Řád karmelitánů
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Řád bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel, zkráceně též Řád karmelitánů (latinsky Ordo fratrum Beatæ Virginis Mariæ de monte Carmelo, zkr. OCarm.) je katolický řád založeným v průběhu 12. století poustevníky žijícími v ústraní v pohoří Karmel v dnešním Izraeli. Od názvu tohoto pohoří pak řád získává své jméno.
Obsah |
[editovat] Dějiny řádu
Karmelitánská tradice klade počátek řádu ke komunitě poustevníků, která měla navázat na školy proroků Starého zákona, avšak pro toto tvrzení neexistují dnes žádné historické dokumenty. Hora Karmel se však nejpozději ve 12. století stala útočištěm společenství řeholníků, kteří vědomě navazovali svým životem na příklad starozákonního Hospodinova proroka Eliáše, který na této hoře svedl významný „souboj“ s proroky boha Baala a bohyně Aštarte.
[editovat] Řehole řádu
Roku 1209 dostávají tito poustevníci legislativu od patriarchy Alberta Jeruzalémského. Tyto stanovy obsahovaly šestnáct článků, které zdůrazňovay poslušnost převorovi, stálost místa, vytrvalost v modlitbě, chudobu, zachovávání posvátného ztišení (silentium), abstinenci od masa a půst od Povýšení svatého Kříže (14. září do Velikonoc. Tuto původní řeholi pak schválil roku 1226 papež Honorius III.
[editovat] Přesun do Evropy
Vzhledem k dějinným okolnostem (výsledek křížových výprav a napětí mezi Východem a Západem) karmelští řeholníci opustili roku 1238 Svatou zemi a usadili se na Kypru a Sicilii, později též v Anglii, jižní Francii. Jejich počet vzrostl natolik, že již roku 1245 se koná v anglickém Aylesfordu první generální kapitula řádu, která zvolila jako svého generálního představeného bl. Šimona Stocka. Ačkoli byl zvolen již jako osmdesátiletý, spravoval řád celých 20 let, během nichž se nadále řád rozvíjel.
[editovat] Škapulíř
Hnědý škapulíř, který podle řádové tradice jejímu prvnímu generálovi Šimonu Stockovi předala Panna Maria, symbolizuje příslib spásy pro křesťana, který jej nosí.
[editovat] Řádové reformy
V průběhu 14. a 15. století došlo k úpadku řádu, který si vyžádal reformu. Roku 1431 nebo 1432 papež Evžen IV. provedl několik zásahů do karmelitánské řehole a roku 1459 svěřil papež Pius II. do rozhodnutí generála také otázku přísnosti jednotlivých postů.
Generál Jan Soreth se pokoušel znovu obnovit původní asketismus, ale roku 1471 byl otráven. Ještě předtím, roku 1452 však založil ženskou větev řehole.
Sixtus IV. založil roku 1476 třetí řád karmelitánů, který získal roku 1635 vlastní řeholi.
[editovat] Tereziánská reforma
- Podrobnější informace naleznete v článku Řád bosých karmelitánů#Dějiny řádunaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
V průběhu 16. století došlo k několika dočasným pokusům o reformu řádu, ale teprve v jeho 2. polovině se podařilo sv. Terezii od Ježíše společně se sv. Jenem od Kříže navrátit k původní karmelitánské řeholi. Přesto však došlo k rozdělení uvnitř řádu – na ty, kdo se k reformě připojili (tzv. bosí karmelitáni), a na ty, kdo dál žili podle řehole Evžena IV. Dochází k definitivnímu rozdělení obou větví a od roku 1593 mají bosí karmelitáni svého vlastního generála.
[editovat] Současnost
V současné době existují v České republice obě větve karmelitánů. Řád karmelitánů má své sídlo v Kostelním Vydří a působí též v Praze-Liboci a Olomouci. Klášter karmelitek je v Ivančicích. Z jejich aktivit je asi nejvýraznější činnost vydavatelská (Karmelitánské nakladatelství).
[editovat] Viz též
- Karmel (pohoří)
- Řád bosých karmelitánů
- sv. Albert Jeruzalémský
- sv. Šimon Stock
