Běloruština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Běloruština (Беларуская мова, Belaruskaja mova)

Rozšíření:

Bělorusko, Polsko, dále země bývalého SSSR

Počet mluvčích:

6,715 milionů

Klasifikace:

Indoevropské jazyky
- Slovanské jazyky
  - Východoslovanské jazyky

Písmo:

Cyrilice

Postavení

Regulátor:

Národní akademie věd Běloruska (Нацыянальная акадэмія навук Беларусі)

Úřední jazyk:

Bělorusko, 12 okresů Podlesského vojvodství v Polsku

Kódy

ISO 639-1:

ISO 639-2:

bel (B)

bel (T)

SIL:

RUW

Wikipedie

be.wikipedia.org

Běloruština je východoslovanský jazyk, příbuzný ruštině a ukrajinštině. Od obou se nicméně v mnoha rysech liší.

Obsah

1 Rozšíření
2 Nářečí
3 Historie
4 Abeceda a výslovnost
5 Gramatika
6 Slovní zásoba
7 Vzorový text
- 7.1 Všeobecná deklarace lidských práv
8 Podívejte se také na
9 Externí odkazy

[editovat] Rozšíření

Běloruštinou mluví v Bělorusku kolem 7 miliónů osob (86 % obyvatelstva státu). Dále se jí mluví ve východní části Polska a v diaspoře v zemích bývalého SSSR, v USA a jinde. Počet mluvčích mimo území bývalého Sovětského svazu se odhaduje na 1 milión. V Bělorusku je běloruština od roku 1990 státním jazykem a od referenda v roce 1995, resp. od roku 1998, kdy byla změněna ústava, sdílí tento status s ruštinou. Výsledkem je dominantní užívání ruštiny ve všech sférách společenského života s výjimkou národní literatury, částečně hudby a národní kultury všeobecně, v menší míře ji užívají i státní orgány a povinně je vyučována ve školách jako předmět, v menšině škol je užívána i jako jazyk vyučovací. Naopak velmi rozšířena je mezi částí běloruské politické opozice.

[editovat] Nářečí

Nářečí běloruštiny se dělí na menší poleskou skupinu (na jihozápadě v Polesí/Podlesí), která má velmi blízko k ukrajinským nářečím, a hlavní běloruský masiv. Ten se dále člení na tři velké skupiny nářečí: tzv. jihozápadní skupinu, středněběloruská nářečí a severovýchodní skupinu. Všechny tři skupiny se pak dělí na menší. Nářečí přecházejí plynule do ruštiny a ukrajinštiny (tzv. dialektní kontinua). Původní dialektní kontinua směrem do polského území začíná štěpit státní hranice mezi Běloruskem a Polskem.

[editovat] Historie

Počátky spisovné běloruštiny se kladou do 16. století, kdy se ve Velkoknížectví litevském používal jako úřední tzv. „ruský“ jazyk, obsahující regionalismy z Vilna (dnešního Vilniusu v Litvě) a oblasti na jihovýchod od něj (v dnešním Bělorusku). Tento „ruský“ jazyk Velkoknížectví litevského je v Bělorusku pojmenováván jako „staroběloruština“ (na Ukrajině jako „staroukrajinština“). V 17. století začala na území dnešního Běloruska dominovat v písemné komunikaci polština, udržovala se církevní slovanština. Novodobý běloruský spisovný jazyk vznikal během 19. století, ovšem na základě nářečí a bez genetické návaznosti na „staroběloruský“ jazyk. První kodifikační prací v jazykovědném slova smyslu je „Gramatika pro školy“ (1918) z pera Branislava Taraškeviče, která fixovala („kodifikovala“) spisovnou normu a byla předlohou pro jazykové učebnice běloruštiny. Ve 20. letech 20. století, v souvislosti se sovětskou politikou „korenizacii“ (rozvoje národních kultur a ekonomik), nastalo příznívé období pro spisovnou běloruštinu, jak pro její status, tak pro dopracování její struktury a slovní zásoby pro potřeby dané doby. Toto tzv. obrození (adradženně) běloruštiny a běloruské kultury však bylo zastaveno na začátku 30. let po změně Stalinovy politiky nasměrované na eliminaci regionálních (národních) mocenských elit. Mnoho lidí, kteří se zasloužili o rozvoj běloruského jazyka a kultury bylo posláno do vyhnanství nebo popraveno. Od této doby se dodnes - s výjimkou krátkého období nacistické okupace za druhé světové války - se běloruština jen obtížně prosazuje vedle ruštiny, která má převahu zejména ve městech. Ve velkých městech se však soustřeďuje běloruskojazyčná inteligence, která vyvíjí aktivity ve prospěch spisovné běloruštiny. Ke zlepšení postavení běloruštiny došlo v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu, jehož důsledkem byl mj. vznik nezávislého Běloruska (1991), a to tím, že nabyla statusu státního jazyka (zákonem z roku 1990). Ruština si nicméně i nadále drží v Bělorusku silnou pozici, což souvisí s politikou prezidenta Lukašenka, orientovanou na sovětské (tj. ruskojazyčné) politické, společenské a kulturní modely (Lukašenko sám mluví na veřejnosti téměř výhradně rusky). Postavení běloruštiny se opět ztížilo zvláště poté, co byl udělen status státního jazyka také ruštině (referendem z roku 1995). V průběhu druhé poloviny 20. století až dodnes (2006) se postupně jazykově rusifikuje běloruský venkov, který byl donedávna považován jazykovědci za hlavní sociální bázi mluvené běloruštiny. Osud běloruštiny coby běžného komunikačního prostředku tak pro nejbližší desetiletí stále není jistý.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Běloruština se píše cyrilicí, existuje však i běloruská verze latinky, která se vytvořila už v 19. století; některé běloruskojazyčně písemné památky jsou psány také arabským písmem (jde o muslimské texty poslovanštělých Tatarů z 16. století; na rozdíl od latinky se arabské písmo už dnes nepoužívá). Běloruská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké:

