T-38
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| T-38 | |
|---|---|
Raritní T-38RT vyzbrojený 20mm kanónem |
|
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 |
| Délka | 3,78 m |
| Šířka | 2,33 m |
| Výška | 1,63 m |
| Hmotnost | 3,3 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 9 mm |
| Hlavní zbraň | kulomet DT 7,62 mm |
| Sekundární zbraně | - |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | zážehový GAZ-AA nebo GAZ M-1 30 kW (40 hp) |
| Odpružení | odpružený podvozek |
| Max. rychlost | 40 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 12 hp/tunu |
| Dojezd | 220 km |
T-38 byl sovětský obojživelný tank produkovaný v letech 1936-1939. Vznikl na základě důkladné přestavby tanku T-37, který měl nahradit. Celkem bylo vyrobeno asi 1340 kusů.
Tento stroj byl celkově technicky spolehlivější a v některých parametrech i lepší, než jeho předchůdce, nicméně základní nedostatky: slabá výzbroj a zcela nedostatečné pancéřování, mu zůstaly. Tanky T-38 utrpěly během Zimní války i prvních měsíců Velké vlastenecké války značné ztráty, nicméně u průzkumných jednotek se ještě nějakou dobu udržely. Poslední bojové nasazení těchto strojů bylo zaznamenáno v roce 1944 při překračování řeky Svir. Tehdy ovšem již představovaly raritu i pro rudoarmějce.
Určitý počet ukořistěných T-38 zařadila ke svým průzkumným jednotkám i Finská armáda, která je nasazovala v severských oblastech, kde tolik nehrozilo jejich střetnutí s protitankovými děly nebo obrněnou technikou. V roce 1944 byly všechny tyto stroje vyřazeny a použity jako cvičné cíle.
Byl učiněn pokus přezbrojit tyto tanky na 20 mm automatický kanón TNŠ, ale nakonec od toho bylo upuštěno. Nový kanón dostalo mizivé množství strojů.
[editovat] Verze
- T-38 - standardní sériová verze
- T-38-M1 - pokus o zavedení nové převodovky, která se však nakonec ukázala příliš složitá pro sériovou výrobu
- T-38-M2 - verze s novým motorem GAZ M-1
- T-38RT - verze vybavená radiostanicí
- NII-20 - experimentální verze. T-38 (NII-20) se zvláštní radiostanicí měl nasměrovat teletank T-26 (TT-26) naložený výbušninami na objekt a odpálit ho na dálku.
- T-38(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
- OT-38 - plamenometná verze
- T-38TT - teletank
- SU-45 - samohybné dělo vyzbrojené 45mm kanónem
[editovat] Literatura
- Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný - Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4
| Sovětská bojová vozidla za druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Tančíky | Obojživelné tanky | Lehké tanky | |
| T-27 | T-37 | T-38 | T-40 | T-18 | T-26 | T-50 | T-60 | T-70 | T-80 | |
| Rychlé tanky | Střední tanky | Těžké tanky | |
| BT-5 | BT-7 | BT-8 | T-28 | T-34 | T-44 | T-35 | KV-1 | KV-2 | KV-85 | IS-1 | IS-2 | IS-3 | |
| Samohybná děla | Protiletadlová | ||
| ZiS-30 | SU-5 | SU-76 | SU-85 | SU-100 | SU-122 | SU-152 | ISU-122 | ISU-152 | T-60Z | T-70Z | T-90 | ||
| Obrněná vozidla | |||
| D-8 | D-12 | D-13 | FAI | BA-10 | BA-11 | BA-20 | BA-21 | BA-3 | BA-6 | BA-27 | BA-64 | BA-I | LB-62 | LB-23 | |||
| Obojživelná OV | Polopásová OV | Obrněné tahače | Improvizovaná OV |
| PB-4 | PB-7 | BAD-2 | BA-30 | T-26T | T-20 Komsomolec | ChTZ-16 | IZ | NI |
| Saně | Pokusná OV | ||
| ANT-IV | NKL-16 | NKL-26 | RF-8 | ASD-400 | SU-14 | A-40 létající tank | SU-100Y | PPG | ||
