Korejská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Korejská válka

Konflikt:

Mariňáci během bitvy o Inčchon 15. září 1950

Trvání:	1950 - 1953
Místo:	Korea
Výsledek:	Zastavení bojů, taktické vítězství spojenců, strategicky remíza, selhaní cíle Severokorejců o získaní celého poloostrova
Casus belli:	{{{příčina}}}
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

Koalice OSN:

USA

Komunisté:

ČLR

Velitelé

Jeong Il-Gwon

Kim Il-sung, (Peng Dehuai de facto)

Síla

Pozn. Všechna čísla se mohou dle zdrojů lišit.
Jižní Korea 590 911
USA 302 483 - 480 000
Spojené království 14 198
Filipíny 7 000
Kanada 6 146 - 26 791^[1]
Turecko 5 190^[2]
Nizozemí 3 972
Austrálie 2 282
Nový Zéland 1 389
Thajsko 1 294
Etiopie 1 271
Řecko 1 263
Francie 1 119
Kolumbie 1 068
Belgie 900
JAR 826
Lucembursko 44
Celkem 941 356 – 1 139 518

Severní Korea 260 000
ČLR 780 000
SSSR 26 000
Celkem 1 066 000

Ztráty

1 271 244 - 1 818 410

1 858 000 - 3 822 000 ČLR a Severní Korea, 315 sovětských jednotek padlých, pohřešovaných apod. (z toho 168 důstojníků)

{{{poznámky}}}

Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal na území Korejského poloostrova v letech 1950 - 1953. Konflikt byl 25. června 1950 rozpoután jednotkami armády sovětské části Korejského poloostrova, ukončen byl dohodou o příměří z 27. července 1953. Přičinou sporu byla snaha severokorejských vojsk o ovládnutí celé Koreje a její následné sloučení pod komunistickou vládu.

[editovat] Historie

Koncem druhé světové války, v roce 1945, dostali dva plukovníci americké armády úkol vytyčit linii, která by Koreu dočasně - do kapitulace Japonska (Korejský poloostrov byl v té době pod nadvládou Japonska, které jej v roce 1910 anektovalo) - rozdělila na okupační zóny SSSR a USA. Jako hranice byla stanovena 38. rovnoběžka.

Obě strany souhlasily a uměle vytvořená hranice se vžila; Korejský poloostrov jí byl rozdělen na „Severní Koreu“ a „Jižní Koreu“ (oba státy oficiálně vznikly roku 1948).

Sever byl pod správou SSSR a byl zde zaveden komunismus, jih spravovaly jednotky OSN a USA. Poté, co ve světě vypukla studená válka, se obě Koreje staly jen okrajovými centry soupeření Východu a Západu. Napětí mezi oběma státy však přerostlo v ozbrojený konflikt, když Severní Korea podporovaná Sovětským svazem a nově vzniklou Čínskou lidovou republikou v roce 1950 napadla Jih.

[editovat] Válka

[editovat] 1. Severokorejská invaze (25. června – 14. září 1950)

25. června 1950 – dva roky po vzniku dvou samostatných států – severokorejská armáda (tiše podporována SSSR) zcela neočekávaně zaútočila na Jih s cílem násilně spojit obě země. Po pouhých třech dnech útočníci obsadili od hranice nepříliš vzdálenou jihokorejskou metropoli Soul a brzy pronikli ještě dále na jih.

OSN se rozhodla zakročit a Severní Koreu vypudit z okupovaného území. Vytvořila koalici států v čele s USA, která měla proti Severní Koreji vést útok. Armáda Severní Koreje se s vojsky USA a Jižní Koreje střetla v bojích u Osanu.

Koncem léta však vojska OSN musela zahájit ústup k jihokorejskému přístavu Pusan, kde se měla znovu zformovat pro následující útok.

[editovat] 2. Protiútok OSN a USA (15. září – 24. listopad 1950)

Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily 15. září vylodění u přímořského města Inčchon. Odtud pokračovaly na sever k Soulu. Při postupu přerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy.

Začátkem října žádal generál MacArthur Severní Koreu o okamžitou kapitulaci, Kim Ir-sen ji odmítl. V té době jednotky OSN překročily 38. rovnoběžku a postupovaly na sever k hranicím Severní Koreje s ČLR (přestože ČLR pohrozila, že takový postup by ji přiměl vstoupit do války). 19. října jednotky OSN obsadily Pchjongjang (metropoli Severní Koreje) a vojsk se zmocňoval optimismus.

[editovat] 3. Čína vstupuje do války (25. listopad 1950 – 24. leden 1951)

Komunistická Čína vnímala posun jednotek OSN na sever velmi blízko ke svým hranicím jako vážné ohrožení vlastní bezpečnosti, 25. listopadu proto do války vstoupilo přibližně 500 000 dobrovolníků čínské armády.

Koncem prosince se po velmi nelítostných bojích uprostřed zimy jednotky OSN stáhly pod 38. rovnoběžku. Vzápětí poslala ČLR do Koreje další vojáky. Na Silvestra roku 1950 podnikly jednotky Severní Koreje a ČLR – o síle téměř miliónu mužů – druhý útok na Jižní Koreu.

Přestože se jim podařilo dobýt Soul a proniknout hluboko pod 38. rovnoběžku, nebyly schopny v útoku pokračovat kvůli nedostatečnému zásobování a nekončící palbě letounů a děl sil OSN.

[editovat] 4. Příměří (25. leden 1951 – 27. červenec 1953)

25. ledna 1951 se vše znovu obrátilo a jednotky OSN zatlačily nepřátelská vojska na sever od 38. rovnoběžky. MacArthur prosazoval pokračování ve válce, vytlačení komunistů ze Severní Koreje a rozšíření války do Číny. Poté, co se pustil do kritiky tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana, který s ním nesouhlasil a nabádal ke zdrženlivosti, byl odvolán. Vedením války byl pověřen Matthew Ridgway.

10. července 1951 bylo zahájeno jednání o příměří, boje ale přesto pokračovaly další dva roky. 27. července 1953 podepsala OSN s představiteli Severní Koreje a Číny „Dohodu o příměří“.

[editovat] Výsledek války

Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno 2,5 milionu Korejců, zemřelo přes 33 000 Američanů a 3 000 příslušníků vojsk OSN. Zabito nebo zraněno bylo také kolem 900 000 Číňanů. Po třech letech války zůstala dělící čára mezi Korejemi přesně tam, kde byla na začátku – na 38. rovnoběžce.

[editovat] Současnost

Po konci války však rozhodně nepřišel dokonalý mír. Mezi Korejemi bylo vybudováno demilitarizované pásmo, které bylo obehnáno ploty z ostnatého drátu. Kolem tohoto pásma drží neustálou hlídku vojska Severní i Jižní Koreje. Přestože mezi oběma zeměmi probíhají mírová jednání, panuje mezi nimi velké napětí.