Šachy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Šachy | |
|---|---|
|
|
| Počet hráčů: | 2 |
| Doporučený věk: | 5 a více |
| Délka hry: | závisí na podmínkách utkání |
| Doba vzniku: | 8. století |
Šachy (resp. Šach; z perského slova šáh, označujícího perského panovníka) jsou klasická desková hra pro 2 hráče. Hraje se na čtvercové desce 8×8 polí, (šachovnici) každý hráč má na počátku hry celkem 16 kamenů šesti druhů (8 pěšců, 2 věže, 2 střelci, 2 jezdci, 1 dáma a 1 král). V každém tahu pohne každý hráč jedním kamenem, přičemž hru zahajuje hráč hrající bílými kameny (druhý hráč má černé). Cílem hry je mat, takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit. Předpokládá se, že hra vznikla úpravou indické hry čaturanga.
Obsah |
[editovat] Terminologie a pravidla
[editovat] Výbava
Základní potřebou je šachovnice, čtvercová deska 8×8 polí, která jsou střídavě tmavá a světlá (tato vlastnost není pro hru kritická, používá se hlavně pro usnadnění orientace). Na desku lze pohlížet jako na 8 sloupců a 8 řad. Na desce je také možno sledovat diagonály (úhlopříčky), šikmé posloupnosti polí stejné barvy. (Dvě nejdelší z nich se označují jako hlavní diagonály.) Sloupce se označují zleva doprava (z pohledu bílého) písmeny a–h, řady zepředu dozadu číslicemi 1–8 (opět z pohledu bílého, tzn. řada, která je bílému nejblíže, má číslo 1). Pomocí kombinace příslušného písmene a čísla je možné jednoznačně pojmenovat libovolné pole šachovnice.
Dále jsou ke hře potřeba dvě sady kamenů (figur) – bílé a černé. Každá sada obsahuje
| Kameny | Česká značka | Anglická značka | Obrázek | Unicode |
|---|---|---|---|---|
| král | K | K |  |
♔ |
| dáma | D | Q |  |
♕ |
| věž | V | R |  |
♖ |
| střelec | S | B |  |
♗ |
| jezdec | J | N |  |
♘ |
| pěšec | p | p |  |
♙ |
V soutěžních zápasech se obvykle hraje s časovým limitem. K jeho měření se používají specializované šachové hodiny, které měří oběma hráčům čas nezávisle, pouze tehdy, když je hráč na tahu. Jakmile hráč tah provede, stisknutím tlačítka na své straně hodin svoje hodiny zastaví a spustí soupeřovy. Na hodinách je též vidět signalizace překročení časového limitu (tzv. praporek).
[editovat] Počáteční postavení
Nejprve se vhodným způsobem (losováním, podle určených pravidel soutěže apod.) určí, který z hráčů bude hrát bílými figurami. Ten bude partii také zahajovat, což je ve hře výhodou (viz též níže).
Před zahájením partie se deska otočí tak, aby měl bílý po své levici černý roh (pole a1). Poté se rozestaví kameny do počátečního postavení, které je vidět na obrázku. První řada obsahuje (zleva doprava) věž, jezdce, střelce, dámu, krále, střelce, jezdce a věž. Černý má svou první řadu identicky rozestavěnou na protějším konci šachovnice. Jeho král, resp. dáma jsou na stejném sloupci jako král, resp. dáma bílého. Jako mnemotechnická pomůcka pro pozici dam a králů se používá rčení „Dáma ctí barvu“, tzn. bílá dáma je na bílém poli, černá dáma je na černém poli.
Ve druhé řadě stojí všech 8 pěšců bílého, předposlední řada obsahuje pěšce černého.
Šachové hodiny se vynulují a zastaví. Poté bílý provede první tah a stisknutím svého tlačítka na hodinách spustí soupeřovo měření času, nebo černý stiskne tlačítko na hodinách. Tím je hra zahájena.
[editovat] Tahy kamenů
Jak už bylo zmíněno, tah každého hráče sestává z přesunutí jednoho kamene v souladu s pravidly (výjimkou je rošáda, při které se táhne dvěma kameny současně, viz níže). Hráč se svého tahu nemůže vzdát. Pokud nastane situace, při které neexistuje platný tah, který by hráč mohl provést, ale přitom hráči není vyhrožováno šachem (hráčův král není ohrožován, viz níže), hra končí patem, remízou. Pokud hráčův král je ohrožen a neexistuje platný tah, který by hráč mohl provést, je to šach-mat a hráč prohrává.
