Broumovsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Broumovsko je oblast nalézající se v okolí města Broumov v takzvaném Broumovském výběžku.
[editovat] Úvod
Broumovsko je malebnou krajinou hor a údolí, skal a roklí, mozaikou lesů a luk, pastvin a polí. Hluboko pod povrchem Polické křídové pánve proudí nejčistší voda. Je to krajina zabydlená a po staletí umně obhospodařovaná. Na každém kroku se v ní setkáváme s bohatou historií - zdejší církevní i lidové stavby jsou v architektuře pojmem. Neobyčejné přírodní krásy Broumovska byly po staletí hospodářsky kultivovány a obohacovány o umělecké památky pod správou benediktinského řádu. Vyváženým obhospodařováním a hodnotným stavitelstvím vznikla svébytná, harmonická, ekologicky a esteticky vyvážená krajina, pro niž je příznačná pestrost a prolínání krás přírody a historie. Rovnováha mezi přírodou a člověkem byla narušena až v posledních desetiletích. Avšak ani vyhnání původních obyvatel ani násilná přeměna venkova za socialismu nedokázaly zničit ducha krajiny, v níž se protíná jedinečný přírodní základ s někdejším moudrým vlivem člověka v tak pevném řádu.
Broumovsko je známé především svými přírodními krásami. Leží tu Adršpašsko-teplické skály, největší a nejdivočejší skalní město ve střední Evropě o rozloze bezmála 19 km² a neméně zajímavé Broumovské stěny. Obě tyto národní přírodní rezervace jsou výjimečné svým reliéfem a klimatickým režimem, které umožňují život pozoruhodné květeny a zvířeny. K dalším maloplošným chráněným územím patří přírodní rezervace Ostaš a Křížová cesta a přírodní památky Borek a Lysý vrch. Leží tu rovněž více než tři sta evidovaných lokalit vzácných druhů rostlin a živočichů i zajímavých jevů neživé přírody.
Broumovsko je zároveň mimořádně cenné svými kulturními památkami. Nacházejí se tu dvě městské památkové zóny (Broumov, Police nad Metují), vesnická památková rezervace (Křinice), dva benediktinské kláštery, zvláštní skupina devíti barokních venkovských kostelů, nejstarší dřevěný kostel v Čechách, výstavné zděné statky broumovského typu, desítky kaplí, křížové cesty a stovky pískovcových soch a křížů mimořádné umělecké hodnoty v obcích i ve volné krajině. Kulturní památky však leží ve stínu přírodních krás - svědčí o tom i jejich neutěšený stav a menší zájem návštěvníků.
[editovat] Dějiny osídlení a vývoj krajiny
Dnešní Broumovsko patří mezi typické oblasti, jimž vtiskla tvář středověká kolonizace ve 13. století. Historie osídlování krajiny však začíná již ve starší době kamenné – paleolitu – na horním toku Metuje a Stěnavy. Paleolitické lovce sem lákaly především průsmyky spojující údolí Metuje s Kladskou kotlinou a jejím prostřednictvím i s Dolnoslezskou nížinou. Tyto oblasti tvořily přirozené a snadno kontrolovatelné koridory. Nelze vyloučit, že se zde předtím pohybovala již skupina neandrtálců, kteří se v poslední době meziledové (interglaciál Eem, 70 000 – 60 000 let př.n.l.) nakrátko usadili na severovýchodě Kladska. Jednoznačně je však doložena až přítomnost mladopaleolitických lovců (40 000 – 8 000 let př.n.l.), jak ukazují archeologické nálezy z Náchoda-Plhova, Police nad Metují, Stárkova, Vernéřovic a Woliborzu u Nové Rudy.
Situace se mění s nástupem zemědělské civilizace v polovině 6. tisíciletí př.n.l. Vysoko položenou, relativně chladnou a vlhkou krajinu první zemědělci neosídlili. Kamenné neolitické a eneolitické sekery a mlaty nalezené v údolí Metuje (Náchod, Zličko, Police nad Metují) a Stěnavy (Božanov, Gajów, aj.) však napovídají, že zdejšími průsmyky patrně procházela stezka spojující Českou kotlinu s úrodnými nížinami Dolního Slezska. Osídlení se do Kladské kotliny vrací až na počátku mladší doby bronzové (1 250 – 1 000 let př.n.l.). V této době sem z Dolního Slezska pronikají početné skupiny lidu lužických popelnicových polí, který posléze kolonizuje i celé severovýchodní Čechy. Teplé a suché subboreální klima umožnilo tomuto lidu se usadit i v poměrně vysoko položených oblastech. Osídlení postupuje i proti proudu Stěnavy a dostává se až na samé hranice Broumovska, ne-li ještě dál.
