Keltské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Keltské jazyky představují starobylou větev indoevropské jazykové rodiny. Na přelomu letopočtu jimi mluvilo obyvatelstvo velké části západní, střední i jihovýchodní Evropy. 21. století se dožily jen čtyři z nich, používané ostrůvkovitě v Bretani a na bristkých ostrovech. Všechny jsou na svých územích menšinovými jazyky, vystavenými tlaku angličtiny, resp. francouzštiny.

Obsah 1 Dělení 2 Historie 3 Charakteristika 4 Písmo

[editovat] Dělení

• ostrovní jazyky
  • goidelské (gaelské) jazyky
    • prairština
    • staroirština
    • středoirština
      • irština
      • skotská gaelština
      • manština - mrtvý jazyk na ostrově Man
  • britanské jazyky
    • kumbrijština
    • piktština
    • starovelština
    • středovelština
      • velština
    • britijština
    • jihozápadní britanské jazyky
      • bretonština - jazyk rozšířený v Bretani ve Francii
      • kornština - mrtvý jazyk na anglickém poloostrově Cornwall
• pevninské jazyky
  • galština - mrtvý jazyk na historickém území Galie - zhruba dnešní Francie
    • lepontština
    • galatština
  • keltiberština - mrtvý jazyk mluvený na severní části Pyrenejského poloostrova

[editovat] Historie

Na počátku letopočtu byli Keltiberové i Galové postupně romanizováni a asimilováni. V 6. - 8. století se stará britanština rozpadla na jednotlivé britanské jazyky. Ve 12. - 13. století potkal podobný osud goidelštinu. Koncem 18. století zanikla kornština, ve 20. letech 20. století manština.

[editovat] Charakteristika

Složité hláskosloví a složitá pravidla výslovnosti, způsobená archaickým pravopisem. Původně flexívní charakter se uchoval jen v některých jazycích, zůstalo zejména složité časování sloves. Slovosled je typu VSO, tj. přísudek - podmět - předmět.

[editovat] Písmo

Všechny keltské jazyky používají latinku, irština ovšem charakteristicky oble upravenou (už od 5. století). Ještě před přechodem k latince vyvinuli Keltové na britských ostrovech pod vlivem latinky vlastní písmo Ogam.