Žádným tahem se nesmí kámen přesunout na pole, na kterém již je jiný kámen stejné barvy. Pokud je proveden tah na pole, na kterém je kámen soupeře, nazývá se to braní, soupeřův kámen je takovým tahem odstraněn z desky a zbytku partie už se neúčastní. (Situace, kdy by byl takto odstraněn soupeřův král, nemůže ve hře nastat.)
Jednotlivé druhy kamenů se liší ve způsobu, jakým se po hrací desce pohybují:
[editovat] Věž
- Podrobnější informace naleznete v článku Věž (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Věž se pohybuje po řadách a sloupcích. Z daného pole se může přesunout na takové pole, které je buď ve stejné řadě, nebo ve stejném sloupci. Při tom však nesmí přeskočit žádný kámen, který by stál v cestě.
[editovat] Jezdec
- Podrobnější informace naleznete v článku Jezdec (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Jezdec se pohybuje skoky ve tvaru písmene L (dvě pole rovně a jedno nabok, respektive jedno rovně a dvě nabok. Může přeskakovat kameny své i soupeřovy. Jezdec při každém svém skoku změní barvu pole, na kterém stojí. Z bílého pole se při svém tahu dostane vždy na černé pole a naopak. (Viz obrázek.)
[editovat] Střelec
- Podrobnější informace naleznete v článku Střelec (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Střelec se pohybuje po diagonálách. Z daného pole se může přesunout podél jedné ze dvou diagonál, na kterých stojí. Střelec nesmí při svém pohybu přeskočit žádný kámen, který by stál v cestě. Z pohybu po diagonálách vyplývá, že žádným tahem nelze změnit barvu pole, na které střelec stojí. Tzn. střelec, který na začátku hry stojí na černém poli, se bude až do konce partie moci dostat pouze na černá pole. Podle toho se také střelci daného hráče mohou (např. při rozboru partie) označovat jako černý či bílý. Často se ale používají méně matoucí pojmy střelec černopolný a bělopolný. (Neplést s popisem kamenů podle toho, kterému hráči patří!) Tato vlastnost je také důležitá pro herní taktiku.
[editovat] Dáma
- Podrobnější informace naleznete v článku Dáma (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Dáma se pohybuje po sloupcích, řadách, nebo diagonálách. To jí dává vysokou mobilitu, pro kterou je dáma nejcennějším kamenem. Při svém pohybu nesmí přeskočit žádný kámen, který by stál v cestě.
[editovat] Pěšec
- Podrobnější informace naleznete v článku Pěšec (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Pěšec se může pohybovat jedním z následujících druhů tahů:
- Může se posunout o jedno pole vpřed (tzn. postoupit ve sloupci o jedno místo), pokud je toto pole neobsazené.
- Pokud je v základním postavení (na druhé, resp. sedmé řadě), může (avšak nemusí) se posunout o dvě pole vpřed, pokud jsou obě pole prázdná.
- Může brát soupeřův kámen, který je na úhlopříčně sousedícím poli (tím, že se na toto pole přesune).
- Pokud pěšec ohrožuje pole, které soupeřův pěšec přeskočil tím, že z úvodní pozice postoupil o dvě pole, pak ho může tento pěšec vzít, jako by soupeř postoupil pouze o jedno pole. Tento tah se smí provést pouze bezprostředně poté, co soupeř tímto pěšcem táhnul. Tento druh tahu se nazývá braní mimochodem (en passant).
- Pěšec, který postoupil na poslední pole desky (osmou, resp. první řadu), je ve stejném tahu odstraněn z desky a nahrazen na tomto poli věží, střelcem, jezdcem, nebo dámou, podle okamžité volby hráče. Tento druh tahu se nazývá proměna. Působnost proměněného kamene je okamžitá, tzn. může například dát šach či se účastnit matování. (Proměněný kámen se typicky bere z hromádky vyhozených kamenů, ale toto není omezující podmínka, jeden hráč může mít ve hře klidně devět dam současně.)