Archeologickými nálezy z Adršpachu je osídlení na Broumovsku nezvratně doloženo až v době laténské (400 let př.n.l. až přelom letopočtu). Je však otázkou, zda se zde usadili přímo etničtí Keltové, kteří během své expanze obsazují severovýchodní Čechy, Kladskou kotlinu i Dolní Slezsko, nebo se do těchto míst uchyluje latenizovaný lid popelnicových polí, či dokonce skupinka przeworského obyvatelstva ze Slezska.
V době římské (přelom letopočtu – 375) již zdejší osídlení takového rozsahu zdaleka nedosahuje. Germáni obsazují pouze střed Kladské kotliny. Nálezy římských mincí nicméně naznačují, že údolím Stěnavy až k průsmykům do údolí Svídnické Bystřice vedla jedna z vedlejších větví jantarové stezky.
Po odchodu posledních germánských osadníků z Kladské kotliny na přelomu 4. a 5. století zdejší krajina definitivně pustne a zarůstá pralesem. S výjimkou nevelkého ostrůvku sídel kolem slavníkovského, později přemyslovského pohraničního hradu v Kladsku, zůstal tento pohraniční hvozd po téměř celý raný středověk neobydlen. K prvním změnám dochází teprve v polovině 12. století v souvislosti s výraznějším sídelním rozvojem v centru Kladské kotliny. Staré české názvy zachycené v listinách ze 13. století (flumen Bozanow, Brissnicz, Krims) naznačují, že osídlení postupující proti proudu řeky Stěnavy mohlo ještě před polovinou 13. století dosáhnout až na Broumovsko.
Osídlování méně příznivé krajiny na horním toku Metuje postupovalo zřetelně pomaleji. Sídelní hranice se na přelomu 12. a 13. století posunula pouze ke Starému Městu nad Metují. Tuto skutečnost příliš nezměnila ani nevelká kolonie mnichů z Břevnovského kláštera, kteří se podle listinných falz domněle datovaných do let 1213 a 1229 usadili v místech dnešní Police nad Metují.
Zásadní zlom v dějinách Náchodska, Stárkovska, Teplicka, Policka a Broumovska přináší až mohutná kolonizační vlna v polovině 13. století. Král Václav I. pověřil kolonizací Náchodska pana Hrona z rodu Načeraticů, Stárkovsko obsazovali příslušníci rodu erbu zlatého třmenu. Přibližně ve stejné době zahájil se souhlasem posledních Přemyslovců kolonizaci Policka a Broumovské kotliny, původně součásti Kladska, také benediktinský klášter v Břevnově.
Nové vesnice byly vesměs vysazovány na českém právu. Pouze na Broumovsku byla většina vesnic založena na základě emfyteutického (zákupního) práva, převážně za účasti německých kolonistů. Několik emfyteutických vsí bylo založeno také na Policku. Mapa osídlení, která se stabilizovala na konci kolonizace, se až na některé výjimky (např. vesnice nově založené ve druhé polovině 16. století – Březová, Hony, Slavný nebo v 19. století Benešov) již fakticky nelišila od současnosti.
Vesnické osídlení doplňovala centrální sídliště městského charakteru, v nichž se soustřeďovala řemeslná výroba a probíhaly místní trhy. Do druhé poloviny 13. století spadá založení Stárkova na území kolonizovaném rodem erbu zlatého třmenu. Poloha této osady na bezvýznamné komunikaci postupně vedla ke stagnaci a Stárkov se stal městečkem až v roce 1573.
Centrem území kolonizovaných benediktiny se z počátku stává klášter a osada v Polici nad Metují. Poprvé se s ní setkáváme v listině z roku 1253, jíž Přemysl Otakar II. přenáší do Police trh z Provodova. Jako trhové místo (locus forensis) je Police označována i roku 1295, kdy král Václav II. převádí na polického rychtáře výkon hrdelního práva. Jako městečko (oppidum) je nehrazená Police poprvé označena až roku 1395. V té době se však již centrum správy přesunulo do významnějšího Broumova.
