Rhodos (ostrov)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rhodos je řecký ostrov v Egejském moři, největší z Dodekanéských ostrovů. Leží v jihovýchodní části archipelágu u pobřeží Malé Asie, od kterého jej dělí průliv široký 9 až 10 km.
Plocha: 1398 km2
Délka pobřeží: 220 km
Obyvatel: ~110 000
Hlavní město: Rhodes či Rhodos (~ 60 000 obyvatel)
Jazyk: řečtina
Měna: Euro
Obsah |
[editovat] Mythologie
Podle Pindara a dalších antických spisovatelů je původ Rhodu nerozlučně spjat s bájí o Diovi a Heliovi. Podle této báje se Zeus po vítězství nad Titány rozhodl rozdělit Zemi mezi Olympské bohy. Jediný na koho se nedostalo byl Helios – bůh slunce, neboť ve chvíli kdy se Země dělila Helios putoval po obloze a nikdo si na něj nevzpomněl. Když se vrátil a domáhal se svého podílu, Zeus ho sice politoval, ale sdělil mu, že to už není možné, neboť ostatní bohové by byli nespokojeni. Tak Helios požádal Dia i ostatní bohy o souhlas s tím, že mu připadne země, která se sama vynoří z moře. Jakmile souhlasili vynořil se z modrého moře ostrov. Helios jej ozářil svým jasem a učinil jej nejkrásnějším ostrovem v Egejském moři.
[editovat] Historie
[editovat] Starověk
Rhodos je obydlen od doby kamenné. Prvními doloženými obyvateli byli Kárové, národ pocházející z Malé Asie. Ve starověku byl Rhodos znám pod různými názvy: Ophiousa (pro množství hadů), Asteria (pro jasnou oblohu a nebe plné hvězd), Makaria (pro svou krásu) a Altavyria (podle nejvyšší hory – Atavyros). Dalším jménem pro Rhodos byla Telchina podle bájných prvních obyvatel, Telchinů, kteří byli zručnými zpracovateli kovů. Po Kárech následovali Féničané, kteří učinili z Rhodu důležité obchodní centrum. První fénickou kolonii na Rhodu založil Kadmos, který zde také zavedl první abecedu.
Dalšími obyvateli byli Minójci z Kréty. Všechny tyto národy žili na ostrově v míru po několik století, dokud z řecké pevniny nepřišli Achájové (1400 př. n. l.). Ti zde vybudovali silný stát. O století později dorazili na ostrov agresivní Dórové, Rhodos ovládli a založili slavná a mocná města Lindos, Ialysos a Kamiros. V letech 1000 př. n. l. až 600 př. n. l. tato města kolonizovala celé pobřeží Malé Asie, Sicílie, Francie a Španělska.
[editovat] Klasické období
Původně byla města administrativně nezávislá. Později se spojila s dalšími dórskými městy Kós, Knidos a Halikarnassos a vytvořila federaci šesti měst, tzv. Dórské Hexapolis.
V 5. století př. n. l. se nakrátko dostal Rhodos pod nadvládu Peršanů. Když Řekové Peršany porazili, stal se Rhodos členem Délského námořního spolku. Během peloponéské války (431 př. n. l. – 404 př. n. l.), při vědomí toho, že v jednotě je síla, se Rhoďané rozhodli společnými silami všech tří měst postavit nové město. Dostalo název Rhodos podle ostrova a rok jeho založení (408 př. n. l.) se stal důležitým mezníkem v historii ostrova.
[editovat] Helénistické období
V době helénismu bylo město pod vlivem dvou řeckých mocností: Athén a Sparty. Rhoďané však neztráceli čas. Jakmile se karta začala obracet na stranu Makedonie uzavřeli nové spojenectví a již při obléhání Tyru aktivně pomáhali Alexandru Velikému. Ve chvíli, kdy se rozpadala Alexandrova říše navázali úzké obchodní i politické svazky s ptolemaiovskou dynastií v Egyptě. Vládce Malé Asie a Sýrie, Antigonos to vyhodnotil jako důvod k válce a v létě roku 305 př. n. l. poslal svého syna Démétria Poliorkéta dobývat Rhodos. Obléhání trvalo po celý rok a Demetrios proslulý svými jedinečnými obléhacími zařízeními (jeho přízvisko Poliorkétés znamená „Dobyvatel měst“) odešel poražen. Demetriova porážka znamenala pro Rhodos další rozkvět a jeho moc dosáhla vrcholu. V této době zde žili nejznámější umělci, spisovatelé a filosofové.
Rhoďané vytvořili „Mezinárodní námořní zákon rhodský“, který je jedním z nejdůležitějších raných právních dokumentů světa.
