Tartu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tartu

Vlajka Znak
Kraj	Tartumaa
Starosta	Laine Jänes
Rozloha	38.8 km²
Počet obyvatel	101 297 (2004)
Hustota zalidnění	2 610,8/km²
Zeměpisná šířka	58° 23' s.š.
Zeměpisná délka	26° 43' v.d.
Tartu na mapě

Tartu (dříve známé též pod německým a švédským názvem Dorpat, přes staroestonštinu a latinu vytvořeným Tarbat, nebo pod ruskými jmény Дерпт (Děrpt) či Юрьев (Jurjev)) je druhým největším městem Estonska. V roce 2004 zde žilo 101 297 obyvatel. Na rozdíl od estonského politického a finančního centra Tallinnu je Tartu často považováno za centrum vzdělanosti a a kultury. Ve městě sídlí nejstarší a neslavnější estonská univerzita. Město se nachází ve vnitrozemí Estonska, přibližně 180 km na jihozápad od Tallinnu a je považováno za centrum celého jihozápadního Estonska. Město protíná řeka Emajõgi, která spojuje dvě největší estonská jezera.

Obsah 1 Dějiny 1.1 Počátky 1.2 Němci v Dorpatu (Tartu) 1.3 Pod polskou a švédskou nadvládou 1.4 Tartu součástí carského Ruska 1.5 Sovětský vliv 1.6 Nezávislost 2 Vzdělání a kultura 3 Památky 4 Odkazy 5 Externí odkazy

[editovat] Dějiny

[editovat] Počátky

Archeologické nálezy datují první osídlení v oblasti nynějšího Tartu do 5. století n.l. V 7. století je doložena existence dřevěného opevnění na východní straně centrálního návrší Toomemägi.

První písemná zmínka týkající se města se objevila v roce 1030 v kronikách Kyjevské Rusi. V tomto roce bylo Tartu dobyto kyjevským knížetem Jaroslavem I. Moudrým. Kníže zde nechal vystavět pevnost, která byla nazvána Jurjev (podle Jaroslavova křesťanského jména Jurij). Kyjevská Rus tímto ovládla celou oblast dávného Uganska (estonsky Ugandi, anglicky Ugaunia) a jejich vláda trvala pravděpodobně až do roku 1061, kdy byl Jurjev podle dochovalých záznamů vypálen kmenem Čudů.

[editovat] Němci v Dorpatu (Tartu)

V roce 1224 dobyli Tartu severoněmečtí křižáci a město tak přešlo pod kontrolu Řádu mečových bratří. Z té doby pochází i německý název Dorpat. Pod vládou křižáků se Tartu v pozdním středověku stalo důležitým obchodním centrem. Bylo členem hanzy a hlavním městem biskupství. Tak jako v celém Estonsku a Lotyšsku byla městská elita převážně německá. Tito tzv. literati dominovali městské kultuře, náboženskému životu, školství a politice až do konce 19. století. Například městská radnice byla postavena architektem z Rostocku, zatímco univerzitu postavil jiný Němec. Mnoho, pokud ne většina, studentů a 90 % učitelů bylo německého původu, což dokládá řada soch významných vědců s německými jmény, které se dochovaly dodnes.

[editovat] Pod polskou a švédskou nadvládou

V 16. století přešlo Livonsko a s ním i Tartu pod nadvládu Polska. V roce 1583 byla ve městě ustavena jezuitské akademické gymnázium. Kromě toho v Tartu vznikl i překladatelský seminář a město obdrželo od polského krále Štěpána Bátoryho i svou červenobílou zástavu.

Po vypuknutí švédsko-polské války byla činnost akademického gymnázia a semináře pozastavena (1601). Vzhledem k porážce Polska, připadlo Tartu Švédsku. Činnost akademického gymnázia byla obnovena V roce 1630, aby pak bylo v roce 1632 výnosem švédského krále Gustafa II. Adolfa přeměněno na univerzitu.

