Sofisté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sofisty nazýváme skupinu starořeckých filozofů klasického období.

Obsah

1 Stručná charakteristika
2 Někteří významní sofisté a jejich výroky
3 Podívejte se také na
4 Reference

[editovat] Stručná charakteristika

Od tehdejších filozofů se odlišovali tím, že se moudrostí a učeností zabývali pro výdělek. Jejich učení mělo velký vliv na rétoriku a stali se zakladateli kritiky poznání.

Byli většinou všestranně zaměření jako profesionální učitelé a popularizátoři zejména v demokratických státech. Také však byli badatelé.

Vzhledem k jejich způsobu provozování filozofie za úplatu, došli někteří z nich poněkud přepjatému vnímání rétoriky, které vedlo až ke „slovnímu šejdířství“ - sofisma.

Jako skupina nevytvořili jednotnou školu, ale jejich výskyt v různých státech antického Řecka v určité době naznačuje, že jejich způsob myšlení byl produktem tehdejší společenské situace v Řecku. Navzájem si byli spíše konkurenty.

Relativizovali jednotlivé morální pojmy (dobro, zlo) i základní pravidla života obce. Rozvíjeli spor o tom, zda jsou lidské zákony dány od přirozenosti, nebo jsou změnitelné. Někteří pochybovali i o oprávněnosti otroctví (na němž stála athénská ekonomika).

Později byli často pronásledováni ze strany konzervativní části společnosti, vyhošťování a vypovídáni. Jako sofista byl odsouzen k smrti i Sókratés, třebaže sofistou nebyl.

[editovat] Někteří významní sofisté a jejich výroky

Sofisty lze podle chronologického vývoje rozdělit na starší a mladší. Mladší jsou většinou žáky starších.

Prótagorás z Abdér (asi 481-411 př. Kr.), žák Démokritův.

Člověk je mírou všech věcí; jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. (zl. B 1 ze Sexta)

O bozích věděti ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu. (zl. B 4 z Diogena, Eusebia aj.)

Gorgiás z Leontín (asi 483-375 př. Kr.), žák Koraxe ze Syrakús, rétor.

Nic není, a je-li něco, je to nepoznatelné, a je-li něco poznatelné, je to nesdělitelné a nevysvětlitelné.

Thrasymachos z Chalkedónu (asi 459 př. n. l. – 400 př. n. l.), známý jako postava v Platónově díle.

Tak tvrdím, že spravedlnost není ničím jiným, než potřebou silnějšího.(Platón - Políteiá 338 ř.)

a mnozí další.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Reference

Ottův slovník naučný, díl dvacátý třetí. Vydavatel a nakladatel J.Otto v Praze, Praha 1905
Vojtěch Zamarovský, Řecký zázrak., Mladá fronta, Praha 1972