Kašubština
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kašubština (Kaszëbë, Kaszëbsczi, Pòmòrsczi) | |||
---|---|---|---|
Rozšíření: | |||
Počet mluvčích: |
50 000 – 200 000 |
||
Klasifikace: | |||
Písmo: | Latinka | ||
Postavení | |||
Regulátor: |
není stanoven |
||
Úřední jazyk: |
některé okresy Pomořského vojvodství (Polsko) |
||
Kódy | |||
ISO 639-1: | není | ||
ISO 639-2: |
|
||
SIL: | CSB | ||
Wikipedie | |||
csb.wikipedia.org |
Kašubština je západoslovanský jazyk podobný polštině a vymřelé polabštině. Hovoří se jí v Polsku kolem Gdaňsku (kašubsky Gduńsk, polsky Gdańsk).
Má velmi složitý systém samohlásek, na rozdíl od polštiny např. rozlišuje dlouhé a krátké samohlásky. Naopak sykavky (S, Z, C, DZ) má jednodušší. Původně obsahovala i Ř, ale pod vlivem polštiny se výslovnost této hlásky mění.
[editovat] Historie
Už v roce 1402 se objevily kašubské glosy v Dutkach ziemskych. Nejstarší tištěnou kašubskou knihou jsou Duchovní písně Martina Luthera (Duchowne piesnie D. Marcina Luthera y ynszich naboznich męzow) z roku 1586. V roce 1643 vyšel kašubský překlad Malého Katechismu Michalem Mostnikem (Mały Catechism D. Marciná Lutherá).
Za zakladatele kašubské literatury se považuje lékař Florian Ceynowa (1817-1881). Ten se snažil vyvrátit představu, že Kašubové jsou pouze Poláci žijící na (tehdy) německém území. Sepsal mj. první kašubskou mluvnici (1879) a vydával i kašubský časopis. Významným básníkem té doby je Jarosz Derdowski, autor eposu O panu Čorlinském (O panu Czorlińsczim) z roku 1880.
Na jaře 2004 byla založena také kašubská Wikipedie. V kašubštině vycházejí noviny.
[editovat] Podívejte se též na
- Kašubský konzulát v Česku mezinárodní sítě Kašubská liga
- Kaszëbskô czëtnica – Kašubská čítanka (kašubsky)
- Cassubia Slavica – Kašubská studia (kašubsky, polsky, německy)
Slovanské jazyky |
---|
Západoslovanské: česko-slovenské (čeština | slovenština | knaanština) | lužickosrbské (hornolužická srbština | dolnolužická srbština) | lechické (polština | pomořanština (kašubština | slovinčtina) | polabština) |
Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština | srbština | bosenština | černohorština) | slovinština) | východní (makedonština | bulharština | staroslověnština) |
Východoslovanské: běloruština | ukrajinština | rusínština | ruština |