Diocletianus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (* 22. prosince cca 245 v Dalmácii – † 3. prosince 316? v dnešním Splitu) byl římským císařem v letech 284–305 a je považován za tvůrce dominátu. Pocházel z nízkých poměrů (propuštěnec nebo syn propuštěnce), jeho původní jméno znělo Diocles.
Obsah |
[editovat] Zřízení tetrarchie
Za svůj vzestup vděčil Diocletianus-Diocles úspěšné kariéře v armádě, naposledy v hodnosti velitele protectores domestici za perské války, kterou vedl císař Carus. Po zavraždění Carova syna a nástupce Numeriana byl Diocletianus na podzim roku 284 provolán v Nikomédii císařem.
Rozlehlý stát, jakým byla římská říše v době Diocletianovy vlády, bylo složité spravovat z jednoho centra. Kromě toho docházelo k poměrně častým uzurpacím císařského titulu. Proto císař nejprve rozdělil vládu v říši. Roku 285 svěřil vládu nad západní polovinou říše spolucísaři Maximiánovi, sám si ponechal správu východní části říše. Roku 293 dotvořil tetrarchii – vládu čtyř: východní a západní starší císaři s hodností augustů dostali mladší spoluvládce (Galeria a Constantia Chlora), kteří se titulovali jako caesarové. Diocletianus byl tomuto sboru nadřízen a disponoval zákonodárnou mocí. Za své sídlo si zvolil Nikomédii v Malé Asii. Po deseti letech měli augustové ze své funkce odstoupit, a uvolnit tak místo caesarům, kteří by mezitím nasbírali dostatek zkušeností.
[editovat] Diocletianovy reformy
Za Diocletiana bylo provedeno nové rozdělení říše. Byly nově vymezeny hranice provincií, kterých byl nyní vyšší počet, a zřízeny diecéze jako vyšší správní jednotky. Dále byla reformována armáda, ve které sloužilo stále více barbarů, daňový systém (daně se nyní platily převážně v naturáliích) a měna (ražba zlatého solidu). Roku 301 vydal Diocletianus edikt o cenách, jímž stanovil maximální ceny jednotlivých druhů zboží. Postupně byla vytvořen rozvětvený úřednický aparát.
V důsledku těchto opatření se Diocletianovy podařilo hospodářsky stabilizovat říši, lépe zabezpečit ohrožené hranice a potlačit povstání uvnitř státu. Úspěšná válka s perským králem Narsém v roce 297 přinesla dokonce říši poslední územní zisky v oblasti za Eufratem.
[editovat] Dominus et deus
Na císařském dvoře byl zaveden obřadný ceremoniál podle perského vzoru a žilo se zde velmi nákladným životem. Císař se jen málokdy ukazoval před lidem. Byly mu prokazovány božské pocty a byl titulován jako pán a Bůh – dominus et deus – proto se poslední období císařství nazývá dominát.
[editovat] Pronásledování křesťanů
Za Diocletianovy vlády došlo k poslednímu krvavému pronásledování křesťanů. Jeho důvody byly spíše praktické než ideologické – křesťankami byly dokonce Diocletianova žena i dcera. Počet křesťanů v té době rostl a zároveň stoupal jejich vliv v armádě a byrokracii. To komplikovalo panovníkovy snahy o obnovu říše, například v případě, kdy křesťanští vojáci odmítali bojovat. Diocletianus proto vydal v letech 303–304 edikty proti křesťanům, kterými bylo obyvatelům říše přikázáno veřejně se přihlásit ke státním pohanským kultům. Mnoho křesťanů projevilo nebývalou odhodlanost setrvat u své víry, a prakticky dobrovolně se stalo mučedníky, jimiž Diocletianova doba přímo oplývá. Tvrdé pronásledování však vyvolalo nelibost široké veřejnosti. Proto byli někde křesťané nuceni k pohanskému náboženství jen zcela formálně nebo jim spoluobčané umožňovali různé úskoky, aby se vyhnuli pronásledování. Po Diocletianově odstoupení pronásledování křesťanů jeden ze spolucísařů roku 311 zastavil (Galeriův edikt).
[editovat] Po rezignaci
Roku 305 se Diocletianus a Maximianus vzdali podle původního rozhodnutí vlády (jako jediní). Poté Diocletianus pobýval ve svém paláci u Salony (dnes Solin), který se dnes nachází ve Splitu. Stranou politického dění však nezůstal. Například roku 308 předsedal v Carnuntu schůzce tehdejších spolucísařů, na které se jednalo o otázce nástupnictví.
[editovat] Externí odkazy
