepokradeš.
• Nevydáš křivého svědectví
• Nezatoužíš po domě bližního svého, po manželce jeho, po ničem, což náleží bližnímu tvému.

Na hoře Sinaj Židé nedostali pouze Desatero, na Sinaji byla Židům zjevena celá Tóra, včetně skryté, mystické části.

Podle jednoho výkladu nabízel Bůh Tóru i jiným národům. Ezau ji nepřijal, protože se odmítl vzdát zabíjení. Lotovi potomci ji nepřijali kvůli tomu, že se odmítli vzdát smilstva. Pouze Mojžíš ji bez výhrady přijal.

Po dlouhou dobu si tuto část Tóry předávali kabalisté pouze mezi sebou. Jako první sepsal základy kabaly Rabi Šimon bar Jochaj ve svatém Zoharu. V 16. století ve svých spisech toto učení rozvinul Rabi Jicchak Luria, známý také jako „Svatý Ari“. Avšak stále byla tajemství kabaly určena pouze nevelké skupině učenců. Až koncem 18. století Rabi Jisrael Baal Šem Tov předal skrytou Tóru i obyčejným Židům z východní Evropy. A tak byla celému židovstvu díky chasidismu zjevena i poslední, skrytá část Tóry, s kterou uvítáme příchod Mesiáše již brzy za našich dní.

Šavuot má mnoho aspektů a jako důsledek je nazýván různými jmény. V Tóře je nazýván Svátek týdnů (hebrejsky: חג השבועות, Hag ha-Shavuot, Ex. 34:22, Dt. 16:10); Svátek sklizně (hebrejsky: חג הקציר, Hag ha-Katsir, Ex. 23:16); Den prvního ovoce (hebrejsky: יום הבכורים, Yom ha-Bikkurim, Num. 28:26). Mišna a Talmud zmiňují Šavuot jako Atzeret (hebrejsky: עצרת, slavnostní shromáždění). Díky tomu, že Šavuot je 50 dní po Pesachu, křesťané mu dali jméno Pentecost (πεντηκόστη, „padesátý [den]“). Nicméně skutečné křesťanské připomenutí Pentecostu je sedm dní po Velikonocích.

[editovat] Zvyky

• vyzdobení synagogy nazeleno
• noční studium Tóry
• mléčné nápoje a medové koláčky