Řehoř z Nazianzu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sv. Řehoř (Grégorios) z Nazianzu (330–390), označovaný vedle svého otce téhož jména také jako Mladší, patří mezi nejvýznamnější řecké raně křesťanské teology 4. století, kteří jsou označováni jako kappadočtí otcové (dále k nim patří sv. Basileios Veliký a jeho bratr sv. Grégorios z Nyssy).
Řehoř z Nazianzu se vzdělával nejprve v Kaisareii, poté v Alexandrii a nakonec na platónské akademii v Athénách, kde se spřátelil s Basileiem Velikým. Později s ním žil nějakou dobu v jeho klášteře.
Roku 379 byl povolán do Konstantinopole, kde bylo nikájské učení po vládě ariánského císaře Valenta silně na ústupu. O rok později ho císař Theodosius I. osobně povýšil na konstantinopolského patriarchu, Řehoř se však svého úřadu brzy vzdal, neboť někteří biskupové považovali jeho povýšení za porušení jednoho z kánonů 1. nikajského koncilu.
Důrazně obhajoval trojiční dogma podle nikájského vyznání víry a také polemizoval s Juliánem Apostatou, který se jako císař vrátil k pohanství; mimo jiné jej kritizoval za to, že upírá křesťanům právo na klasické vzdělání. Jeho žákem byl sv. Jeroným.
[editovat] Reference
- Dostálová, Růžena, Byzantská vzdělanost, Praha 1990.