ДЖ

ДЗ

malé:

дж

дз

přepis:

dž

ë/jo

u/ŭ

výslovnost:

dž

- (měkký znak)

Původní slovanské [g] se změnilo na hlásku [γ], která je podobná českému [h] (její artikulace je však oproti [h] posunuta směrem výš v dutině ústní a k artikulaci se užívá zadní části jazyka, tj. jako u novořecké gammy neboli českého „ch“, od kterého se liší jen tím, že je znělé). K označení hlásky [g] (vyskytuje se pouze v několika málo slovech cizího původu, např. ганак, гвалт) sloužilo do roku 1933 písmeno Ґ, které nyní není „oficiální“ součástí běloruské abecedy.
Mnohem častěji než v ruštině se používá písmeno Э, zejména ve slovech převzatých z jiných jazyků (srov. bělorusky тэатр, універсітэт/універсытэт - rusky театр, университет). To znamená, že v takových slovech se v běloruštině vyskytuje před hláskou [e] tvrdá souhláska, zatímco v ruštině měkká (bělorusky teatr, uňiversitet, rusky těatr, uňiversitět).
Běloruština má párovou měkkost souhlásek (tj. například tvrdé v a měkké v, tvrdé l a měkké l apod.). Nemá ovšem měkké r, což je rozdíl oproti ruštině (běl. рэктар, rus. ректор). Nemá měkké, ale tvrdé č (ruské ч se oproti tomu vyslovuje vždy jen měkce).
Podobně jako v ruštině se nepřízvučné О nevyslovuje jako [o], ale přibližuje se k [a] (tento jev se nazývá „ákání“, аканне). Oproti ruštině je však tento posun k [a] výraznější. Je také odražen v pravopisu, proto je písmeno A v běloruských textech velmi časté (srov. bělorusky малако, rusky молоко). Podobné je to v pozici před přízvukem s kombinací měkká souhláska + E, které se v běloruštině posouvá také k [a] (tzv. jakání, яканне), zatímco v ruštině spíše k [i]. Výjimkou jsou převzatá slova z cizích jazyků a některé další skupiny slov (např. метро se v běloruštině vyslovuje nikoli [mjatro], jako by tomu bylo u slov domácího původu, ale [mjetro], zatímco v ruštině spíše [mitro]).
Pro běloruštinu typické historické hláskové změny (resp. odlišnosti v porovnání s češtinou): [ď] -> [dz'] (velmi měkké [dz]), [ť] -> [c'] (velmi měkké [c]).
Podobně jako [dz'] a [c'] je i [s'] a [z'] velmi měkké - přední část jazyka je přiklopena k dásním a tvrdému patru více, než je to v ruštině u měkkého [s'] a [z'], tj. výslovnost se přibližuje k polským Ś a Ź. Je tedy rozdíl mezi běloruským сена a ruským сено (seno) nejen ve výslovnosti poslední samohlásky (u běloruštiny výraznější [a]), ale i ve výslovnosti měkkého [s'] na začátku slova.

[editovat] Gramatika

Běloruština si zachovala 5. pád a střídání souhlásek při skloňování (нага = noha, назе = noze).

[editovat] Slovní zásoba

Běloruská slovní zásoba má blíže západoslovanským jazykům než ruština.

[editovat] Vzorový text

[editovat] Všeobecná deklarace lidských práv

Pro srovnání běloruštiny s ukrajinštinou a ruštinou je text uveden v těchto třech jazycích (po původní cyrilské podobě následuje i český přepis do latinky).

bělorusky	Усе людзi нараджаюцца свабоднымi i роўнымi ў сваёй годнасьцi i правах. Яны надзелены розумам i сумленьнем i павiнны ставiцца адзiн да аднаго ў духу братэрства.
ukrajinsky	Всі люди народжуються вільними і рівними у своїй гідності та правах. Вони наділені розумом і совістю і повинні діяти у відношенні один до одного в дусі братерства.
rusky	Все люди рождаются свободными и равными в своём достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.
bělorusky (přepis)	Use ljudzi naradžajucca svabodnymi i roŭnymi ŭ svajoj hodnasci i pravach. Jany nadzeleny rozumam i sumlenněm i pavinny stavicca adzin da adnaho ŭ duchu braterstva.
ukrajinsky (přepis)	Vsi ljudy narodžujuťsja vilnymy i rivnymy u svojij hidnosti ta pravach. Vony nadileni rozumom i sovisťju u povynni dijaty u vidnošenni odyn do odnoho v dusi braterstva.
rusky (přepis)	Vse ljudi roždajutsja svobodnymi i ravnymi v svojom dostojinstve i pravach. Oni naděleny razumom i sovesťju i dolžny postupať v otnošeniji drug druga v duche bratstva.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

Jazykový portál

Slovanské jazyky
Západoslovanské: česko-slovenské (čeština \| slovenština \| knaanština) \| lužickosrbské (hornolužická srbština \| dolnolužická srbština) \| lechické (polština \| pomořanština (kašubština \| slovinčtina) \| polabština)
Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština \| srbština \| bosenština \| černohorština) \| slovinština) \| východní (makedonština \| bulharština \| staroslověnština)
Východoslovanské: běloruština \| ukrajinština \| rusínština \| ruština

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../b/%C4%9B/l/B%C4%9Bloru%C5%A1tina.html“

Kategorie: Slovanské jazyky | Bělorusko | Podleské vojvodství | Živé jazyky