[editovat] Římské období
Zasahování Říma do záležitostí Řecka a východního Středomoří zesílilo na konci 3. století př. n. l. Rhoďané zaujímali k Římu přátelský postoj, leč Římané hodlali rázně omezit moc ostrova. Prohlásili Délos za svobodný přístav a tím významně přiškrtili rhodský obchod a donutili Rhodos k dohodě o spojenectví.
Tato dohoda se ukázala být pro Rhodos katastrofou. Po zavraždění Julia Caesara odmítli Rhoďané vystoupit proti nepřátelům Gaia Cassia (jednoho z Caesarových vrahů) – Egyptu, se kterým je rovněž vázaly spojenecké svazky. Cassius zaútočil a v roce 42 př. n. l. dobyl Rhodos, většinu ostrova zdevastoval a odvezl více než 3000 uměleckých děl z ostrova. Úpadek dokončil císař Dioklecián, který připojil Rhodos k římskému impériu jako provincii – Insulae.
[editovat] Byzantské období
Po rozdělení římského impéria (314 n.l.) připadl Rhodos východořímské říši. Město Rhodos bylo roku 514 zničeno zemětřesením a znovuvybudováno císařem Anastasiem I. V průběhu římsko-perských válek byl roku 620 obsazen Peršany. Arabští nájezdníci přepadli město v roce 653 a zničili jeho památky. Nájezdy Saracénů trvaly až do roku 718, kdy byzantská flotila zničila saracénské lodě „řeckým ohněm“. V 9. století pustošili ostrov Arabové Hárúna ar-Rašída. Teprve v 11. století nastala renesance obchodního významu ostrova díky křižákům, kteří byli odtud zásobováni zbožím, loděmi i žoldnéři.
Když křižáci v roce 1204 dobyli během čtvrté křížové výpravy Konstantinopol, jejich velitel Leon Gavalas, který pocházel z Konstantinopole se prohlásil dědičným despotou Rhodu a vládl zde do roku 1246, kdy byl ostrov dobyt Janovany. Byzantská říše získala ostrov formálně zpět v roce 1261, ale ve skutečnosti zde stále vládli Janované a jejich admirálové. V roce 1306 Vignolo Vignoli, jeden z těchto admirálů, prodal ostrovy Rhodos, Kós a Leros rytířům Řádu sv. Jana Jeruzalémského.
Křižáci vtiskli ostrovu nezaměnitelný ráz, který se dochoval až do dnešních časů: nedobytné pevnosti, hrady, brány, kostely, nemocnice, ubytovací zařízení a paláce. Pod jejich vládou se Rhodos opět vynořil ze zapomnění a stal se nejvýznamnější silou ve východním Středomoří. Největší florentské obchodní a bankovní domy otevřely na ostrově své pobočky. Rhodos se tak stal východní baštou západoevropského vlivu a jeho přístav nejdůležitějším centrem obchodu mezi východem a západem.
Vláda Johanitů trvala 213 let, až do 29. prosince 1522, kdy poslední velmistr Řádu, Villiers de l`Isle Adam, byl donucen předat ostrov Sulejmanu Nadhernému. Stalo se tak po šestiměsíčním obléhání a zradou. Po pádu Rhodu zprostředkoval císař Karel V. pro Řád nový domov na Maltě a Řád získal jméno pod kterým je znám dodnes - Řád maltézských rytířů.
[editovat] Osmanská nadvláda a italská okupace
Osmanská okupace je považována za nejtemnější období historie Rhodu. Ostrovu vládl Kapudan Paša a město se stalo hlavním městem Egejské provincie Turecka. Sídlil zde Hlavní Administrátor. Řečtí obyvatelé museli opustit město a usídlit se mimo jeho hradby. Turkům se však nikdy nepodařilo ovládnout celý ostrov a turecké obyvatelstvo vždy tvořilo pouze menšinu. Proto si některá města (zejména Lindos) podržela jistou dávku samostatnosti včetně hospodářské prosperity.
Turci okupovali ostrov až do roku 1912. V tomto roce Italové s pomocí místního řeckého obyvatelstva obsadili Rhodos. Zpočátku zacházeli s místním obyvatelstvem dobře, neboť očekávali brzké vytvoření italsko-řecké unie. Nástup fašismu vedl však k politice expanse a Italové odmítli poskytnout Rhodu právo na sebeurčení. To se stalo signálem k ozbrojenému odporu. Na druhé straně je nutno uvést, že v době italské nadvlády byly věnovány značné prostředky na ochranu a rekonstrukci historických památek i když s poněkud jednostranným zaměřením na dobu vlády Johanitů. Z této doby pochází např. obnova Paláce velmistra, kostela sv. Jana a historického přístavu.
Po porážce Osy spravovala všechny Dodekanéské ostrovy britská administrativa až do 7. března 1948, kdy se Rhodos konečně stal součástí Řecka.
