Čechův most
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
![Čechův most v Praze, pohled od Letné](../../../upload/shared/thumb/e/ee/Praha%2C_Letn%C3%A1%2C_%C4%8Cech%C5%AFv_most.jpg/180px-Praha%2C_Letn%C3%A1%2C_%C4%8Cech%C5%AFv_most.jpg)
![Čechův most v Praze](../../../upload/shared/thumb/6/60/Praha_2005-09-19_%C4%8Cech%C5%AFv_most-00.jpg/180px-Praha_2005-09-19_%C4%8Cech%C5%AFv_most-00.jpg)
Čechův most je nejkratší z mostů vedoucích přes Vltavu v Praze. Po proudu řeky je desátým pražským mostem. Je 169 m dlouhý a 16 m široký.
Obsah |
[editovat] Stavební vývoj
Byl vybudován v letech 1905 až 1908 a jedná se o jediný železný obloukový most v Praze. Na jeho návrhu se podíleli ing. Jiří Soukup, Václav Trča, František Mencl a architekt Jan Koula. Stavba pilířů byla slavnostně skončena položením závěrného kamene císařem Františkem Josefem I. dne 17. dubna 1907; dokončený most byl předán veřejnosti 6. 6. 1908. Je to jediná takto velká ozdobená mostní konstrukce v Čechách z období secese a patří mezi chráněné technické památky. Jeho výzdoba spočívá zejména ve čtyřech bronzových postavách Viktorií od sochaře Antonína Poppa, které jsou postaveny na zasklených železných lucernách na vrcholu sloupů ve výšce 17,5 m. Samotné sochy jsou více jak 3 m vysoké a drží pozlacené ratolesti. Okraje mostních oblouků byly lemovány dvěma sty žárovkami (patřily k nejčastěji poškozovaným součástem výzdoby). Výzdoba vůbec byla velkorysá a kvalitní. Chodníky byly vydlážděny tříbarevnou mozaikou s obrazci šachovnic a rybiček. Na vozovce byla speciální 13 cm vysoká špalíčková dlažba z tvrdého australského dřeva Jarrah. Kromě různých soch, sošek a reliéfů je na mostě např. dvanáct osvětlovacích stožárů, jejichž patice byly ozdobeny tepanými beraními hlavami, postavami vorařů, nosiči vody aj. Za povšimnutí stojí i zábradlí.
[editovat] Změny pojmenování
- 1908–1940: Most Svatopluka Čecha (Svatopluk Čech)
- 1940–1945: Mendelův most (Johann Gregor Mendel)
- od 1945: Čechův most
[editovat] Reference
- Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Academia, Praha 1985, s. 78–86.