Nová Říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nová Říše

znak vlajka
základní data
status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ0612 587591
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ061)
okres (NUTS 4):	Jihlava (CZ0612)
obec s rozšířenou působností:	Telč
pověřená obec:	Telč
historická země:	Morava
katastrální výměra:	7,85 km²
obyvatel:	855 (2005)
zeměpisná šířka:	49° 08′ s. š.
zeměpisná délka:	15° 33′ v. d.
nadmořská výška:	536 m
PSČ:	588 65
základní sídelní jednotky:	1
místní části:	1
katastrální území:	1
adresa obecního úřadu:	Obecní úřad Nová Říše Náměstí 40 588 65 Nová Říše
starosta:	JUDr. Dana Čírtková
Oficiální web Oficiální web obecního úřadu E-mailová adresa

Nová Říše (německy Neu Reusch) je moravská vesnice ležící nedaleko od Telče na Českomoravské vrchovině. Vesnice obklopená lesy a obtékaná říčkou zvanou Vápovka, v níž se kdysi rýžovalo zlato. Minulost zde připomíná jen kostel a klášter. Přesto, že je Nová Říše typickou zemědělskou vesnicí na Vysočině, je zmiňovaná v dějinách hudby, literatury i výtvarného umění.

Obsah

1 Historie obce
2 Pamětihodnosti
- 2.1 Klášter Panny Marie
- 2.2 Kostel sv. Petra a Pavla
3 Významní rodáci
4 Fotogalerie
5 Externí odkazy

[editovat] Historie obce

Dějiny vesnice souvisejí velmi úzce s dějinami kláštera premonstrátů, nelze však stanovit s určitostí, je-li obec starší než klášter nebo vznikla-li teprve po jeho založení. Necelé 3 km od Nové Říše je vesnice Červený Hrádek, v 13.–15. století sídlo významného šlechtického rodu, z něhož pocházel Markvart, spolu s chotí Vojslavou zakladatel kláštera v roce 1211. Jim patřila ještě také tvrz s názvem „Hrad“ v Nové Říši, v níž po roce 1220 sídlili nástupci Markvartovi; jeho bratr Olbram a syn Olbramův Vilém. V polovině 13. století se dovídáme o druhém Markvartu a jeho manželce Ludmile z Říše, jejichž syn Markvart se opět píše z Hrádku. Jim patřila původně Nová Říše se vším zbožím, pokud jím neobdařili klášter. Lze mít zato, že teprve po zániku rodu a opuštení obou tvrzí v Červeném Hrádku a Nové Říši byli obyvatelé novoříšští uvedeni v poddanství kláštera, podobně jako obyvatelé blízkých vsí od jeho založení. Podrobné dějiny těchto poddanských dob ve spojitosti pánů z Hrádku s klášterem novoříšským a panstvím telčským podává citovaná Vlastivěda moravská ve zpracování Tirayově.

Přičiněním konventu byla ves již v roce 1363 povýšena na městečko a propůjčeno jí markrabětem Janem právo tržní. Také mýto bylo v Nové Říši již v těchto dobách. Druhý jarmark přidal městečku v roce 1457 král Ladislav. Oba tyto jarmarky potvrdil v roce 1557 král Ferdinand I., jelikož prý „… původní listiny se v minulých vojnách ztratily …“ Za krále Rudolfa II. přibyl v roce 1591 trh třetí a obci bylo propůjčeno právo na vybírání soudních poplatků a pokut. Toto vše potvrdil poznovu v roce 1650 Ferdinand III. Majestátem Marie Terezie z roku 1747 uděleno městečku právo na čtvrtý trh, ježto „… ohněm, vojenskými pochody a velkými poplatky velmi utrpělo …“

Ves zažila v minulých dobách mnoho zlého válkami, požáry i domácími spory. Hned v roce 1278 zpustošily Novou Říši a její okolí pluky vítěze na Moravském Poli, Rudolfa Habsburského, za svého tažení přes Znojmo k Jihlavě, podobně poškodily městečko dva vpády husitské (v roce 1423 a 1424), nejhůře pak třetí tažení Husitů roku 1430, kdy byl i klášter pobořen Prokopem Holým. Veliké škody v celém širokém okolí napáchala nedlouho nato vojska za války Matyáše Korvína s Jiřím Poděbradským v roce 1468; tehdy byla Nová Říše zcela vypleněna. Také v neklidných dobách pobělohorských utrpělo městečko nemálo, zvláště když tam byl ubytován pověstný Marradas se svými dragouny, brzy za válek švédských, později za válečných sporů Marie Terezie i v taženích napoleonských. Kromě svízelů válečných a několika velkých požárů trpěla ves nemálo vleklými, s menšími přestávkami po 180 let trvajícími spory a žalobami s klášterem o desátky, roboty, práva na různé pozemky, vaření piva, šenk pivní a vinný apod.

[editovat] Pamětihodnosti

[editovat] Klášter Panny Marie

Klášterní budovy nesou stropy poslední přestavby z r. 1821, kdy po strašlivém požáru městečka v r. 1813 byl celý klášterní areál obnoven na starém půdoryse. Kolem dvou obdélných dvorů se rozkládají jednopatrové budovy, jejichž místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech pak iluzivní malbou i figurálními freskami.

V současné době je klášter síldem premonstrátského řádu.

[editovat] Kostel sv. Petra a Pavla

Klášter je spojovací chodbou svázán s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z r. 1504. Kostel je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři. Vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766–1767. Bohatá a vkusná malířská výzdoba je vhodně doplňována umělecky hodnotným mobiliářem.

Skutečným klenotem jsou chórové lavice, dílo neznámého truhlářského mistra z r. 1696, a zejména o něco mladší kazatelna, dílo řezbáře Arbeita z r. 1700. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.

Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764–1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.

[editovat] Významní rodáci

Pavel a Antonín Vraničtí – hudební skladatelé 18. a 19. století
Jan Novák – hudební skladatel, žák Bohuslava Martinů
Jan Moštěk – malíř
Josef Marcel Sedlák – spisovatel, přítel Otokara Březiny

[editovat] Fotogalerie

Nádvoří kláštera	Klášterní knihovna	Základní škola	Kulturní dům
Náměstí obce	Pohled na náměstí obce z věže kostela	Budova obecního úřadu