Punské války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Punské války je označení tří konfliktů mezi římskou republikou a Kartágem. Název je odvozen od pojmenování Poeni, Puni (česky Punové), které Římané používali pro označení Kartaginců, kvůli jejich fénickým předkům. Střetly se zde zásadně odlišné státní a vojenské koncepce, zatímco Řím byl republikou, Kartágo oligarchií, zatímco římské vojsko bylo stavěno z občanů, kartaginské tvořili převážně žoldnéři.

Výsledkem válek bylo zničení Kartága a hegemonie Říma, který zcela ovládl většinu Středomoří, včetně Hispánie, Sicílie a Řecka. Římané dlouho považovali války s Kartágem za nejtěžší, jaké kdy vedli, teprve na sklonku existence římské říše bylo toto vnímání potlačeno katastrofálními porážkami a rozpadem země.

• první punská válka (264 př. Kr. - 241 př. Kr.) byla nejvyrovnanější. Většina bojů se odehrávala na Sicílii a v jejím okolí. Válku rozhodla námořní bitva u Aegetských ostrovů, která skončila zničením větší části kartaginského námořnictva a naprostým ovládnutím moře mezi Sicílií a Afrikou Římany, což znamenalo, že nejlepší kartaginské jednotky zůstaly bez pomoci a možnosti zásobování odříznuté na Sicílii. Kartágo tak ztratilo všechny své pozice na Sicílii a Sardinii a muselo zaplatit rozsáhlé reparace.
• druhá punská válka (218 př. Kr. - 202 př. Kr.) byla vyvolána Kartaginci, kteří byli rozhodnuti zvrátit výsledek první války a měli obavy z rostoucí moci Říma. Jejich vojevůdce Hannibal vpadl na Apeninský poloostrov a získal spojenectví makedonského krále a řeckých měst na Sicílii a Apeninském polostrově. Faktem však bylo, že sám neměl adekvátní prostředky pro vedení války s Římem a bojové kvality mnoha jeho spojenců byly minimálně problematické. Dlouho sice tuto skutečnost zastíral taktickým mistrovstvím, které mu umožňovalo opakovaně porážet silnější římská vojska, ale nakonec se poměr sil projevil. Římané přednostně zničili jeho spojence a připravili jej o hospodářskou základnu v Hispánii, aby nakonec ohrozili samotné Kartágo. Hannibal se musel urychleně vrátit, v již ze strategického hlediska beznadějné situaci (i kdyby vyhrál, pouze by tím oddálil porážku) pak byla jeho vojska rozdrcena v bitvě u Zamy - jediné významné bitvě, kterou ve druhé punské válce prohrál. Kartágo bylo poté jako velmoc zcela vyřízeno a Římané na ně uvalili v podmínkách mírové smlouvy mnohá omezení ohledně armády a obchodu.
• třetí punská válka (149 př. Kr. - 146 př. Kr.) už představovala pouze závěrečný akt likvidace Kartága Římany. Kartáginci už neměli žádnou šanci na úspěšný boj a prakticky celá válka spočívala v obležení a následné likvidaci jejich města.