Karel I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel I. (český král Karel III., uherský král Karel IV.) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-Lotrinské dynastie byl poslední císař rakouský (1916–1918), poslední král uherský (1916–1918) a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918).
Karel I., rakouský císař, nejstarší syn arcivévody Otty a princezny Marie Josefy Saské, se narodil 17. 8. 1887 v Persenbeugu v Dolních Rakousích a zemřel 1. 4. 1922 na Madeiře, pohřben je pak v kostele Nossa, Senhora do Monte. Karla Františka Josefa opatrovala v nepřítomnosti jeho světáckého otce velice pobožná matka. Domácí učitelé ho vychovávali v přísně katolickém duchu. Na vídeňském gymnáziu u skotských františkánů studoval přírodovědné obory. Od roku 1905 začala jeho vojenská kariéra u jezdectva, do roku 1912 vystřídal řadu posádek v Čechách a Haliči. Se souhlasným zájmem sledoval reformní plány svého strýce, arcivévody Františka Ferdinanda, politiky se však stranil, což se setkávalo s vřelým souhlasem císaře Františka Josefa. 21. října 1911 se na zámku Schwarzau oženil s princeznou Zitou z Bourbonsko-Parmského rodu. 20. listopadu 1912 se jim narodil první syn, Otto. Karel pak byl jako major přeložen do Vídně a přestěhoval se do zámku Hetzendorf u Schönbrunnu. Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda 28. 6. 1914 v Sarajevu postoupil Karel na místo následníka trůnu, zůstal však nadále vyloučen z rozhodnutí, která vedla k vypuknutí války, i z vysoké politiky vůbec. V srpnu 1914 byl přidělen k vrchnímu velení armády v Těšíně. Byl povýšen na polního podmaršálka a 16. 3. 1916 převzal velení 20. armádního sboru, který se podílel na počátečních úspěších nešťastné italské ofenzívy.
Obsah |
[editovat] Karlův život podrobněji
[editovat] Rodinné vazby
Karel byl nejstarší syn arcivévody Otty (1865 – 1906) a Marie Josefy Saské (1867 – 1944). Jeho děda arcivévoda Karel Ludwig (1833 – 1896) byl bratr císaře Františka Josefa I., Karel I. byl tedy jeho prasynovcem. Ottův starší bratr a tedy Karlův strýc byl František Ferdinand d'Este, zavražděný roku 1914 v Sarajevu.
[editovat] Život do roku 1916
Karel byl nejprve vychováván domácími učiteli, mezi něž patřil i Godfried Marschall. Později v letech 1899 - 1900 navštěvoval známé a prestižní Skotské gymnázium ve Vídni. Když zemřel (na syfilis) jeho otec Otto roku 1906, stal se jeho strýc František Ferdinand d'Este jeho opatrovníkem. Jelikož František Ferdinand roku 1900 uzavřel morganistický (nerovnorodý) sňatek, jeho potomci ztratili nárok na trůn, proto po smrti svého otce byl Karel druhý v pořadí v nástupnictví (po Františku Ferdinandovi). Teprve až roku 1911 obdržel Karel vědomost o zahraničně politických důležitých aktech a od roku 1913 ho směl František Ferdinand informovat blíže o svých reformních plánech. Avšak až do svého nástupu na trůn nebyl účasten politických rozhodnutí v monarchii. Krátce po smrti svého otce začal Karel studovat na Karlo-Ferdinandově Univerzitě v Praze (do 12. listopadu 1906). Tehdy už byla univerzita rozdělena na německou a českou. Aby nebyly způsobeny rozbroje, byl Karel vzděláván profesory z obou dvou univerzit. Karel nedocházel na přednášky, ale profesoři jej navštěvovali na Pražském hradě, kde tehdy pobýval. Studium ukončil právnickými zkouškami dne 14. března 1907. Do doby univerzitních studií spadá slavnostní vyhlášení jeho plnoletosti 17. března 1907. Jak bylo zvykem Karel dostal vlastní komoru, císař jmenoval jeho vrchním komořím Zdena Lobkowitze, který s Karlem setrval až do jeho smrti na Madeiře.
[editovat] Externí odkazy
| Předchůdce: | 1916–1918 | Nástupce: |
| František Josef I. | Karel I. | Tomáš Garrigue Masaryk |