[editovat] Král
- Podrobnější informace naleznete v článku Král (šachy)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Král se žádným svým tahem nesmí dostat na ohrožené pole (na pole, na které by se v příštím tahu mohl přesunout soupeřův kámen a tím krále brát). Král se pohybuje o jedno pole v libovolném směru, tzn. na libovolné ze sousedních polí (včetně polí sousedících po diagonále).
Druhým způsobem tahu krále je tzv. rošáda, při které se pohybuje současně králem a věží stejné barvy v situaci, kdy oba stojí na svých původních pozicích a mezi nimi je volné místo. Král se tímto tahem posune o dvě pole směrem k věži a věž ho „přeskočí“ na pole, které král právě přešel. Celý tento postup se považuje za jediný tah králem. Rošádu nelze provést v případě, že králem nebo věží, která se má rošády účastnit, již bylo v této hře taženo (ani pokud se vrátili na původní místa). Pokud ale v dané partii táhla jen jedna z věží a král se dosud nepohnul, lze (za splnění ostratních podmínek) nadále provést rošádu s účastí druhé věže. Rošádou také nelze uniknout z šachu (nelze ji provést, je-li král ohrožován), ani král nesmí přejít či skončit na ohroženém poli. (Naproti tomu, je-li napadena věž, rošádě to nebrání.)
[editovat] Napadení krále (šach)
Pokud hráč nějakým tahem napadne soupeřova krále, tzn. přesune se tak, že by potenciálně příštím tahem mohl krále brát, říkáme, že soupeřovi dal šach. Pokud taková situace nastane, soupeř je povinen hrát tak, aby tuto hrozbu odvrátil, tzn. jedním z následujících způsobů:
- Táhnout králem na pole, které není napadeno.
- Před krále postavit nějaký kámen tak, aby napadající kámen odvrátil. Tento způsob nelze použít v situaci, kdy soupeř napadá krále svým jezdcem, neboť jezdec se může pohybovat (nebo brát) i přes stínící kameny.
- Napadající kámen sebrat.
Pokud neexistuje žádný takový tah, který by vyhovoval pravidlům, znamená to mat (též šach-mat, původně znamenající „šáh (král, panovník) je mrtev“), tzn. konec hry, vítězství hráče, který takto úspěšně soupeřova krále napadl.
Jelikož hráč musí napadeného krále ochránit (nebo hra končí), ve hře nemůže nastat situace, kdy by hráč soupeřova krále sebral.
[editovat] Hlavní šachové disciplíny
- praktický šach - soupeři se klasicky utkají tváří v tvář nad šachovnicí
- bleskový šach - toreticky patří mezi praktický šach, ale někdy se vyděluje. Partie se hraje v extrémně krátkém časovém limitu - obvykle 5 minut na partii, či se diktuje bílý teď, černý teď
- korespondenční šach (zastarale teoretický šach) - hraje se na dálku za pomoci pošty, telegrafu nebo mailu. Hráčům se přiděluje na tah čas v řádu dní, mohou používat literaturu, počítač i se radit s přáteli
- šach naslepo - jeden nebo oba hráči hrají bez pohledu na šachovnici
- kompoziční šach (též umělecký šach, problémový šach či skladební šach) - spočívá v utváření šachových studií (též šachových problémů, úloh či kompozic), což jsou uměle vytvořené pozice, k nimž je přiloženo určité zadání (např. bílý matí v 18 tazích), nebo v jejich řešení. Skládání šachových problémů je považováno za umění, které se řídí řadou striktních pravidel (při posuzování kvality studie se hodnotí efektivnost nasazení figur, očekávatelnost výsledku a další parametry, ke splnění zadání by měla vést jen jedna cesta atd.). V některých úlohách (snad už za hranicí šachů v pojetí tohoto článku) se vyskytují atypické figury, případně nestandardní zadání (například samomat, pomocný mat, nebo i nestandardní doplňková pravidla a pod. Takové úlohy jsou souhrnně označovány jako exošach (dříve též „pohádkový šach“).