Broumov je poprvé uváděn k roku 1256 jako trhová osada (villa forense), na město je povýšen až v roce 1348, v dalším desetiletí byl opevněn hradbami. Osadu spolu se správním hradem založil břevnovský klášter. Půdorys Broumova nese typické znaky slezské kolonizace. Původní správní hrad byl přestavěn v opevněné proboštství, do kterého se dokonce po vyvrácení břevnovského kláštera husity v roce 1420 na jistou dobu přesunulo centrum benediktinského řádu. Zdrojem hospodářské prosperity města se stala soukenická výroba zaměřená převážně na export na vzdálenější trhy.
Sídelní strukturu nově kolonizovaných oblastí doplňovala feudální sídla, sdružující některé správní, centrální a obranné funkce. V období vrcholného středověku to byly především zeměpanské (Adršpach) a šlechtické (Skály, Střmen) hrady, benediktinské pohraniční hrádky, dále tvrze a svobodné statky, z nichž byla přímo spravována drobná pozemková držba. Jejich místo v 16. a 17. století začínají postupně zaujímat zámecká sídla (Skály, Stárkov, Teplice, Adršpach) a rezidenční dvory.
Středověké a raně novověké osídlení bylo poměrně často vystavováno destruktivním vlivům válek a epidemií. V 15. století to byly především husitské války a války s Matyášem Korvínem, v 16. století epidemie moru. Zvláště zničující dopad pak měla v první polovině 17. století třicetiletá válka a další epidemie moru. Po třicetileté válce je život poddaných i charakter krajiny na broumovském panství výrazně ovlivňován provozem benediktinského klášterního velkostatku. Broumovský urbář z let 1676 až 1677 ukazuje na značně rozšířené rybníkářství a chov ovcí, dokládá ale i nezemědělské provozy, například dehtářské pece, vodní mlýny, pily a lisovny oleje.
Výrazným krajinotvorným prvkem se od 18. století stává nově budovaná barokní sakrální i světská architektura. Věhlasní stavitelé Kryštof Dientzenhofer a Kilián Ignác Dientzenhofer se zasloužili o přestavbu polického i broumovského kláštera a vybudování architektonicky jedinečné skupiny osmi venkovských barokních kostelů, které tvoří významné krajinné dominanty. Tvář krajiny na Broumovsku také poznamenává pás polních opevnění a vojenských táborů vybudovaných převážně za sedmileté války. Svébytnou podobu krajině a vesnicím vtiskla v 18. století také rozsáhlá výstavba zděné architektury (výstavné broumovské zděné statky, typický architektonicky typ). Převážně z minulého století pochází i značná část výjimečně bohaté a kvalitní drobné sakrální architektury: kaple, křížové cesty a stovky pískovcových soch a křížů v obcích i ve volné krajině.
Novověké osídlení na Broumovsku bylo značnou měrou formováno rozvojem textilní výroby. K tradičnímu soukenictví se přidružilo od druhé poloviny 17. století především domácké zpracování lnu a tkalcovství na vesnicích. Tato nová ekonomická aktivita umožnila většímu počtu dospělých osob zakládat vlastní rodiny (v porovnání s čistě zemědělskými oblastmi), což se v následujícím období projevilo ve značném nárůstu počtu obyvatel. Podle statistických údajů z počátku 70. let 19. století se Broumovsko dokonce řadilo mezi jednu z nejlidnatějších oblastí Čech se svými 140 – 159 obyvateli na km2 . V obcích tehdy žilo průměrně kolem 1500 obyvatel.
Od poloviny minulého století dochází k největšímu hospodářskému a následnému stavebnímu rozmachu. Textilní výroba se soustřeďuje do řady nově vznikajících továren, které zásadně mění tvář měst i některých vesnic (každá obec měla minimálně jednu továrnu). Proběhla politická a správní reforma a katastrální mapování. Klíčovým faktorem pro rozvoj Broumovska bylo vybudování tzv. choceňské dráhy (1875), spojující Vídeň se Slezskem a Kladskem. Na ni pak navázalo železniční propojení Teplic nad Metují a Trutnova. Do Broumova byl zaveden telefon a elektřina.
