Typologická klasifikace jazyků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Typologická klasifikace jazyků je třídění jazyků světa podle rysů jejich gramatické stavby. Kritérií pro toto dělení je možné shromáždit mnoho, zde je uveden nejběžnější typ třídení.

Hlavní dělítko řadí jazyky světa do dvou skupin:

jazyky amorfní (izolující)
jazyky afigující.

Obsah

1 Amorfní jazyky
2 Afigující jazyky
- 2.1 Rozdíly mezi aglutinačním a flektivním typem
3 Podívejte se také na
4 Reference

[editovat] Amorfní jazyky

V amorfních jazycích existují jen kořenové morfémy, afixy (přípony) neexistují. Kořenové morfémy jsou většinou jednoslabičné a slova tak splývají se slabikou (pokud se nehledí na složená slova). Velkou roli v odlišení různých morfémů hraje intonace (každý morfém má vedle svého hláskového složení i určitý daný tón). Gramatické vztahy jsou v těchto jazycích určeny pouze slovosledem a pomocnými slovy, nová slova lze tvořit jedině skládáním. Amorfních jazyků je velmi malé množství, patří mezi ně vietnamština, barmština a některé súdánské jazyky; amorfním jazykem byla i stará (ne dnešní) čínština.

[editovat] Afigující jazyky

Afigující jazyky jsou charakteristické užíváním afixů (přípon - do tohoto pojmu spadají i předpony). Lze je rozdělit opět na dvě skupiny - jazyky aglutinační (aglutinující) a flektivní. Většina jazyků světa patří k aglutinačnímu typu (v Evropě např. baskičtina, maďarština, finština, maltština, turečtina); dnešní čínština stojí na rozhraní mezi typem amorfním a aglutinačním. K flektivnímu typu patří jazyky indoevropské a afroasijské (arabština, hebrejština, amharština, somálština a další).

Vzhledem k tomu, že aglutinační typ je velmi rozšířený, je v něm také velká pestrost užívání afixů: některé jazyky užívají jen přípony (sufixy), některé převážně předpony (prefixy). V některých aglutinačních jazycích dosahuje užívání přípon značné míry, ke slovu majícímu funkci slovesa se ke kořenovému morfému připojuje značné množství přípon označujících větné funkce, takže jedno slovo v takovém jazyce odpovídá celé větě v jiných jazycích (takový typ se nazývá inkorporující či polysyntetický, patří k němu většina indiánských jazyků Ameriky, eskymáčtina, čukotština, kamčatština a další).

[editovat] Rozdíly mezi aglutinačním a flektivním typem

V aglutinačních jazycích jsou přípony volně připojeny (aglutinovány (agglutinare = latinsky přilepovat)) ke kořenovému morfému, na jejich rozhraní nedochází k hláskovým změnám, takže jsou afixy snadno identifikovatelné (turecké ev-ler-in), ve flektivních jazycích afixy s kořenovým morfémem často splývají a vnitřní stavba slova je pak pro neodborníka neprůhledná (např. slovo měsíc obsahuje mj. zdrobňovací příponu -ko- (předslovansky mēs-en-ko)).
V aglutinačních jazycích je každá gramatická kategorie vyjádřena jednou příponou, je-li třeba vyjádřit v jednom slově více kategorií, musí se připojit za kořenový morfém odpovídající počet přípon (v tureckém ev-ler-in označuje afix -ler- množné číslo a afix -in- genitiv (resp. jeho obdobu)). Ve flektivních jazycích je několik kategorií vyjádřeno jednou příponou (např. v českém dom-ů označuje přípona -ů jak množné číslo, tak genitiv; u sloves je množství kategorií v jedné příponě ještě větší); takové splývání kategorií do jedné přípony se nazývá fúze (proto se flektivní jazyky také nazývají fúzní jazyky).
V aglutinačních jazycích je každá gramatická kategorie vyjádřena vždy jedním stejným afixem (např. v turečtině -ler- pro množné číslo), naproti tomu ve flektivních jazycích bývá tatáž kategorie vyjádřena několika různými afixy (např. v češtině se množné číslo vyjadřuje celkem 7 příponami: -i, -y, -é, -ové, -e, -a, -í).
V aglutinačních jazycích je kořenový morfém neměnný, ve flektivních jazycích v něm dochází ke změnám (obměnám, např. česky při-nes-u vs. pří-nos, řecky tem-nō (řežu) vs. tom-os (řez), arabsky kit-āb (kniha) vs. kut-ub (knihy)).

Zařazení jednotlivých jazyků do těchto typů je dáno rysy, které v něm převládají, téměř žádný jazyk nepředstavuje čistý typ. V průběhu vývoje rovněž dochází ke změnám - mnohé indoevropské jazyky ve značné míře opustily flektivnost (zvlášť angličtina nese mnohé rysy amorfního typu), v některých ugrofinských jazycích (finština, maďarština) se naopak aglutinace proměňuje ve flektivnost, čínština se z typu amorfního mění na typ aglutinační.