[editovat] Tartu součástí carského Ruska

Po podpisu Nystadské smlouvy v roce 1721 město připadlo carskému Rusku a bylo dále známo pod jménem Děrpt. Během 18. století padlo mnoho středověkých památek za oběť požárům a město bylo obnoveno v pozdně barokním a neoklasickém stylu. Během druhé poloviny 19. století v době národního obrození se Tartu stalo významným estonským kulturním centrem. Město bylo v roce 1869 dějištěm prvního estonského festivalu písní (laulupidu). Roku 1870 zde bylo založeno Vanemuine, první divadlo hrající v estonštině a sešlo se zde i ustavující shromáždění estonského svazu spisovatelů (1872).

V roce 1893 se město vrátilo k pradávnému ruskému jménu Jurjev. V té době začala sílit rusifikace, následkem čehož došlo roku 1895 ke změně vyučovacího jazyka na univerzitě na jazyk ruský. Ruská univerzita byla v roce 1918 přesunuta do Voroněže, ale již roku 1919 bylo vyučování obnoveno, tentokrát s estonštinou jako vyučovacím jazykem. Po skončení první světové války se estonský název Tartu stal oficiálním.

[editovat] Sovětský vliv

Během ruské občanské války, která následovala po skončení první světové války, byla 2. února 1920 uzavřena mírová smlouva mezi bolševickým Ruskem a Estonskem, kde se Rusko „navždy“ vzdalo územních nároků vůči Estonsku. To, že věčnost může být poměrně krátká, dokázal Sovětský svaz už v roce 1940, kdy jeho armáda obsadila Estonsko a s ním i Tartu.

Během druhé světové války byla město těžce poničeno. Za své vzal historický kamenný most Kivisild postavený v letech 1776-1778) přes řeku Emajõgi. Most nejprve poničila ustupující ruská vojska v roce 1941 a zkázu pak dovršily boje v roce 1944.

V období sovětské okupace bylo Tartu pro cizince uzavřeným městem, neboť na předměstí ležela důležitá sovětská letecká základna. Nyní se na ranvejích nachází rozlehlý autobazar. V této době se také počet obyvatel téměř zdvojnásobil z původních 57 000 na současných 100 000.

[editovat] Nezávislost

Po obnovení nezávislosti v roce 1991 se Tartu stalo intelektuálním a kulturním centrem Estonska. Celý střed města včetně univerzity prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která pomohla Tartu obnovit bývalou krásu.

[editovat] Vzdělání a kultura

Město je především domovem významné univerzity, založené švédským králem Gustafem II. Adolfem roku 1632. V Tartu sídlí též Estonská zemědělská univerzita, Pobaltská vojenská akademie a estonské ministerstvo škoství a výzkumu. Své sídlo má ve městě i Nejvyšší soud, obnovený roku 1993, a Estonský národní archiv.

[editovat] Památky

Většina památek v historickém středu města pochází z období před získáním nezávislosti, kdy vyšší a střední třídu tvořilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Nejvýznamnějšími pamětihodnostmi jsou luteránský kostel svatého Jana (Johanneskirche či Jaani Kirik), městká radnice z 18. století, budova univerzity, zbytky katedrály z 13. století, botanická zahrada, hlavní nákupní třída a budovy v okolí radničního náměstí.

Na předměstí převládá typická sovětská architektura z období okupace mezi roky 1944-1991. V nedávných letech bylo postaveno několik moderních výškových budov ze „skla, betonu a oceli“, avšak navzdory všem těmto změnám si centrum dokázalo uchovat svůj historický ráz.

Vzhledem k tomu, že Tartu je univerzitním městem, je místní noční život poměrně bohatý. Nachází se zde řada barů, restaurací a nočních klubů. Turisticky nejatraktivnější jsou Wildeova irská hospoda a Prachárna.

[editovat] Odkazy

• Estonsko

[editovat] Externí odkazy

• Město Tartu
• Univerzita v Tartu
• Pobaltská vojenská akademie
• Festivalová aréna v Tartu
• Letecký pohled na Tartu (z jara 2003, detailní, zoomovatelný)