Počátek 20. století s sebou přináší národnostní nepokoje mezi českými a německými obyvateli a také hospodářskou krizi postupně prohlubovanou díky první světové válce. Život za první světové války byl poznamenán odchodem mužů na bojiště ve východní a jižní Evropě, stagnací průmyslové výroby a existenčními problémy sociálně slabých vrstev. Velkým zajateckým táborem u Martínkovic prošlo několik desítek tisíc zajatců, především Srbů, přibližně 2 600 z nich zemřelo na následky epidemií z hladu. Světová válka skončila pádem rakouské monarchie. Prorakousky a všeněmecky orientovaní představitelé obcí na Broumovsku však rozhodně odmítli vyhlášení československého státu 28. října 1918. Projevy odporu proti ČSR zcela neustaly ani po obsazení Broumovska českým vojskem a po převzetí moci pražskou vládou.
Po několika letech hospodářské konjunktury, a s tím souvisejícího politického uklidnění, postihly Broumovsko po roce 1929 obzvlášť těžce důsledky světové hospodářské krize. Podobná situace nastala i v jiných oblastem s vysokou koncentrací textilní výroby. Výroba ve velkých podnicích byla omezena, některé malé závody zlikvidovány. V politickém boji o německého voliče se v podmínkách hospodářské stagnace a pod vlivem nástupu nacismu v Německu stala i zde nejúspěšnější stranou Henleinova SdP, orientující se na spolupráci s Hitlerovou NSDAP.
V roce 1938 po Mnichovské dohodě bylo Broumovsko rozděleno – převážně německé Broumovsko a Teplicko bylo přiřazeno k Říši, Policko k protektorátu. Ještě před obsazením oblastí wehrmachtem odtud uprchli příslušníci české menšiny, Židé a někteří antifašisté. Válečným cílům Německa byla od čtyřicátých let přizpůsobena veškerá průmyslová i zemědělská výroba. K práci v broumovských závodech byli nakomandováni příslušníci mnoha národů okupované Evropy. Textilní výroba se opět omezovala, některé firmy přešly na výrobu pro válečné účely.
Po válce prošlo Broumovsko dramatickým vývojem, který se těžce podepsal na obyvatelstvu i krajině. Lze vyjmenovat minimálně pět historických mezníků, z nichž každý znamenal citelný negativní zásah do osídlení, hospodářství i stavu krajiny:
- v letech 1945-47 vyhnání Němců, osídlování pohraničí,
- v r. 1948 vítězství komunistů a počátek kolektivizace,
- v r. 1960 zrušení okresu Broumov,
- od r. 1970 počátky budování socialistické vesnice - tato snaha vrcholí v roce 1985 integrací obcí v okrese Náchod (program střediskových obcí).
9. května 1945 Broumov obsadily jednotky sovětské armády a politickou správu postupně přebíraly tvořící se české mocenské orgány. V chaosu prvních poválečných měsíců docházelo k rabování, vyhánění a tyranizování německých civilistů a – zejména v okrajových částech okresu – i k vraždám. V organizovaném transferu bylo během roku 1946 z Broumovska vysídleno více než 22 000 osob německé národnosti. Státem zkonfiskovaná zemědělská půda na vesnicích a živnosti ve městech byly předány dosídlencům z přilehlých okresů východních Čech, ze Slovenska a reemigrantům z ciziny. Osídlování bylo dokončeno v polovině roku 1947. Noví obyvatelé obsadili téměř 1600 prázdných usedlostí, okres Broumov mě1 po této akci 32 000 obyvatel. V průmyslu tehdy pracovaly dvě třetiny obyvatel. V zemědělství se kladl důraz na pastevectví.
Po roce 1945 byly všechny broumovské závody zkonfiskovány státem a sloučeny v národních podnicích. Některá výrobní odvětví již nebyla obnovena nebo byla přenesena jinam. V rámci socialistického hospodářského centralismu se průmyslová výroba na Broumovsku dostala mimo pozornost plánovačů, nepostavil se žádný nový závod, tradiční textilní produkce stagnovala.