[editovat] Praktický šach
[editovat] Měření času
V soutěžním šachu je hra limitována časem. Každý z hráčů má svoje vlastní hodiny, které běží jen v době, kdy je na tahu a přemýšlí, soupeřovy hodiny v té době stojí. Existuje mnoho druhů pravidel pro měření šachu. Základními způsoby jsou
- pevně stanovený čas na celou partii,
- čas přidělený na jeden tah (za každý provedený tah se hráči přidává k dispozici čas navíc),
- čas na každých n tahů (např. 2 hodiny na každých 40 tahů).
Šachové hodiny jsou samy o sobě schopné měřit časové limity. Překročení limitu signalizují tzv. praporkem, který se při překročení času otočí (tzv. spadlý praporek). Pokud se tak stane, tak jakmile si toho soupeř (nebo rozhodčí) všimne, hráč, který takto překročil čas, partii prohrál.
V moderním šachu se z důvodů divácké popularity často aplikují poměrně krátké časové limity, tzv. rapid šach a bleskový šach, ve kterých má hráč na celou partii stanovený čas ne větší než 60 minut (v bleskovém šachu maximálně 15 minut, typicky např. 5 minut; v rapid šachu typicky např. 20 minut).
[editovat] Nerozhodná hra (dle pravidel FIDE)
Partie končí remízou v následujících případech:
- Jeden hráč při nebo po svém tahu nabídne soupeřovi remízu a ten ji přijme (nabídku by měl hráč učinit bezprostředně po tahu a před tím, než přepne hodiny).
- Situace na šachovnici už neumožňuje mat (ani teoreticky, v případě, že by druhý hráč hrál nejhorší možné tahy). Pokud např. oběma hráčům zůstane pouze král, je jasné, že jedním králem nelze druhého krále matovat (v tomto případě dokonce ani šachovat).
- Na šachovnici se nejméně potřetí objevila zcela identická situace (tzn. na tahu je stejný hráč, kameny stejných barev a stejného druhu stojí na stejném místě a mají stejné možnosti táhnout), případně jestliže tuto situaci lze následujícím tahem přivodit, a hráč, který je na tahu, na tomto základě remízu reklamuje.
- V posledních padesáti tazích nebyl vzat žádný kámen a nebylo taženo pěšcem.
- Hráč není šachován (jeho král není ohrožen), ale přitom neexistuje platný tah, který by mohl provést. Takové situaci se říká pat.
- Další možnosti plynou z turnajových pravidel; kupříkladu jestliže hráč překročí časový limit, ale jeho soupeř nedisponuje takovým materiálem, aby mu mohl dát mat (ani teoreticky, v případě, že by hráč hrál nejhorší možné tahy).
[editovat] Kapitulace
Na vyšších úrovních se ovšem obvykle nestává, že by partie skončila matem, hráči v jasně prohrané pozici raději kapitulují už dříve. Obvyklým gestem kapitulace je potřesení rukou s oznámením: vyhrál jste, vzdávám se či tak nějak podobně, popřípadě položení vlastního krále. Pokud se hraje s hodinami, je srozumitelným signálem i prosté zastavení hodin a potřesení rukou.
Nepřijatelným způsobem kapitulace je smetení figurek ze šachovnice či jejich rozhození po stole. Za obzvlášť hulvátský a nepřijatelný způsob je považováno odejití od partie bez oznámení své kapitulace. Poslední (téměř nepředstavitelná) je možnost, že prohrávající strana nezvládne své nervy a fyzicky soupeře napadne (např. mu doslova „hodí šachovnici na hlavu“). V takovém případě provinilec nejenže prohrává partii, ale je vyloučen z turnaje, přičemž mu jsou obvykle odebrány všechny body, které získal. Zákaz účasti na turnajích zpravidla následuje - tresty se pohybují v řádech roků.
Na nejvyšších úrovních je kontroverzní záležitostí zbytečné protahování partie a odkládání kapitulace už v beznadějných pozicích - někteří mají sklony to považovat za obdivuhodnou vytrvalost, jiní to ale vnímají spíše jako urážku a znevažování soupeře.
