Městská hromadná doprava v Rusku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Městská hromadná doprava v Rusku je tvořena sedmi provozy metra, desítkami tramvajovými a dalšími desítkami trolejbusovými. Mnohé tyto uvedené sítě mají meziměstský charakter, tj. spojují buď dvě města, nebo jedno město s vzdálenějším průmyslovým závodem. Tyto tři druhy dopravy mohou doplňovat nekonvenční dráhy (například monorail, příměstská železnice Električka) či samozřejmě rozsáhlé a nezbytné autobusové sítě.

[editovat] Historický vývoj

[editovat] Předválečné a meziválečné období

V Kursku zahájily tramvaje provoz již v roce 1898

Městská doprava vznikala, stejně jako v mnohých dalších evropských zemích, již v 19. století. Tehdy se objevily, převážně v západoruských městech, která byla tehdy nejmodernější, sítě nejprve koňky a později i elektrických tramvají. Jednalo se o města, jako například Petrohrad, Moskva, či Kyjev. Tramvaje byly po dlouhou dobu dominantní v ruské městské dopravě.

S vytvořením Sovětského svazu se však pohled na MHD změnil. Veřejná doprava jako celek začala být – samozřejmě oficiálně – brána jako jeden z pilířů tehdy proklamovaného budování nové společnosti. Soukromé podniky byly znárodněny. To se projevilo již ve 30. letech v Moskvě, kde byl roku 1935 otevřen první úsek metra. Celá akce byla velice zpolitizovaná; slavnostní otevření se stalo manifestací za tehdejší sovětské vůdce, hlavně Stalina. Stanice vznikly ve velkolepém stylu, některé z nich získaly ocenění na mezinárodních výstavách. V mnohých ruských městech se otevíraly nové trolejbusové i tramvajové provozy, tempo však lze označit spíše za pomalejší.

Další významnou událostí byla druhá světová válka, do které tehdejší SSSR byl donucen vstoupit. Mnohá města byla obsazena a v dalších, včetně metropole Moskvy, se na napadení chystala. Docházelo k velkým přesunům dále na východ, jak v oblastech průmyslu a administrativy tak samozřejmě dopravy; odvezeny byly některé tramvaje i trolejbusy. Díky tomu tak v dalších ruských městech bylo možné otevřít nové provozy elektrické trakce.

[editovat] Poválečná RSFSR

Trolejbusy v Samaře v 60. letech 20. století

Po ukončení války samozřejmě začala poválečná obnova. Ta postupně přešla k velkolepému rozvoji; byla budována nová sídliště, která samozřejmě dopravu potřebovala; přibyly tak nové tramvajové i trolejbusové tratě, stavěly se nové linky metra. Roku 1955 zahájilo provoz metro v Petrohradu, poté se objevovaly další systémy tohoto typu i v zbylých 14 republikách tehdejšího SSSR. Ve velké míře se otevíraly v dalších městech též i trolejbusové systémy.

Tento rozvoj probíhal od 60. let až do rozpadu svazu v roce 1991; městská doprava byla stále považována za velmi významnou záležitost, a tak do ní bylo investováno mnoho peněz. V tramvajové dopravě se postupně začaly objevovat i vozy koncepce PCC, nejdřív se dovážely z Československa, ale o několik let poté i ruské továrny byly schopné vyrábět podobné tramvaje (RVZ-6, KTM-5), paradoxně odvozené z československých. Přesto dodávky z ČKD neustávaly, pokračovaly, avšak již ve zmenšené míře tak, aby v Československu byli schopni též uspokojit i svojí domácí poptávku.

Samarské metro vzniklo jako jedna z posledních sítí podzemních drah v Rusku roku 1987

K prvním dvoum sítím metra se přidaly další v 80. letech; jednalo se o Nižnij Novgorod, Novosibirsk a Samaru. V některých dalších městech, v Rusko|Rusku se jednalo o Volgograd, pak vznikl hybridní systém – podpovrchová rychlodrážní tramvaj. Příměstskou dopravu v 70. a 80. letech zajišťovaly autobusy a železnice. Kvalita tehdejší městské dopravy předčila i mnohé země na západ od tehdejší RSFSR, což jim způsobilo do jisté míru ostudu a spolu s ropnou krizí v roce 1973 donutilo k přehodnocení pohledu na MHD.

V druhé polovině 80. let se i nadále postupovalo velkým tempem ve výstavbě nových tramvajových tratí, linek metra i trolejbusových systémech; továrny jako UKVZ, PTMZ, RVR, ale i zahraniční ČKD produkovaly stovky tramvají ročně, které dodávaly do ruských měst. V této době se však začal socialistický systém v zemi dostávat do hluboké hospodářské krize. Subvencování dopravy přestalo být únosné, a tak se od toho pomalu upouštělo; roku 1991 nakonec nastal ostrý zlom.

[editovat] MHD v nezávislém Rusku

Tramvaj typu MTV-82 ve Vorovněži

Na rozestavěných projektech se pomalu přestalo pracovat; lidé sice získali svobodu, avšak některé jistoty, které byly draze zaplacené, ztratili. V mnohých městech byly nedokončené systémy metra, otevřít se podařilo během doby nezávislého Ruska jen podzemní dráhy v Jekatěrinburgu a Kazani. Též i výrobci tramvají, trolejbusů a autobusů se dostali do krize, ze které se dostávají teprve až na počátku 21. století. Nových sítí elektrické trakce bylo otevřeno jen málo, jízdné začalo zdražovat, vozové parky, stejně jako tratě a silnice, zhoršovat. V prvním desetiletí 21. století se však pomalu zdá, že dochází ke změně; ekonomika Ruska se stabilizovala a tak je nyní možné investovat do systémů veřejné dopravy více peněz. To se projevuje nejvíce v nejbohatší metropoli Moskvě, kde je obnovován výrazně vozový park i dostavováno metro. Též ale i v dalších městech se postupně a velmi pomalu začíná s modernizacemi a rozšiřováním.

Městská hromadná doprava v Evropě

Albánie • Andorra • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán

Závislá území či neuznávané státy: Faerské ostrovy • Gibraltar • Kosovo • Podněsteří