Dějiny Maďarska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maďaři byli kočovné kmeny ugrofinského původu, které tísnili v tzv. staré vlasti (Atelkuz) Pečeněhové, a proto pronikli pod vedením náčelníka Arpáda koncem 9.století do Karpatské kotliny. Živili se většinou kočovným chovem dobytka, který však nemohl ve zdejších chladnějším podmínkách zůstat po celý rok na pastvinách. Proto ho před zimou porazili (některé kusy pomrzly), ale zásoby masa do jara nevydržely a kočovní Maďaři neměli dost obilí. Začali proto vymáhat naturální dávky od domácího, zemědělského obyvatelstva a především vedli kořistnické války. Jedna výprava za druhou směřovala do sousedního Bavorska i na Moravu. Počátkem 10.století zanikla Velkomoravská říše a Maďaři se poté stali pány území dnešního Maďarska i Slovenska. To je však neodvrátilo od dalších výbojů, a to i do značně vzdálených zemí (Balkán, Byzanc, Francie).

Obsah 1 Počátky uherského státu 2 Uherské království ve středověku 3 Uherské království v novověku 4 Vznik novodobého maďarského státu 5 Meziválečný vývoj 6 Podívejte se také na

[editovat] Počátky uherského státu

Roku 955 byli Maďaři katastrofálně poraženi v bitvě na Lechu vojsky východofranského krále Oty I. Velikého s přispěním českých oddílů knížete Boleslava I. Poté začali přecházet k usedlému způsobu života.

Koncem 10. století si náčelník Gejza z Arpádova rodu podřídil (nebo také odstranil) ostatní maďarské vůdce a vytvořil jednotné uherské knížectví. Jeho hlavním městem se stala Ostřihom. Krátce před svou smrtí se nechal Gejza pokřtít. Jeho syn Štěpán I. (vládl 997-1038) byl roku 1000 korunován se souhlasem papeže i císaře uherským králem. Poté nechal zřídit v Ostřihomi arcibiskupství. Obojí byl nevídaný úspěch, uvážíme-li, jak dlouho čekaly na podobné povýšení české země. Štěpán byl později prohlášen za svatého.

[editovat] Uherské království ve středověku

Uherské království bylo v 11. - 15.století jedním z nejrozlehlejších a nejmocnějších států střední a jihovýchodní Evropy. Vedle vlastních Uher, jejichž součástí bylo Slovensko, zahrnovalo Chorvatsko (personální unie 1102), Sedmihradsko (dnes součást Rumunska) a část srbských území včetně Bělehradu. K slibnému hospodářskému rozvoji země přispívala bohatá naleziště zlata a stříbra, které se těžilo v Banské Štiavnici, Banské Bystrici a v Kremnici. Zde se také razily proslulé uherské zlaté dukáty. Uherští králové často soupeřili s českými panovníky. Po vymření Arpádovců (1301) se Přemyslovci dokonce nakrátko ujali v Uhrách vlády. Koncem 14.století se uherským králem stal díky zdařilé dynastické politice Karla IV. jeho mladší syn Zikmund Lucemburský (vládl 1387-1437). Jeho vláda byla vcelku úspěšná. Království v té době však ohrozili poprvé Turci.

Za panování nezletilého Zikmundova vnuka Ladislava Pohrobka (vládl 1444-1457) se stal správcem Uher mocný magnát János Hunyady. Usiloval především o to, aby zabezpečil zemi před tureckým nebezpečím. Osmanům připravil několik porážek a ubránil před nimi významnou pohraniční pevnost Bělehrad. Po Ladislavově předčasné smrti si v Uhrách zvolili za krále Hunyadyho syna Matyáše Korvína (vládl 1457-1490), který se stal jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Jeho ctižádostivé plány, zaměřené na dosažení vlády v českém království a dokonce také císařské korunovace, ho však odváděly od stále naléhavější potřeby čelit stupňujícím se tureckým útokům.

[editovat] Uherské království v novověku

Roku 1526 přijaly maďarské stavy za svého dědičného krále Ferdinanda I. Habsburského. Uherské království bylo spojeno personální unií s českým královstvím a dědičnými habsburskými zeměmi. Většina uherského území byla až do konce 17. století obsazena Otomanskou říší. Sedmihradsko mělo polosamostatné postavení. Od konce 17. století dědičnou monarchií, Pragmatická sankce, pragmatickou sankcí vytvořena dynastická unie s ostaními habsburskými zeměmi.

Roku 1804 se stalo součástí rakouského císařství. Po Rakousko-uherském vyrovnání mělo status samostaného státu spojeného s Předlitavskem pouze personální unií.

[editovat] Vznik novodobého maďarského státu

Roku 1918 jako důsledek rozpadu Rakouska-Uherska. Ztráta historického uherského území (Trianonská dohoda), včetně řady oblastí s maďarskou populací představovala pro Maďary trauma srovnatelné s tím, co Češi pociťovali o 20 let později po mnichovské dohodě.

Komunistický puč Bély Kuna (21.3.1919) vyhlásil Republiku Rad. Československo a Rumunsko z příkazu dohody na komunistické Maďarsko zaútočily. Československé vojsko obsadilo Miskolc (květen 1919), ale koncem května muselo ustoupit a v prudkých bojích vyklidit většinu východního a středního Slovenska. V Prešově byla pod komandem maďarských komunistů vyhlášena Slovenská republika rad. V červnu však po výměně vedení čs. vojska byli maďarští komunisté zastaveni a na základě ultimáta Dohody uzavřeno příměří. Maďaři následně ustoupili za demarkační čáru. Komunistickou diktaturu pak ukončila rumunská intervence.

[editovat] Meziválečný vývoj

Následovala vláda admirála Horthyho, jako regenta (země byla nadále formálně královstvím), která se udržela po celá 20.a 30. léta. Maďarská politika byla poznamenaná snahou revidovat hranice hlavně s Československem a Rumunskem. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 se v první vídeňské arbitráži podařilo znovupřipojit k Maďarsku jižní část Slovenska a Podkarpatské rusi, 15.3. 1939 pak po krátkém boji obsadili Maďaři zbytek Podkarpatska.

[editovat] Podívejte se také na

• Uhersko

Tento článek o historii je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.