Téměř úplná výměna obyvatel, doprovázená přerušením všech tradičních forem společenského a kulturního života, poznamenala těžce život oblasti na několik desetiletí. Noví osídlenci neměli velké zkušenosti se zemědělstvím ani vztah k půdě, proto se JZD zakládala na Broumovsku snadněji než na Policku. Některá družstva se však brzy rozpadla a patronát nad nimi napříště musely převzít průmyslové podniky. Přesto bylo ještě v roce 1956 pouze 22% okresu v rukou družstev, zbytek vlastnili soukromníci. Vznikly státní statky Broumov a Teplice. V roce 1960 drželi soukromníci už jen 3% plochy půdy. Kolektivizace vedla ke scelováni polí, náhradě původních zemědělských plodin (len, brambory aj.) novými a k nadměrným melioracím. Začal proces slučování obcí, zatím jen v omezené míře.
V roce 1960 byl okres Broumov zrušen zákonem 36/1960 Sb. v rámci nového územněsprávního členění státu a začleněn do okresu Náchod. Pro Broumovsko to znamenalo nejen zrušení státních úřadů, a1e také přenesení sídel důležitých podniků a institucí s regionální působností mimo město (např. Jednota, bytová správa). Tím dochází k odlivu financí i pracovníků (zvláště kvalifikovaných) a začíná izolace Broumovska.
Rozvoj socialistické vesnice znamenal definitivní rozpad tradičních vazeb, vznik střediskových obcí, slučování JZD v obří Státní statek Teplice (jeden z největších v republice, hospodařil na 16 230 ha), velkou a necitlivou výstavbu (nákupní střediska, velkochovy). Masivní správní i hospodářská centralizace i snaha kulturně připodobnit venkov městu přinesla kontraproduktivní výsledky: nárůst migrace obyvatelstva a jeho stárnutí, snížení počtu škol, vymizení malotřídek, převládání nekvalifikovaných učitelů, degradaci kulturního života a občanského sebevědomí.
Ačkoli došlo v roce 1989 k zásadní politické změně, řada problémů minulého období přetrvává a některé se dokonce vlivem centralizace a dopady volného trhu na venkov prohloubily. Broumovsko trpí mnoha neduhy sudetského pohraničí a podhorského kraje: odlivem mladých vzdělaných lidí a obecně nízkou průměrnou vzdělaností, rušením středních škol, relativně nízkou ekonomickou aktivitou obyvatel a nízkou daňovou výtěžností, uzavíráním drobných průmyslových podniků, problémy zemědělského hospodaření a ponechávání pozemků ladem, klesající dopravní obslužností (zejména železniční), dostupností lékařské péče, relativně nízkou občanskou iniciativou aj.
Zemědělství doznalo také změny. Před transformací v roce 1992 hospodařilo na Broumovsku osm statků a pět družstev, nyní zde působí 16 společných zemědělských podniků a 204 soukromníků (ovšem jen několik provozuje biozemědělství). Úroveň hospodaření zemědělských subjektů je různá, ale naprostá většina z nich se potýká se značnými existenčními potížemi.
V roce 1989 padla bariéra neprostupné státní hranice, izolující po druhé světové válce Broumovsko ze tří stran od sousedního Polska. Oblast se stává cílem návštěvníků z celé ČR i zahraničí i výchozím bodem cest do hospodářsky a turisticky atraktivních oblastí Dolního Slezska a Kladska. Poslední desetiletí tak představuje období mírného rozvoje turistického, zejména příhraničního ruchu, který mnozí místní představitelé považují za nejslibnější ekonomickou základnu budoucího Broumovska. Poslední léta také představují období zvýšeného zájmu o Broumovsko nejen ze strany turistů a návštěvníků, ale i řady odborníků, studentů, umělců a politiků.
Vyhlášení CHKO Broumovsko v roce 1991 představuje rovněž velký pozitivní krok. Je nesporné, že právě otázky ochrany přírody a péče o krajinu i její přírodní zdroje, šetrného hospodaření v krajině a šetrného turistického ruchu budou hrát na “evropském Broumovsku” stále významnější roli.
Na Broumovsku vznikají od druhé poloviny devadesátých let organizace komunální a občanské sebeorganizace a regionálního rozvoje – Dobrovolný svazek obcí Broumovska, Dobrovolný svazek obcí Policka, občanské sdružení TUŽ se, Broumovsko! aj. Rozvíjí se komunitní spolupráce mezi obcemi, podniky, školami, kulturními a občanskými organizacemi. Zpracovává se strategie rozvoje Broumovska.