[editovat] Další pravidla používaná v soutěžích
Jakmile se hráč úmyslně dotkne nějakého svého kamene, pak jím v tomto tahu musí táhnout (pokud je to možné). Pokud se úmyslně dotkne soupeřova kamene, pak ho musí v tomto tahu brát (pokud je to možné). Dotkne-li se nejprve svého krále a potom své věže, musí provést těmito kameny v tomto tahu rošádu (pokud je to možné). Pokud to možné není, musí provést jiný tah králem (pokud je možné alespoň to). Pokud se nejprve dotkne své věže a potom svého krále, musí provést tah věží (pokud je to možné), avšak nikoli rošádu. Jakmile hráč nějaký kámen pustí na cílovém políčku, musí tam tento kámen zůstat (pokud je to možné). Pokud není možné provést tah vyžadovaný těmito pravidly (tzv. pravidla dotčeno-taženo), může hráč hrát libovolně.
V soutěžním šachu (kromě rapid či bleskového šachu) si hráči zaznamenávají provedené tahy do tzv. partiáře (viz též popis šachové notace níže).
Za vítězství se v šachu přiděluje (hlavně ve vícezápasových soutěžích) obvykle jeden bod, za remízu 0,5 bodu, za prohru 0 bodů.
[editovat] Šachová notace
Při zápisu šachových tahů se používá standardní šachová notace: V ní obsahuje popis jednoho tahu označení typu kamene, kterým bylo taženo, a pole, na které bylo taženo. Pole, ze kterého kámen táhl, se neuvádí. Pouze v případě, že ho bez toho nelze jednoznačně určit, se za označením druhu kamene napíše označení sloupce nebo řady, rozlišující konkrétní kámen. Označení druhu kamene je jejich počátečním (velkým) písmenem (Král, Dáma, Věž, Střelec, Jezdec; v anglické notaci se používají pro tyto kameny označení King, Queen, Rook, Bishop, kNight), u pěšců se označení nepíše (pokud je např. v komentáři či popisu pozice potřeba označit pěšce, používá se malé písmeno p). Označení cílového pole je pomocí už popsané (tzv. algebraické) notace: písmenem označujícím sloupec a číslem označujícím řadu.
Při braní se mezi označení kamene a cílové pole vkládá symbol x. Rošáda se značí speciálním symbolem 0-0 (tzv. malá rošáda, rošáda s věží h1 nebo h8) nebo 0-0-0 (tzv. velká rošáda, rošáda s věží a1 nebo a8). Při braní mimochodem se jako cílové pole použije to, na které se pěšec skutečně přesunul a za tah se přidá e. p. (en passant). Pokud tah šachuje soupeřova krále, přidává se za něj symbol +. Pokud je tah matem, používá se symbol ++ nebo #. Nabídka remízy se označuje symbolem =.
Zápis partie se píše do dvou sloupců (tahy bílého vlevo, tahy černého vpravo), každý řádek obvykle začíná číslem tahu. Zápis smí obsahovat i komentáře a anotaci tahů z hlediska analýzy. Nejčastěji jsou používány značky: ! pro silný tah, !! pro velice silný tah, ? pro slabý tah, ?? pro chybný tah, ?! pro pochybný tah apod.
Příklad zápisu části hry (zahájení partie Anatolij Karpov versus Garry Kasparov, mistrovství světa, 24. listopadu 1990):
- d4 Jf6
- c4 g6
- Jc3 d5
- cxd5 Jxd5
- e4 Jxc3
- bxc3 Sg7
- Se3 c5
- Dd2 0-0
[editovat] Zajímavosti
- Je možno dohodnout speciální podmínky hry, které se vymykají daným pravidlům FIDE. Např. Morphy - vévoda z Brunšviku a Hrabě Issouard nebo partie Kasparov versus svět
- Partie slavných velmistrů proti počítačům jsou dnes běžné a mediálně sledované
[editovat] Podívejte se také na
- Dějiny šachové hry
- Seznam mistrů světa v šachu
- Šachová partie
- Nesmrtelná partie
- Šachové zahájení
- Seznam šachových zahájení
[editovat] Externí odkazy
- Pravidla šachu (momentálně neaktuální z Istanbulu z roku 2000; stránka bude aktualizována)
- Pravidla šachu FIDE – aktuální stav (Calvia, listopad 2004)
- Laws of Chess – originální podoba pravidel FIDE (Calvia, November 2004)
- Hraj Šachy
- BrainKing
- FICGS
- Český server pro hru šachů
- Šachový svaz České republiky
- World Chess Links Best collection of chess links and free chess online resources.
