Bitevní letoun
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitevní letoun je letadlo, které je určené k přímé podpoře pozemních vojsk (CAS, close air support) jako je pěchota, tanky a další bojová vozidla. Jejich použití je spíš taktické než strategické; operují spíš v popředí bitev než proti cílům hluboko v nepřátelském území.
Pro bitevní letouny se používá více názvů, např. útočný letoun, stíhací bombardér apod. Německé jednotky během druhé světové války vytvořily frázi Jabo - zkratka pro Jagdbomber (něm. „lovící bombardér“). Brzy po svém vzniku byly mezi letouny pro přímou podporu zařazeny i bitevní vrtulníky.
[editovat] Historie
Ačkoli první pokusy o podporu vlastních vojsk proběhly už za 1. světové války, kdy piloti házeli na pěchotu v zákopech ocelové šipky, granáty nebo dokonce první bomby, skutečná letadla pro CAS začala vznikat až za 2. světové války - do té doby jednak nebyla potřeba, protože jejich úkoly zastaly bombardéry a jednak nebyly prvoválečné stroje schopny nést dostatečný bojový náklad a měly též velmi malou odolnost proti poškození. Během druhé světové války vznikla akutní potřeba zastavit útočící nacistické tankové svazy ze vzduchu, ještě než se dostanou k vlastním pozemním jednotkám.
Západní CAS letouny vznikaly většinou přeřazením stíhacích letadel, která už svými výkony nestačila na nepřítele k pozemním úkolům - tento osud potkal např. Curtiss P-40 Tomahawk, který se široce využíval v Africe nebo později A-36, verze P-51 Mustang, používaná USAAF k úkolům přímé podpory nebo Hawker Typhoon. Ke konci války, když už měli spojenci víceméně vydobytou vzdušnou nadvládu, se začaly k CAS úkolům používat i normální stíhačky jako Spitfire nebo Hurricane - prostě se pod ně podvěsily bomby.
V Rusku byla situace dost jiná - Stalin počítal s budoucí válkou proti Německu a proto potřeboval značný počet zabijáků tanků. Díky tomu vznikly slavné útočné stroje Il-2 Šturmovik, které byly tak těžce pancéřované že němečtí piloti hlásili, že se kulky z jejich kanonů od letounů odrážejí, ale na CAS mise se používaly skoro všechny letadla - i pod stíhací Jaky se podvěšovaly velkorážní kanony, které sice měly vysokou účinnost na cíl, ale podstatně zhoršovaly letové vlastnosti.
Nacistické Německo bylo ke konci války v podstatně horší situaci a tak zvolilo přesně opačný postup než spojenci - upravilo své nejlepší stíhačky, Fw 190 na verzi Ta 152 pro CAS úkoly.
Po skončení druhé světové války vývoj trochu ustrnul - Sovětský svaz používal stále své spolehlivé stroje z doby 2. svět. války a spojenci pokračovali v tradici přeřazování horších stíhaček na CAS úkoly (F-84). Během války v Koreji se na západě stále držela tradice, na straně Severní Koreje pak docházelo i k využívání MiG-15 pro CAS účely.
Sověti neměli moc velkou potřebu stavět letouny pro CAS, protože byli schopni jednak zajistit si početní převahu a jednak spoléhali na svoje tanky. Pro CAS mise využívali rychlé nadzvukové Su-7, což byly ovšem spíše taktické bombardéry než bitevní stroje.
Spojené státy americké hledaly v 50. letech způsob, jak zastavit případné útočící sovětské tankové svazy. Byl tedy vyhlášen konkurs na podzvukový bitevní letoun využívající nově zkonstruovaný 30mm kanón. Tento konkurz vyhrál Fairchild A-10 Thunderbolt II, jehož konstruktéři se očividně inspirovali druhoválečným Il-2 a postavili těžce pancéřovaný letoun, určený pro lety v nízké výšce a s využitím principů redundance a stínění důležitých systémů těmi méně důležitými.
Rusové pak na tento letoun a na novou generaci západních tanků zareagovali taktéž podzvukovým letounem Su-25, což byl ekvivalent A-10 - težce pancéřovaný stroj, který na rozdíl od A-10 používal jako svou hlavní zbraň řízené střely vzduch-země.
Oba letouny (A-10 i Su-25) se velice dobře osvědčily v několika konfliktech, kdy přežily neuvěřitelná poškození a mnohdy se vrátily na základnu s jedním motorem ustřeleným po přímém zásahu řízené střely. Mimo jiné i proto dochází i přes hlasy jejich odpůrců k jejich modernizaci, čímž vznikl na západě A-10C a v rusku Su-39.
Jak Su-25/39 tak A-10 se pohybují těsně nad terénem, piloti A-10 podle vlastních slov dokonce létali nad cestami pod úrovní vrcholků stromů.
[editovat] Výčet nejznámějších typů
- Curtiss P-40 Warhawk Tomahawk/Warhawk - Curtiss
- Hawker Typhoon - Hawker
- A-36 Apache - North American
- Il-2 Šturmovik - Iljušin
- A-10 Thunderbolt II - Fairchild
- Su-7/17/22 - OKB Suchoj
- Su-25/39 - OKB Suchoj
Poznámka: v seznamu jsou jen specializované bitevní letouny. Typy bez bitevní specializace jako P-47 Thunderbolt, Hurrybomber či Harrier, popř. taktické bombardéry od fy. Dassault v něm nejsou.
Bitevní letouny se dnes využívají hlavně k podpoře jednotek proti povstalcům, a to především v Čečně, Afgánistánu a Iráku, kde slaví značené úspěchy.
