William Occam
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
William Occam (?1290 - 1349) byl anglický filozof a bořitel středověké scholastiky. Oddělil od sebe náboženskou víru a rozumové poznání světa.
Narodil se v Ockhamu (latinsky Occam) v anglickém hrabství Surrey. Stal se členem františkánského řádu. V letech 1309-1319 učil na Oxfordské univerzitě. Poté několik let učil na pařížské univerzitě.
Oproti Tomáši Akvinskému odmítá jakoukoli vazbu mezi teologií a filozofií. Prohlásil, že celá dosavadní středověká scholastická filozofie je zbytečná. Odstranil komplikovanou scholastickou teorii o poznávání světa. Prohlásil, že základem poznání je pouze zkušenost a experiment.Teorie dvojí pravdy- i filosofická i teologická. Mohou však být v rozporu. Filosofie se tímto stala „samostatnou disciplínou.“
Také odmítl Aristotelovu filozofii i fyziku. Zavrhl tvrzení, že nebeská tělesa jsou utvořena z jiné látky než Země. Popřel jeho nesprávnou teorii pohybu a jako první přišel s myšlenkou setrvačnosti těles.
Occam kritizoval mocenské ambice a zesvětštění církve. Tím si udělal spoustu nepřátel. Roku 1324 se musel zpovídat z kacířství před papežem v Avignonu. Strávil 4 roky v domácím vězení. Po útěku nalezl ochranu u císaře Ludvíka Bavorského v Mnichově. Occam byl následně vyobcován z církve a zbytek života musel strávit v Německu. Roku 1348 zemřel na morovou nákazu.
Occamova břitva: princip "úsporného výkladu světa". Tento princip říká, že bychom se měli každý jev snažit vysvětlit s použitím co nejmenšího počtu teoretických předpokladů. Všechny nadbytečné spekulace musíme doslova "odříznout".
